Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 IX, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 IX
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Julius Hönig, okresní vůdce SdP ve Svitavách, se ujistil až v Berlíně, že akce na svévolné porušení hranic bude z německé strany tolerována a naplánoval přepadení Moravské Chrastové, včetně osady Půlpecen. Útok s momentem překvapení přišel ze dvou stran. První úder byl veden po silnici Svitavy směrem na Letovice. Velitelem byl další aktivní svitavský henleinovec Roland Bier , měl k dispozici 120 mužů. Druhý úder přišel od severu a směřoval na východní okraj Mor. Chrastové. Pod vedením Franze Jahla se tu soustředilo 140 mužů. Třetí oddíl v síle 200 mužů tvořil zálohu. Přepad byl zahájen před půlnocí 30. října 1938. Na německé straně hranic se v utajené záloze připravoval jeden prapor 2. německého policejního pluku. Na nové hranici u Moravské Chrastové stálo desetičlenné družstvo SOS, posílené oddílem četnictva z Brna. Příslušníky SOS doplňovalo několik československých vojáků.
Okolo půl třetí 31. října byla obec obklíčena. Skupina ordnerů pročesala každý dům, do rukou henleinovců padlo 13 četníků, 13 finančníků a 7 civilních osob, mezi nimi též kaplan Vincenc Linhart. Zajatci byli odvedeni nejprve do Brněnce, někteří do Svitav, do Šumperka a na jiná místa. Při přestřelce byl raněn Adolf Říha. Zastřelen byl Antonín Šoščák, když neopatrně vyhlédl z půdního okénka. Do zajetí padl také jeden čs. voják. Počet odvlečených osob stoupl až na 57. Někteří z nich byli týráni. Bohuslav Příhoda měl rozbitou hlavu úderem pistole od německého důstojníka.
Do obsazené Moravské Chrastové přijel major Fridrich Platzer, velitel 2. praporu 2. německého policejního pluku se sídlem v Šumperku. Útočníci postupovali do Rozhrání. To již se rozpoutal boj ordnerů s příslušníky 11. roty 13. pěšího pluku, který byl ubytován ve zdejší sokolovně. Velitelem byl štábní kapitán Krčmář, který byl také zajat, ale za pomoci čs. vojáka maďarské národnosti uprchl, aby se ujal velení. Do té doby si vedl statečně se svým družstvem četař Zralý.
Směrem od Letovic přijela tři auta čs. armády s rotou vojáků na pomoc. Od Moravské Chrastové vyjel v osobním autě vstříc velitel schutzpolizei major Platzer a arogantně žádal volnou cestu až do Letovic, které budou také obsazeny. Plukovník Karel Čejka, tehdy velitel 13. pěšího pluku, dal majora zatknout. Jednoho německého vojáka propustil, aby vyřídil, že Moravská Chrastová musí být uvolněna a musí být propuštěni také zadržení lidé. Německý major vyhrožoval dokonce dělostřeleckou palbou, ale plukovník Čejka trval na svém. Bylo vidět, že rázné jednání na nacistu platí. O něco později se podařilo zajmout i okresního vedoucího SdP J. Höniga ze Svitav. A právě u něho se našel telegram z Berlína se souhlasem k porušení hranic. Zajatí Němci byli odsunuti do Boskovic, později byli propuštěni.
Plukovník K. Čejka s rozvinutou rojnicí podnikl protiútok. O Moravskou Chrastovou henleinovci zuřivě bojovali. Zraněn byl poručík Nedbal a vojín Karel Pazdera. Bojové střetnutí zaplatili životem svobodník Jan Černý a vojíni Tomáš Moravek, Bedřich Stuchlík a Alois Žatka. Také na německé straně bylo několik raněných, ale nacisté se snažili pravdivé údaje utajit. Z propagandistických důvodů, aby vyvolali další konflikt a nasazení jednotek německé armády počty raněných nadsazovali. Česká strana byla vykreslena jako útočící. Nejpřísnější utajení se vztahovalo na přítomnost německých regulérních jednotek. Skutečné ztráty neznalo ani německé obyvatelstvo. Nicméně se podařilo zjistit, že byl zraněn ordner Scheday z Hradce nad Svitavou (tehdy Grandorf) a Rudolf Woletz, knihovník ze Svitav, zemřel na zranění v nemocnici ve Svitavách. Henleinovci mu vystrojili pohřeb za účasti 3.500 osob.
Útočníci byli odraženi, ale nacisté nenaléhali znova na zabrání dalších částí okleštěné republiky. Uvedený incident byl tak rozsáhlý, že by snadno mohl sloužit nacistickému Německu k rozpoutání války. Nestalo se tak, ze strategických důvodů se to nyní nejevilo Berlínu jako vhodný čin. Použili opět diplomatický tlak a vyhrožování.
