České národní listy

V německém zajetí - Musulmani

Jiří Beneš, synovec pana prezidenta E. Beneše

Musulmani

… Ale tam, kde mluvil o uprchlících, pravdu neměl. Každý den uteklo několik vězňů a ani polovinu jich více nechytili. Ovšem ten, kdo byl chycen, zaplatil životem. A mnoho, mnoho z nich bylo roztrháno psy za radostného pokřiku esesmanů-Iovců a esesmanek-Iovkyň. Neboť v Birkenau byl i veliký ženský lágr, kde byly esesmanky. Myslím, že nebylo ještě tak zvrhlých lidí, jako byly tyto ženy…

Nejhorší však na této nemoci bylo nepředstavitelně rychlé vysilování. Nemocný ztrácel tři, čtyři kilogramy váhy denně, hubl tak nápadně, že během několika dnů z něho zbyla jenom kostra potažená kůží. Stával se musulmanem.

Slovo musulman byla jedna z nadávek, které si vymyslili esesmani, a udržela se ve všech táborech na označení člověka, jenž pro tělesné vysílení není schopen práce. Nikdy nebýt v táboře, nedovedl bych si představit, jak dalece může člověk zhubnout. Skutečně na kost a kůži. Že žebra ostře vystoupí, nad klíčními kostmi se vytvoří hluboké jámy a žaludek a střeva se propadnou tak, že visící záclona volné kůže je sotva naznačuje, to je samozřejmé. Ale zhubne i obličej, takže prázdnými tvářemi vystupují obrysy zubů, a oči ustoupí tak dozadu, že zanikají v prázdném stínu důlků. Z krku zůstane jen ohryzek. Ramena a ruce ztratí veškeré maso, takže zůstanou jen slabé kosti a kulaté boule kloubů, a kůže na nich visí v prázdných lalocích. Nejhorší jsou nohy. Kyčelní kosti ostře vystoupí, takže dojem kostry je úplný, a pod nimi visí holenní kosti, nic než holenní kosti v kůži a veliké boule kolena. Kotníky pak jsou kyjovitě oteklé. Noha nad kotníkem je třikrát tlustší než stehno u slabin. To je musulman.

Je to snad neuvěřitelné. Avšak každý, kdo byl v táboře, viděl tisíce musulmanů. V Auschwitzu stále, někdy i denně, vybírali musulmany a odváželi nahé do plynových komor. Mnozí byli tak zesláblí, že je házeli na auto společně s mrtvolami a pak společně s mrtvolami je spalovali v ohromných jámách.

Zatím co toto píši ve sběrném táboře ruském v Prenzlau, pod mým oknem na zahradě vaří svou kávu žena na pohled čtyřicetiletá s úplně šedivými vlasy. Ve skutečnosti je to 26 roků stará židovka Alžběta Mojselová z Berehova. Vracela se z Birkenau z práce a musila jít kolem spalovací jámy, kam právě házeli židovští vězni na rozkaz esesmanů živé musulmany. Po nervovém otřesu do rána zešedivěla.

V Nordhausenu skládali vězňové každý den před krematoriem celé stohy mrtvých musulmanů a pak je odváželi do krematoria…