České národní listy

Těch  více než  30 uplynulých let je předmětem kritiky

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.

V přítomnosti nastala zvláštní doba. Občané uvažují o volbách a  o vládách. Jsou nespokojeni a přáli by si zlepšení té zvláštní doby. Scházejí se, pořádají demonstrace, řeční a píší politické úvahy. Nedávno jsem zaslechla kritiku naší vlády  na poliklinice.

„Těch  psychopatů  nám vládne stále více“, pravil jeden pacient.                                                                                                                  „Všichni žijem v blázinci,“ myslí si jiní.

„Ale v blázinci světovém, ne domácím. A v tom je pokrok. V tom jsme světoví!“

A na tom se všichni shodují.

Co si máme myslet o té době, v které žijeme?

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  Před   více než 30 lety jsme  prožili  údajnou „sametovou revoluci.“ Věřili jsme, že jsme se osvobodili  z diktátorského režimu  a  že budeme volně a svobodně  žít, tvořit,  prosperovat.

Rozšířila se privatizace. A restituce. A globalizace. Světový byznys nás ovládl. A našim podnikatelům to lichotí, vždyť to je světový kapitál! A jím vládnou oligarchové a byznysmani.

 Ale nestalo se nic příznivého. Octli jsme se v hospodářské závislosti a  místo hospodářského vzestupu stále upadáme.  Dnes máme neuvěřitelně vysokou inflaci, energetickou krizi, nerovnováhu důchodů, propad reálných platů a mezd.

Na prvním místě  tak můžeme uvést materiální bídu.  Proč?                                                                                                               

Na místo   fanaticky  odsouzeného  minulého  socialistického režimu uchvatitelé moci  zavedli  režim jiný.  Kapitalistický. Ale kde jsou  jejich ideje? Program? Vize?

  Šíří se bezhlavý liberalismus – živelnost – globalismus. Jednotlivé národy se integrují do unie, nadnárodní zájmy jsou důležitější.  Velmoci zastávají svá pro a proti, menší národy dbají, aby s nimi souhlasily. Vzpomínáme raději bez úvah  na Jugoslávii, na Afghánistán. Irák, Sýrii, Libyi, nyní třeba  na Ukrajinu. Jednotlivé národy by měly zastávat nadnárodní dohovor a mír ve výkladu konfliktů. Jedině tak se může uplatnit rozum, jednání a svědomí a skutečný pokrok lidstva.    

Uchvatitelé moci, vlivu a majetku  uvnitř národa– ti jsou  často bez skrupulí. Vládne jim  bohatství. Často mu  také  podléhá  parlament, stejně vláda, stejně justice. Kdo koho  tu  má kontrolovat?  Odkrývá se sama „kauza“, korupční kauza a skandál.  Co  dělají  soudci?  Co hlasatelé „čistého štítu“ nového režimu?  Ale vždyť téměř  nikdo nevěří žalobcům a soudcům, všichni jsou míněni jako stejní.  Jen na někoho ta korupce  „praskne“. Já na bráchu, brácha na mne.Ruka ruku myje.  Dokud se neprovalí  utajení, žádná korupce  se nekoná. Vydírání a podplácení se pěstuje. Mafie vládne podsvětím.  

Doba je zvláštní.  Civilizace je v úpadku. Ale lid se zvedá. Kéž se mu podaří vrátit hodnoty humanity,  překonat úpadek civilizace, ochránit ji.