Už ani floka na válku
Už ani floka na válku
Marek Řezanka
Kabinet Petra Fialy se snaží prosadit takzvaný ozdravný či úsporný balíček. Je třeba říci, že tento balík neplní ani funkci úspornou, ani ozdravnou. Nepomůže našemu zdravotnictví, sociálnímu systému, školství, průmyslu ani zemědělství. Naopak, toto vše – a tedy každý občan České republiky – je obětováno ideologii, která má na prvním místě nikoli chléb, ale zbraně. Premiér Fiala se ještě chlubí, že zatímco jeho vláda náš stát zadlužuje v nebývale krátké době astronomickými částkami, na posílání zbraní na Ukrajinu bude vždy:
„Válka trvá asi pět set dní, my dosud poslali 676 kusů těžké techniky a přes čtyři miliony kusů střední a velkorážní munice. Tedy každý den od prvního dne války z ČR odjíždí zhruba 10 tisíc kusů munice a alespoň jeden tank, raketomet či houfnice.“
Česko a celý demokratický svět musí v podpoře Ukrajiny pokračovat, dodal premiér. Zajímalo by mě, jestli podporou Ukrajiny myslí stále více zabitých Ukrajinců, stále více zplundrované země a stále beznadějnější postavení řadových ukrajinských občanů – tedy ne těch, kteří si sem mohou zajet luxusními vozy pro neméně luxusní dávky.
Česká republika tu podle premiéra Fialy není pro své občany, ale proto, aby pomáhala s výcvikem ukrajinských pilotů na stroje včetně letadel F-16. „Dodáme letecké simulátory, aby mohl výcvik probíhat nejen na Západě, ale přímo na Ukrajině.“
Ocenění Fialova kabinetu jsou více než zjevná: Petr Fiala získal Řád Jaroslava Moudrého. Jana Černochová obdržela Řád kněžny Olgy II. třídy. Bakalář (Jan Lipavský) se může pochlubit Řádem za zásluhy. Rozhodně však nejde o zásluhy o český stát a blaho jeho občanů. Ale je pochopitelné, že pak ministr zahraničí přejde, že by měl dodržovat dohodu o zákazu používání kazetových bomb, protože to je řezničina páchaná zejména na civilistech – toho nejhoršího zrna.
To opravdu musíme všichni nejprve louskat šváby, abychom řekli této zničující katastrofální politice „dost“?
Místo analýz, zda neustálé dodávání zbraní na Ukrajinu může vést k něčemu jinému než masivní redukci ukrajinské populace, platí mediální tabu, že Ukrajina musí vyhrát, i kdyby již žádní Ukrajinci neexistovali. Víra prý hory přenáší.
Je děsivé, že se z naší politiky zcela vytratila racionalita. Francie hoří, ale ministr Rakušan ohnisko požáru klidně převezme – asi je mu tu málo horko. Ač existují jasné poznatky, že ukrajinská ofenzíva k žádným zásadním zlomům krom mnoha zlomených lidí nevede, zbraně budou dodávány tvrdošíjně dále. Ať lidé nežerou či se přeorientují na koláče, dodala by Marie Antoinetta.
Vládu Petra Fialy pokládám za ohrožení nás všech. Ohrožení našeho života, naší budoucnosti – o našich potomcích ani nemluvě.
Přestaňme s kamennou tváří opakovat, že není na život, ale prostředky na válku se najdou vždy. Začněme tedy tím, že proneseme důležitou větu: Náš stát již nemá ani na jediný náboj. Jsou tu přece lidi – tak neblbněte.
Ať náš národ povstane…
Vláda hodlá zvýšit daně:
Prý nás všechny uzdraví.
Potřebuje další zbraně,
a tak, aby bylo na ně,
bude občan churavý.
Ceny vzrostou, plat se sníží,
vláda všechny zadluží.
Důchodcům ať lupe v kříži,
Fiala jim stáří ztíží,
poznají to na kůži.
Na zbraně být zkrátka musí:
Že se vám to protiví?
Dluh má nyní samé plusy,
ať být proti někdo zkusí:
Bude rázem ošklivý.
Zemědělství na kolenou
této vládě nevadí.
Ke krachu nás lotři ženou,
nadějnou to nazvou změnou.
Lepší je i bezvládí.
Přispíváme na munici:
To nás nijak nepálí?
Dovolme si, lidé říci,
kdo té zdejší koalici
za co dává metály.
Náš stát skončí na úbytě.
To nás pranic neděsí?
Snad vidí i malé dítě,
kdo je v háji – a kdo v žitě.
kdo má žlab – kdo depresi.
Slyšíme jen, na co není,
a na co již nezbývá.
Na houfnice jde však jmění:
Takto si nás vláda cení,
odporná a děsivá.
Na zbraně už ani floka:
Přednost mají občané.
Rozkročme se zeširoka,
od kormidla žeňme cvoka:
Ať náš národ povstane…