Svitavští henleinoci intervenovali u dr. Hugo Juryho, rodáka z Radiměře, zemského vedoucího NSDAP v Dolním Rakousku. Ten zprostředkoval dodání jejich žádosti až do kanceláře Adolfa Hitlera. Dne 24. listopadu 1938 za přítomnosti K. H. Franka, majora Platzera a velitele schutzpolizei z Mnichova dr. Dankenau byla v 10,01 hod. Moravská Chrastová znova obsazena, když čs. vojsko muselo obec do 10,00 hod. vyklidit. incident u Moravské Chrastové nebyl ojedinělý, obdobně byla napadena obec Šubířov a další provokace se odehrála u České Třebové, kde henleinovci chtěli zabrat část nádraží. Stalo se tak na pokyn německé rozvědky, která želela, že nemá pod kontrolou významný železniční uzel.
Mnichovský diktát dodal odvahu taká maďarské vládě. Hranice Podkarpatské Rusi (Ukrajiny) a Slovenska se staly předmětem útoků. Postavení na Ipelu obsadil 25. pěší pluk z Lučence a 9. hraničářský prapor, v předpolí se nacházelo družstvo SOS. 5. října 1938 v ranních hodinách nasadili Horthyovci do boje proti stanovišti finanční stráže u Velkyně celý prapor maďarské pěchoty. Skupina finančníků po několika minutovém boji ustoupila na linii hraničářského praporu, aby nebyla obklíčena a zničena. Přesile musela čelit družstva SOS v prostoru Hangonyi-Putnol 4. pluku maďarské armády. Bojovalo se o Čízu, Rimavskou Seč, Dárni a Duhovce. Maďarská výzvědná služba využívala maďarského obyvatelstva a byla velmi dobře obeznámena s postavením družstev SOS a s jejich početní sílou, mimořádně ostrý boj se vedl o zastávku v Duhovci. Obě strany získaly několik zajatců, čtyři čs. vojáci jim však uprchli. Maďarští teroristé dostali i jeden speciální úkol, zmocnit se a unést inspektora finanční stráže Mikuláše Linku, organizátora zpravodajské služby na maďarském území.
Protiútoky jednotek SOS a hraničářského praporu postupně vytlačily maďarské útočníky. Odražen byl i útok na Salvikov, kde se podařilo Maďarům zapálit sklad slámy a narušit železniční spojení. Večer 5. října byla linie hranic obnovena, i když někde pomáhala i četa tančíků. Z řad místních Maďarů se na teroristických akcích podílelo nejméně 25 osob, většina byla zatčena. Maďarské noviny napsaly, že šlo o místní iniciativu. Ve skutečnosti všechny akce byly zpravodajsky pečlivě připraveny a organizačně zajištěny, svědčí o tom noční útok z 5. na 6. říjen v prostoru Falakovo -Tajly. Nezdařil se, více jak šedesát útočníků bylo odraženo a do zajetí padl maďarský poručík, jeden rotmistr a několik maďarských vojáků - honvédů.
Při četných přepadech se ukázala platnost poučky, že nejlepší obranou je útok. U Dárňu, ale i na dalších místech se jako úspěšné ukázaly protiútoky (příslušníků SOS nebo čs. vojáků).
Maďarská strana sáhla potom k nasazování početnějších jednotek, tak například u Slánce v třebišovském okrese 19. prosince přešlo lesem hranice a zaútočilo s velkou převahou 500 mužů na 7 celníků a 8 příslušníků finanční stráže. K nim se přidalo také několik občanů slovenské národnosti, na druhé straně zase místní Maďaři podpořili teroristický oddíl, ve kterém se nacházelo mnoho příslušníků maďarské armády. V boji tu padl dozorce finanční stráže Josef Hrdina. Další 4 byli zraněni, mezi nimi hajný a notář, kteří se přidali na stranu SOS. Obec z obklíčení vyprostila až asistenční čs. jednotka.
Úspěchem čs. zpravodajské služby bylo zjištění, že Maďaři připravují velký útok od Michalanů, kde se soustřeďovali ve velkém počtu. 20. pěší pluk vyhlásil pohotovost a do Trebišova odjela jedna hraničářská rota a jedna rota tanků. Takováto energická opatření na maďarskou stranu platila.
12. října 1938 tři maďarští vojáci zastřelili respicienta Adolfa Komínka, když překročili státní hranice. Stalo se tak na perbenické železniční stanici.
10. října se předmětem útoku maďarských teroristů stal most a železniční stanice Boržava, střelbou byl ohrožen také civilní vlak, který do stanice přijel. Maďarům se podařilo zajmout nadporučíka čs. armády, cestujícího ve vlaku. Zastřelen byl průvodčí Hošek a chycen byl strážmistr četnictva Jaroslav Šubčík. Teroristé vykradli i zavadla cestujících, potom utekli na druhou stranu státních hranic do Maďarska. Záhy se podařilo zjistit, že tlupu vedl nadporučík maďarské armády Prém. Při pronásledování teroristů byl zraněn a dobit četník strážmistr Rigan z Berehova.
