Události, na které se nesmí zapomenout

Prof.Dr. Rajko Doleček, DrSc.

Červen byl smutný měsíc pro Čechy v roce 1942, když byly zničeny jednotkami SS Lidice a Ležáky a povražděno v Lidicích 340 mužů, žen i dětí a v osadě Ležáky 44. Ve stejném měsíci, ale až v roce 1944, povraždily jednotky SS ve Francii v Oradour-sur-Glane prakticky veškeré jejich obyvatelstvo (642 mužů, žen a dětí). O těchto událostech se ví po celém světě. Mnohem méně známé jsou masakry srbského obyvatelstva v Nezávislém státě Chorvatsko (NDH) během války 1941-45 prováděné chorvatskou fašistickou zločineckou organizací ustašů (ustašovců). Šéfem státu NDH byl válečný zločinec Ante Pavelić, který po zničení Jugoslávie v dubnu 1941 se ujal v Chorvatsku vlády po letech exilu v Itálii. Německo a Itálie tehdy věnovaly Nezávislému státu Chorvatsko ještě Bosnu a Hercegovinu, kde se značná část bosensko-hercegovských muslimů přidala ve vyvražďování srbského obyvatelstva k chorvatským ustašovcům. NDH dostalo ještě i část Dalmácie, jejíž větší část si přisvojila Itálie. V dnešním Chorvatsku, jako novém členu Evropské unie (EU), se našli lidé, kteří chválí jako vlastence jednoho z nejhorších zločinců, zabijáků Srbů v Bosně z řad ustašovců, plukovníka Jure Francetiće.

V komplexu ustašovsko chorvatských táborů smrti v oblasti Gospić-Jadovno-ostrov Pag, bylo během 132 dnů zavražděno 38 010 Srbů, 1998 Židů, 88 Chorvatů (1941-42). V Jadovnu (v horstvu Velebitu) vrhali ustašovci mrtvé i polomrtvé do hlubokých jam, z kterých byl nejznámější Šaran (šaran znamená kapr). Mezi zavražděnými v Jadovnu byl i můj strýček Bogdan, pravoslavný kněz, maminčin bratranec. Letošní komemorace pro povražděné v Jadovnu bude 29.června 2013.

V největším chorvatském likvidačním táboře Jasenovac bylo mezi srpnem 1941 a 22.dubnem 1945, za 1 337 dnů, povražděno podle jmenných seznamů, které byly k dispozici, na 597 325 lidí, obrovskou většinou Srbů, ale i hodně Romů a Židů. Z tohoto obrovského počtu byl vypracován podrobnější, podstatně menší seznam, s přesnými údaji nejen o smrti, ale i kdy byli tito lidé zavražděni, kdo je jmenovitě zavraždil, na kterém místě tábora a jak to bylo provedeno. Ustašovští vrahové se koncem války snažili vše zničit, co ukazovalo na hrůzy v Jasanovci páchané. Tento s obtížemi zpracovaný seznam uvádí 29 570 mužů, 23 474 žen, 20 101 dětí pod 14 let, z toho 47 627 Srbů, 16 173 Romů, 13 116 Židů, 4 255 Chorvatů, 1 128 muslimů. Simon Wiesenthal Jasenovas uvádí do stejné hrůzné kategorie v jaké byly německé koncentrační tábory. V chorvatských likvidačních táborech byla zahubena většina v Chorvatsku žijících Židů, takže je ani neodváželi do německých likvidačních táborů – v táborech jako Jasenovac se tedy odehrálo „konečně řešení židovské otázky“ v Chorvatsku.

Chorvat Serge Krizman vypracoval pro americkou OSS (Office of Strategic Services), předchůdce dnešní CIA, zprávu, jakousi „mapu smrti“, ve které uvádí, že od příchodu ustašovců v dubnu 1941 jako vládců Chorvatska, do srpna 1942, bylo ustašovci povražděno v rámci Nezávislého státu Chorvatsko na 600 000 Srbů. Celkové počty povražděných Srbů během války v „Nezávislém“ Chorvatsku (1941-45), uvádí Hitlerův „létající diplomata“ pro Balkán Hermann Neubacher ve své knize „Zvláštní úkol Jihovýchod“ (1956) na 750 000..

Oficielně německá armáda zavraždila ve dnech 20. a 21. října 1941, podle slov Felixe Benzlera, mluvčího německé armády v Srbsku, v srbských městech Kragujevci a Kraljevu, 2 300 a 1 700 mužských obyvatel, jako rukojmí za zabité a zraněné německé vojáky (za zabitého 100, za zraněného 50). Tento poměr nařídil 16.09.1941 povšechně německý generál Wilhelm Keitel. V Kragujevci byli v chlapeckém gymnáziu popraveni VŠICHNI chlapci od 15 let výše, včetně ředitele gymnázia a celého profesorského sboru.. V rozhlase jsem osobně slyšel toto sdělení Felixe Benzlera. Poprava tam probíhala ve velikém parku Šumarica, který jsem opakovaně navštívil.

Ustašovci povraždili začátkem srpna 1941 v oblasti Hercegoviny, z vesnic Prebilovci a Klepci, z města Mostaru kolem 2 000 lidí, kteří byli svrženi do horské jámy Golubinka, nedaleko Medjugorje, kde se později údajně zjevovala Bohorodička. Kosti povražděných v Golubince byly vytaženy a pohřbeni na 50.výročí masakru 4.srpna 1991.Takových popravčích jam byly v ustašovském Chorvatsku desítky a desítky. Na příklad na cestě do Trebinje, v Hercegovině, je vedle cesty maličký kostelík nad Koritskou jámou, do které ustašovci, vedeni muslimským kazatelem Muharemem z Avtovce, vrhli 4. a 5.června 1941 mrtvých a polomrtvých 134 Srbů z nedaleké osady Korita

V městě Glina, v Krajině, v části Chorvatska se srbskou většinou, ustašovci zavřeli v pravoslavném kostele koncem července 1941 na 250 Srbů, kteří pak byli povražděni noži a mlaty. Tito Srbové se chtěli údajně pokatoličtit a tím se zachránit.

Bohužel, značná část katolického kléru Chorvatska s ustašovci kolaborovala. Téměř 250 000 pravolavných Srbů, se pokusilo zachránit život přestupem do katolické církve. Toto ale ne vždy mělo úspěch. Organizaci, která dbala na to, aby pravoslavní Srbové přestupovali do katolické církve, vedl chorvatský arcibiskup Aloizije Stepinac, pozdější kardinál.

Tady by se, bohužel, dalo opakovaně říci A TAK DÁLE, A TAK DÁLE...

Něco přes 10 kilometrů od Bělehradu, směrem na kopec Avala, bylo německé popraviště Jajinci, kde bylo během války popraveno na 80 000 lidí, hlavně Srbů a Židů. Srbů jak z tzv.“komunistických“ Titových partyzánů, tak z „nacionalistických“ jednotek četniků (čti četnyků) prvního vůdce odporu proti Němcům generála Mihailoviće.

Jsou věci, na které se nesmí zapomenout, když třebas někteří němečtí představitelé a neznalí lidé z EU poučují lidi o tom, co je demokracie.