Jdi na obsah Jdi na menu
 


Váleční štváči - Češi

8. 12. 2019

Češi jako váleční štváči

- Tschechen als Kriegstreiber - Hans Meiser  

Převzato z blogu: http://monarchiacatholica.blog.cz/, který propaguje tradice katolicismu a rakouského monarchismu.

 

Rádi bychom české čtenáře upozornili na knihu Češi jako váleční štváči - Kramář, Masaryk, Beneš - Ničitelé Evropy z pera Hanse Meisera, kterou vydalo nakladatelství Grabert - Verlag v Tübingen (www.grabert-verlag.de). Hovoří v ní o třech předchůdcích-revolucionářích V. Havla. Autor v ní ukazuje, že nejenom Hitler a Stalin byli válečnými štváči, ale i pánové Kramář, Masaryk a Beneš. Zvláště Masaryk, který se tolik obdivoval bolševismu a Beneš, který se oslavně vyjadřoval o Hitlerovi. Autor ukazuje jejich nacionalistické postavy, šovinisty, kteří byli katholisch und deutschfeindlich (katolicismu i Němcům nepřátelští). Tito lidé nechápali menšiny, nechápali, že Československo je mnohonárodnostní stát, že je třeba ho minimálně budovat po vzoru švýcarského modelu, který by byl přizpůsoben poměrům v tomto prostoru a vytvořili v centru Evropy jeden z prvních totalitních režimů, hned vedle ruského bolševismu, německého nacismu a italského fašismu, který omezoval řeč menšin, jejich školskou soustavu a obíral je o půdu, případně do nich střílel. Ukazuje, že Podunajská monarchie byla záměrně zničena těmito ničiteli, aby se otevřel prostor pro Nový světový řád popsaný nádherným způsobem v Masarykově Světové revoluci. V jejich životech se naplnil onen zhoubný světový názor anarchického pojetí svobody, totalitarismus lidských práv, který byl synonymem pro nacistickou německou rasu, komunistickou dělnickou třídu a třídní boj.

Tito ničitelé zhanobili symbiózu soužití 16 národů v pravé unii založené, ať už chceme nebo nechceme, na katolickém pojetí vlády. Poukažme na to, že výše uvedení revolucionáři rozdrtili toto soužití národů svými názory, svými "obrozeneckými" a romantizujícími idejemi panslavistického anebo pangermánského smýšlení ještě hluboko před I. světovou válkou, kterou autor (pozn. redakce MC - podobně jako například Alfons Kníže von Clary - Aldringen) nazval sebevraždou Evropy. Nacionalismus a Revoluce pronikla do centra Evropy.

Autor detailně poukazuje na situaci Československa, které nakonec nespravedlivě vyhnalo miliony německého a dalšího obyvatelstva, aby nakonec bylo samo předhozeno na zlatém podnosu k obědu šelmě z Východu - Stalinovi. O tom se dnes ve školách neučí a záměrně mlčí, protože jsme v další fázi totalitarismu. Zpolitizované dějiny se vykládají tak, aby to lahodilo sluchu té či oné propagandy, která zrovna vládne. Liberální demokracie je pouze jinou formou světonázoru, který má bohužel totalitní aspirace. A tak se pořád dokola pokračuje v dalších a dalších blamážích, v jednom velkém dějinném revolučním mýtu, podobně jako vyzněl pohřeb občana Havla, světlonoše nového světového řádu, chcete-li rytíře světla v podání Igora Chauna.

***

Podle použité rétoriky jenom recenze této knihy a i sama publikace přímo napadají představitelé naší státnosti i první republiku. Naši prezidenti Masaryk a Beneš jsou stavěny do jedno roviny s Hitlerem a Stalinem. Jediná demokratická země ve střední Evropě v 30. letech minulého století - ČSR, kterou nakonec její spojenci předhodili Hitlerovi uprostřed totalitařských států, té doby je označovaná za jeden z prvních totalitních režimů, který dokonce střílel na své menšiny a upíral jim právo na vzdělání!!!

Mimochodem, co se týká práva na vzdělání je prokazatelný fakt, že Němci v Československu vzhledem k přepočtu obyvatel měli více vysokých i středních škol než Češi. Byli to Němci, kteří bránili otevírání českých menšinových škol v pohraničí a dokonce i v jazykových ostrůvcích.

