České národní listy

Váleční štváči - Mír nikdy nebyl, není a nebude sprosté slovo

Jiří Jaroš Nickelli ČSPB Mor.Trebová

Když jsem četl o nedávné  demonstraci Klubů českého pohraničí a dalších vlasteneckých sil v Táboře, uvědomil jsem si, že vůle našeho lidu nebyla, není a nemůže být podpora válečné vřavy kdekoli na světě, nejen na Ukrajině.

Demonstranti reprezentují nejen sebe, ale i valnou většinu resistentní části národa, která se doposud ještě totálně masově nevyjádřila (vyjma masových demonstrací v Praze a některých dalších městech). Nicméně podmínky k vystoupení mas lidu dozrávají, jakkoli je zpochybňují, pomlouvají a znevažuji vládnoucí složky země a jejich sluhové tzv. oficiálních médií.

Nazývají nás posměšně "chcimíry" a přisuzují nám všechny nectnosti, jež jsou jejich nectnostmi. Chovají se jako zlodějové, křičící "Chyťte zloděje". Přitom jen a jen oni jsou praví zloději míru.

Všechny iniciativy pro mír mají fundamentální důvod - uchovat životy, zastavit vraždění pro cizí zájmy, a konsolidovat rozbourané a ničené země. Bylo to tak v dějinách vždy - a v posledních dějinách to platilo již od I.světové a později od II. světové války. Národy si nepřejí žádné války, natož III. světovou válku. Válku si přejí jen skupiny zájmových klanů pro své sobecké uspokojení lupu a moci. Vyjímám obranné války a v případě války na Východě nelze obviňovat jednu stranu a z druhé dělat obětního beránka. Nicméně základní úkol dneška zní - zastavit boj a usednou k jednání. Jen takový přístup umožní další existenci národů a obnovení udržitelného vývoje společnosti. Proto všechny naše iniciativy - počínaje iniciativou pana Martina Stropnického a jeho kolektivu, iniciativy ANS, KSČM, SPD, Trikolory, DOST,  a dalších společenství (odpusťte mi ty skupiny, jež jsem nejmenoval). Myslím, že dokonce i u některých vládnoucích stran jsou myslící jedinci, kteří uvažují o míru jako o konstruktivním řešení (zde mám na mysli zástupce typu pana Zahradila).

Válečnické štvaní a strašení lidu  mobilizacemi, a eskalace konfliktu dodávkami zbraní a munice jen zhoršují konflikty s výsledky dalších zbytečně padlých. Slogany " demokratické hodnoty proti imperiálnímu agresoru, obrana evropských hodnot, boj dobra a zla" jsou natolik vyprázdněné a bezobsažné, že nemohou nikoho soudného přesvědčit o tom, že neustálé válečné angažmá na Ukrajině rozhodne jednoznačně o vítězství jedné žádoucí strany. Opak je pravdou. Nerozhodne. 

Příkladů z dějin máme nepočítaně - připomeňme jen  sny německého císaře o zničení Ruska za I. války, Hitlerovy sny o zničení Ruska Sovětů, sny Američanů o zničení Vietnamu a Afghánistánu, nebo sny Arabů o zničení Izraele, atd. 

Nic z toho se zákonitě neuskutečnilo a vše zůstalo rozděleno, podobně jako je dnes rozdělena Severní a jižní Korea. Všechny takové války skončily buďto příměřím anebo devastačním statem quo -  jako v Iraku, v Jugoslávii, v Lybii, v Jemenu, v Nigérii, a já nevím, kde ještě.

Politikové a mocní, zanechte snů o dobývání jiných zemí a vraťte se k jednání. zachráníte nejen životy, ale zachráníte celé národy. Když budete prosazovat opak, může se vám stát jednou to, co se stalo Mussolinimu nebo Ceaucescovi. Rozzuřené národy nikdo pak nezastaví - a jen hory mrtvých, a  zástupy tragicky pozůstalých budou žalovat k nebi a k Bohu vaši nesmírnou vinu. Myslete na budoucnost a jednejte podle toho. Pamatujte na MENE TEKEL vašich činů.

Autor je pozůstalý po obětech II. světové války, příbuzný obětí Osvětimi