Tragická chyba ministra Schwarzenberga
Tragická chyba ministra Schwarzenberga
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Když si Strana zelených vybrala pana Schwarzenberga za svého ministra a on se stal ministrem zahraničí, lidé si možná říkali, že jako bohatý nebude mít zájem o nelegální obohacování, vzhledem k svému rodu povede asi jakousi „rakousko-uherskou“ politiku, jako člověk přivedený do politiky prezidentem Havlem bude zřejmě jednoznačně prosazovat zájmy USA, Německa, NATO. Bude mít ale i snahu dodržovat i nějaké etické principy v politice? Co když jeho západní mentoři provedou něco nekalého, bude to schvalovat? Stane se Česká republika vzorovým satelitním státem, který umí říkat jen ANO? Podobnou situaci jsme za minulého režimu dlouho zažívali.
Kdyby si pan Schwarzenberg přečetl a dodržoval smysl dvou významných mezinárodních dokumentů, nemuseli jsme teď de facto představovat poslušný, vazalský stát. To neznamená, že jsme se měli zříct svých dnešních spojenců, i když udělali závažné až tragické chyby, ale měli jsme si udržet rovnou páteř, nebát se ukázat své mínění a také věci prodiskutovat s občany republiky, s jejich volenými představiteli.
Při podvodném uznání 21.května 2008 samostatnosti Kosova, vedeného lidmi s bohatou kriminální minulostí, pan ministr Karel Schwarzenberg vystoupil k hanbě své i své země zcela proti Klauzuli IV. Deklarace o principech finálního aktu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v Helsinkách (1975), která uváděla:
-„Účastnické státy (byly mezi nimi i Německo a členové Evropského společenství) budou respektovat teritoriální integritu každého účastnického státu (patřila tam i Jugoslávie) a podle toho se zdrží jakékoli činnosti, namířené proti integritě, politické nezávislosti nebo jednotě kteréhokoli účastnického státu…“
A ministr Schwarzenberg postoupil takto hanebně nejen proti závěrečnému aktu z Helsinek (1975), ale i proti Rezoluci čís. 1244 Rady bezpečnosti OSN z června 1999, která zaručovala pro Jugoslávii (v té době Svazová Republika Jugoslávie, tj. Srbsko+Černá Hora, SRJ) i po okupaci jednotkami NATO, její svrchovanost nad provincií Kosovo. Kromě toho rezoluce uváděla i návrat určitého počtu vojska Jugoslávie (Srbska) do Kosova, bezpečný návrat všech uprchlých a vyhnaných Srbů, Romů, Goranců, jakož i projugoslávských Albánců (přes 250 000 lidí), navrácení oloupených majetků. A nic z toho se nestalo. Okupační zpráva v měsících po okupaci nezabránila vyloupení, poškození až zničení kolem sta srbských sakrálních objektů na Kosovu a dalších 40 pak za„Křišťálové noci“ v březnu 2004.. Při aktu uznání Kosova za samostatný stát Karel Schwarzenberg vůbec nekonzultoval parlament, jednal proti vůli prezidenta V.Klauze, zcela neuvažoval o postupu organizace NATO proti mezinárodnímu právu během NATO agrese proti Jugoslávii v roce 1999, kdy na základě podvodů o genocidě Albánců na Kosovu proběhla agrese proti SRJ, za 78 dnů barbarského bombardování země BEZ schválení Radou bezpečnosti OSN. Následné škody byly obrovské, tisíce civilistů byly zabity a zmrzačeny. Agresoři užívali i kazetové bomby,ochuzený uran. Škody byly vyčísleny na 50 miliard US dolarů.
Náš ministr Schwarzenberg vůbec nereagoval na skutečnost, že NATO agrese proti SRJ zcela zesměšnila, pošlapala zakládající Chartu organizace NATO, jejíž článek I ze dne 4.dubna 1949 říká:
-„Strany se zavazují, jak bylo vyloženo v Chartě Spojených národů, že vyřeší jakýkoli mezinárodní spor, ve kterém by mohly být angažovány, mírovými prostředky takovým způsobem, aby nebyly ohroženy mezinárodní mír a bezpečnost a spravedlnost, a že se ve svých mezinárodních vztazích zdrží hrozby nebo užití násilí jakýmkoli způsobem, který by neodpovídal záměrům Spojených národů…“
Ministr Schwarzenberg postupoval prostě zcela neeticky. Z jeho jednání vyplynulo, že pokládá významné mezinárodní mírové dokumenty za cáry papíru. Jak mají pak vypadat vztahy mezi národy, když se základní principy mezinárodních mírových vztahů nedodržují. Nepostupovalo tak i Hitlerovo Německo ve třicátých letech? Ministr Schwarzenberg, aby poslechl své „spojence“, jednal proti Srbům v r.2008 zcela na úrovni Mnichovské zrady z roku 1938. Tehdy proti nám vystoupili naši západní spojenci, zatím co v roce 2008 podvedení Srbové nám chtěli v roce 1938 pomoci.
V době Mnichova mi bylo 13 let, S rodiči jsem žil v Bělehradě.. Otec mě odvedl koncem září 1938 před naše vyslanectví.Tísnili se tam veliké zástupy Srbů, hlásících se jako dobrovolníci do československé armády. Tisíce Srbů demonstrovalo v Bělehradě s hesly „Budeme bránit Čechy“! (Branićemo Češku), Ať žije Beneš! (Živeo Beneš). Já jsem to viděl na vlastní oči a nikdo mi to nevymluví. Ani pan ministr. Ví pan ministr Schwarzenberg, že statisícový dav, organizovaný studenty v Bělehradě demonstroval v srpnu 1968 proti okupaci Československa? Demonstrovali proti tomu bezpráví masy lidí v Londýně, Bonnu nebo ve Washingtonu,? Pan ministr Schwarzenberg nezodpovědně, lehkomyslně zradil bratrské vztahy Čechů a Srbů, platné i za Rakousko-Uherska a vnesl hanbu do našich zahraničních vztahů.
Toto by si měli uvědomit ti, kteří z nepochopitelných důvodů dávali vysoké preference panu Schwarzenbergovi. Na štěstí už přicházejí k rozumu a preference klesají. K vysokým preferencím by neměla stačit jen občasná vtipnost, vhodně pronesené neslušné slovo, dostatek peněz, být trochu „gemütlich“ a vonět Rakousko-Uherskem. Český ministr zahraničí by měl mít přece jen určitý etický přístup ke své politice a měl by hledat poctivou odpověď na otázku, proč americká, britská, francouzská, holandská, italská, německá (ta i před 60 lety) atd. letadla během 78 dnů a nocí ničila SRJ a zabíjela srbské i albánské děti, a používala kazetové bomby a ochuzený uran, když generální tajemník NATO pan Javier Solana 24.března 1999 bez schválení Rady bezpečnosti „zmáčkl knoflík“ a zahájil agresi?