Ti, kdo v období před Mnichovem a po něm zabíjeli, nebyli Češi, ale zradikalizovaní tzv. „sudetští“ Němci. Jejich zločiny a počty mrtvých Čechů jsou známy. Opět se používá pojem „nespravedlivého vyhnání“, který zavedli sami sudetští Němci. Ve skutečnosti šlo o „transfer“ na základě závěrů mezinárodních dohod vítězných mocností.

V současnosti se vede doslova „křižácké“ tažení proti učební látce týkající se Masaryka a Beneše na akademické půdě. Proč asi? Právě tito naši politikové už dříve odhalili snahy všech těchto katolicko-německých snah o „sjednocování“ Evropy.

Masaryk je údajný ničitel symbiózy 16 národů v Rakousko-Uhersku, jak hovoří uvedená recenze. Můžeme mu být jedině vděčni, že on spolu s dalšími a legiemi vybojoval Československo.

Jak tato symbióza ve skutečnosti vypadala si můžeme ještě nyní připomínat. Stačí se projet po malých vesničkách a takřka v každé najdeme pomníček se jmény mladých mužů, kteří padli ve světové válce 1914-1918 za spolužití 16 národů pod nadvládou Němců rakouských. O tom se již autor nezmiňuje.

Co o tom říká sám TGM? „Od jara 1892 převažujícím aspektem jeho parlamentárních projevů  tvoří kritika politiky vlády a kritika neobjektivních postojů německých poslanců a publicistů vůči slovanskému obyvatelstvu. Postupně pochopil, že Němci v Rakousku i v českých zemích berou uspořádání ke spravedlivějšímu politickému a národnostnímu systému jako své ohrožení, a že nejsou schopni se vzdát systému,  který jim umožňoval privilegia na úkor nerovnoprávné většiny. Své postoje měli dokonce odůvodněné „filosoficky“ (vírou v méněcenné a nestátotvorné národy) a ideologicky, považujíce od 60. let  slovanské národy za nebezpečí pro jednotu říše…

Odmítal jako hluboce nepravdivé, že se Češi rozvíjeli pozitivně jen zásluhou vlivu Němců,  ale naopak mnohokrát zdůrazňoval, že se Češi rozvíjeli hlavně vlastní iniciativou, z vlastních prostředků, a navzdory politickým podmínkám.V prvním i v druhém projevu Masaryk nepřímo i přímo obvinil Austroněmce, že jim jde o zachování říše jen potud, pokud ta zachová jejich privilegia a vládnoucí postavení, jinak že jim je osud říše lhostejný. Jejich postoje během první světové války ukázaly, že měl pravdu…

Pánové, nechceme být tolerováni, nechceme být považováni za zlo, jehož se nemůžete zbavit. Chceme být uznáni za plnoprávné občany tohoto státu, chceme být v Rakousku se svým českým způsobem a svérázem bez výhrad plně uznáni…

Bylo absurdní, aby rakouští Němci, mající necelou polovinu obyvatel v říši, měli politicky i ekonomicky privilegovanou pozici na úkor ostatních. Zdůrazňoval, že říši tvořily malé a větší národy, s různými jazyky, historií, úrovní i potřebami, a tyto skutečnosti bylo nutné reflektovat v politickém systému a úsilí… Hlavní příčinu politického konservatismu Austroněmců viděl v tom, že starší generace, aktivní v politice, byly vychovány německým nacionalismem, ve víře v civilizační misi Němců, v méněcennost slovanských národů, které bylo třeba podle jejich názoru poněmčit

Jmenoval řadu německých autorů, kteří poněmčení či dokonce vyhlazení Slovanů, zvláště Čechů, propagovali ve svých spisech či projevech. V některých se dokonce implicitně počítalo s tím, že se Rakousko stane součástí Německa a Německo bude expandovat

Ale v případě nerovnoprávných, neprivilegovaných národů znamenal nacionalismus především úsilí o uznání jejich životně důležitých dimenzí, a o dosažení rovnoprávného postavení a rovnoprávných podmínek ke své existenci a ke svému pozitivnímu rozvoji. Samozřejmě, že se v tomto úsilí musely střetnout s vládnoucími národy, podobně jako se nižší vrstvy, usilující o své politické zrovnoprávnění střetávaly s postoji vrstev privilegovaných“. (PhDr. Marie Neudorflova, Ph.D., TGM a Rakousko-Uhersko, www.ceskenarodnilisty.cz )

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář