Vítr - Josef Čapek
2. 9. 2025
Vítr
Větře, vždycky jsem tě ctil
a miloval tě obzvlášť v létě
na kopcích, na slunečných výšinách
a když jsi pročesával pole obilná
a děvčatům jsi pocuchával vlásky,
ale i když jsi povykoval v zahradách,
nebo jsi k odpoledni náhlou bouři nesl,
i tehdy míval jsem tě rád.
Teď ale, prosím tě, přestaň už vát.
Alespoň neduj tak vražednou mocí!
Snad ani nevíš, jak ledový tvůj dech
nám vychrtlými žebry lítě projíždí
jakoby zhasit v nás si umínil
plaménky života už poslední;
na naše bědná těla jenom pohlédni:
a tvému náporu se zhola neubrání,
měj s námi, prosím, trochu slitování!
tak zadrž! třesou se až kosti chřestí
a všechno ze země nahé, bezbranné
se v vězeňských hadrech tetelí...
Josef Čapek, "Básně z koncentračního tábora"
