Těžkomyslnost I.
Těžkomyslnost I.
(K. Cidlíkovi)
Mnoho bych mohl vypovědět o tom všem,
co z nesvobody pochází a z odloučení:
o touze, únavě, o stesku tíživém,
o těžkomyslnosti, která nečekaná
zachvátí vězně jako otrávená rána
a černě zbarví život mu a svět;
mnoho bych mohl o ní vyprávět,
té truchlé, tísnivé a zákeřné,
z čeho na vězně sedá, jak ho jme
a v mysl se mu nenasytně vpíjí,
o těžkomyslnosti, melancholii,
která neprýští z hrůzy, z utrpení,
spíše však z krásy, která se v trýzeň mění,
jež jeví se a v dáli se hned ztrácí
a v tupost vyzní pak a v resignaci,
z krásy, jež minula a znovu se zas vrací
a srdce sevře ti tak nečekaně
v dnu slunečném, když jarní vítr vane,
když jitro prodírá se oparem mlh vzhůru,
zářivá oblaka putují po azuru
a na hory si vzpomeneš či pole režná,
když skřivánka slyšíš zas prvně pět,
na ruku usedne-li muška něžná
a první pampelišku zříš se rozvíjet,
ach, z květu jednoho tě volá celý svět!
ba ne, to domov je, tvá domovina jen,
ty ale vězněm jsi, ty’s uvězněn
a svobody ti není; ó jak krása bolí,
jak teskností tě plní, melancholií,
trýzní tě připomínkou, touhou, snem,
tvé nitro zalévá se zármutkem
jak mrtvá černá tůň, v níž zrcadlí
se těžký mrak též zmrtvělý a zčernalý,
tak jak ti ztemněl celý svět, ach, vězni,
pro tebe píseň skřivánkova nezní
a slunce nezáří; všechno, co je tvé,
toť nitro tvoje zpustošené, tesklivé,
tvá mysl těžká, trudná mysl tvá,
toť hoře nesvobody, ztráta domova,
toť tvoje trýzeň, žalný! trýzeň vězňova!
Básně z koncentračního tábora, Josef Čapek
