Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vítězná bitva u Zborova

6. 7. 2020

Bitva u Zborova  

 

Po vypuknutí I. světové  války Češi a Slováci žijící v Rusku manifestovali proti Rakousku a volali po svobodném státu. 28. září 1914 v Kyjevě na náměstí před Sofijským soborem přísahalo 700 příslušníků České družiny. Na  vzniku České družiny, na jejím  formování měli hlavní podíl sokolští cvičitelé v té době působící v Rusku na školách jako učitelé tělocviku a v ruské armádě při výcviku vojáků

 

Na podzim roku 1914 zárodek budoucích legií tvořilo asi 1000 mužů. V průběhu války jejich počet vzrůstal o dezertéry a zajatce z rakouské armády. Ti byli rozmístěni po ruských jednotkách, plnili úkoly rozvědčíků a v rakouských uniformách pronikali do frontového týlu. Mezi českými jednotkami rakouské armády prováděli protirakouskou agitaci. Řady České družiny rostly, v lednu 1916 vznikl Československý střelecký pluk a dále Československá střelecká brigáda.

 

Brigáda se skládala ze tří pluků: Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a Jiří z Poděbrad. Přestože nebyla ještě plně vyzbrojená a neměla dělostřelectvo, byla na vlastní žádost nasazena na frontu v rámci  připravované ofenzívy u městečka Zborov. Úsek, na kterém měla útočit, byl široký 6,5 km. K útoku vyrazili naši  legionáři 2. července 1917 ráno v 9 hodin. Okolo poledne pronikli přes tři zákopové linie až k rakouskému dělostřelectvu. Fronta byla prolomena. Bohužel, únava a pasivita sousedních ruských jednotek zavinily nedokonalé využití úspěchu československých legií.

 

Tato bitva představovala  úspěch československých legií a znamenala  obrovskou podporu představitelům zahraničního odboje.. Bylo to první velké bojové vystoupení zahraničního československého vojska. T. G. Masaryk napsal: „Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím“. Proto bylo toto datum označeno jako Den čs. armády. Je jen s podivem, že dnes jakoby se zapomenulo na naše nejlepší tradice a snaží se vymazat vzpomínky na tyto události z našich pamětí. Den bitvy u Zborova byl Dnem československé armády,

 

Bitva u Zborova, ve které československé legie zvítězily a prolomily frontu, byla velkým argumentem našich politiků Masaryka, Beneše a Štefánika za uznání samostatného Československa.   

 

Na rozdíl od České družiny byla brigáda, bojující u Zborova, již skutečné československým vojskem. Byla to zvláštní situace, československý stát ještě nebyl, ale již měl své vítězné vojsko.

 

„Zborov umožnil organizaci armády a armáda byla nezbytnou podmínkou svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva byli dosáhli. Spojenecký i nepřátelský svět o nás a o našich politických cílech věděl málo a nebyl by se pro ně rozhodl, kdybychom byli přestali na diplomatických prohlášeních. Zborovem zahájili jsme svou vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. A také vliv naší armády na politiku doma byl veliký a jistě rozhodující.“

( Z projevu prezidenta Tomáše G. Masaryka 13. března 1922.)

 

Bitva u Zborova nebylo první bojové vystoupení československých legií . Na západní frontě rota Nazdar byla poprvé nasazena do boje 11. listopadu 1914  u Remeše. 9. května se rota vítězně účastnila bojů u Arrasu o kótu 140.

Na počátku války v zářijových dnech se utvořily tyto dobrovolnické jednotky z krajanů, žijících ve Francii a Rusku. Jejich páteří byli Sokolové, soustředění v pařížské sokolské jednotě, odtud také rota Nazdar podle sokolského pozdravu, kterým se „bratři zdravili.

 

 6. července 1915 na výročí 500 let upálení Mistra Jana Husa v Ženevě  vyhlásil Tomáš G. Masaryk boj Rakousko-Uhersku Ve svém projevu uvedl, že „ naši lidé bojují již od počátku války za svobodu, zatímco my politici jen přihlížíme“. Po vstupu Itálie do války se začaly také tam formovat legie z Čechů zajatých na italské frontě. Bylo to zásluhou br. Čapka, náčelníka ze  Sokola Královské Vinohrady,  a na diplomatické úrovni úsilím Dr. Milana Rastislava Štefánika.

 

Z původní tisícovky dobrovolníků na konci války představovaly Československé legie armádu přesahující 100.000 mužů.  Stát, který ještě neexistoval,  měl už svou vítěznou armádu, bojující  na všech frontách I. světové války.  Armádu s vysokou bojovou morálkou, protože bojovala za svůj domov, za svobodu své vlasti.

 

Ano, v tom je skryto tajemství vzniku legií. Od počátku války, a  takřka až do konce války v roce 1918 nebylo jasné, na čí stranu se vítězství přikloní. Nikdo z našich legionářů nebyl chráněn nějakou mezinárodní úmluvou o vojenských zajatcích. Vždyť stát, za který bojovali, neexistoval, nebyl dosud uznán velmocemi. Byli stále zběhy z rakousko-uherské armády, pokud padli do zajetí, byli popraveni. Dodnes se v severní Itálii na Dušičky v místě poprav zajatých československých legionářů rozsvěcují svíčky. Kdyby ve válce zvítězilo Německo s Rakousko-Uherskem, nikdy by se legionáři nevrátili domů ke svým rodinám.

 

V zajateckém táboře mohli bezpečně vyčkat konce války, ale po vstupu do legií se vrátí na frontu a mhou padnout.  Co to bylo za sílu, za myšlenku, pro kterou šli opět do boje? Kde se v nich nabrala taková vůle jít do boje za svobodnou republiku? Kdo byli jejich rodiče, jejich učitelé, že je v takovém duchu vychovali?

 

Určitě je ovlivnilo vlastenecké vzplanutí za obrození, prostředí v Sokole a sokolská myšlenka. Na názvech legionářských pluků se odráží nesporný vliv husitství s heslem Pravda vítězí! Češi a Slováci bojovali spolu, jako Čechoslováci za společný domov, za Československo. Čechoslovák byl běžně užívaný výraz, terminus technicus.

 

Československá republika nebyl umělou konstrukcí, vytvořenou Masarykem, Benešem a Štefánikem, bylo to přání a vůle Čechů a Slováků, toužících po svobodném a demokratickém státě. Masaryk, Beneš a Štefánik stáli v čele tohoto boje.

V příštím roce to bude 100 let, kdy Československá republika vznikla z vůle národa, nebyla nám darována, ale vybojovali ji naši dědové a pradědové, mnozí z nich za ní položili své životy.

Proč jsme si republiku nechali rozebrat? Cui bono? Cui prodest?

 

 

Poznámka: Zborov je malé městečko na západní Ukrajině, východně od Lvova, směrem na  Tarnopol. Nesmí se zaměňovat se Zborovem na Slovensku, severně od Bardějova.

O vzniku České družiny, o roli, jakou při jejím formování měli sokolští cvičitelé v té době působící v Rusku, o bojích československých legií  na frontě a na sibiřské magistrále na cestě domů do republiky píše generál Matěj Němec ve své knize vzpomínek Návraty ke svobodě.

 

 Otakar Mach                                                                                           29.6.2017

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář