Jdi na obsah Jdi na menu
 


V německém zajetí VII, Jiří Beneš

30. 1. 2021

V německém zajetí

Jiří Beneš

 

VII

 

Za dvě léta setkal jsem se s Eisensteinem v Nordhausenu.

Přišel ve strašném stavu dne 4. února 1945 do Dory po transportu z Auschwitzu, po jízdě trvající jedenáct dnu v otevřených uhelných vagónech za dvacetistupňového mrazu bez jakéhokoli jídla a pití. Došel od vagónu až do desinfekční stanice, byl oholen, vykoupán a desinfikován, obléknut do vězeňských hadrů, vyšel ven a zemřel. Viděl jsem ho vycházet, šel jsem k němu, ale on po dvou krocích padl a byl mrtev,

V sále bylo mnoho hladu. Z dvě stě čtyřiceti nemocných bylo sto osmdesát židů ze všech států Evropy, kromě ze Španěl, Portugal a Švédska. A každý z těchto židů byl obchodník. Obchod byla jeho vášeň, smysl jeho života. Obchod byl mu nade vše. Sotva dostali chléb a margarin, nebo kousek salámu, hned se tvořily hloučky a jídlo se živě prodávalo. Prodal kousek salámu za nůžky ukradené v ambulanci. Nůžky vyměnil hned za kousek chleba, chleba přidal ke své roztrhané dece a obojí vyměnil za deku lepší. Lepší deku směnil za jinou roztrhanou a jako doplatek dostal salám. Salám upatlaný, špinavý, který změnil již aspoň pátého špinavého majitele, konečně snědl. Ale byl spokojen. Zaobchodoval si.

Při tom však měli hlad všichni. Jednou vyhodil kdosi slupky z brambor do papírového vysokého koše na staré obvazy. Lidé měli spousty vředů, hnisavých flegmon, úporných hnisavých lišejů. Při převazech se staré papírové obvazy házely do tohoto koše. Bylo tam plno hnisu a zápach z toho se táhl do daleka. Německý žid se hned vrhl na koš, ponořil se celou hořejší částí mezi hnusné odpadky, vybíral z nich slupky a jedl je. Bylo mi až špatně z tohoto pohledu.

Vyhnal jsem ho a šel pořádat své kartičky, abych se zbavil i pomýšlení na jeho nechutnosti. Ale nedalo mi to. Za chvíli jsem

se znovu podíval, co s ním je. Byl zase v koši a zase vybíral slupky a jedL Dal jsem mu svou porci brambor, aby se najedl a nelez tam více: Za necelou půlhodinu byl v koši znova. To už jsem se nezdržel a dal jsem mu pár pohlavků.

»Proč děláš takovou prasečinu? Čím jsi v civilu?* »Obchodník. « »A to musíš žrát bramborové slupky z takového svinstva?« »Já mám hlad!« »A co jsi udělal s brambory, které jsem ti dal?« »Já je snědl!« »To není pravda!« vykřikl jeho kamarád. »Prodal je za tkaničky do bot.«…

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář