Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 2I
Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939 II
Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.
Situace se vyhrocuje
Koncem srpna 1938 bylo zpravodajskou cestou zjištěno, že v Německu jsou vydávány zbraně těm henleinovcům, kteří v legitimaci SdP mají vylepenou červenou stranickou známku v hodnotě 2,50 Kč. Současně německá bezpečnostní služba vyhledávala pašeráky k dopravě zbraní pro sudetoněmeckě pořadatelské sbory. A již 5. září 1938 finanční stráž z Vejprt zadržela Antona Lipského, který chtěl propašovat dvě automatické pistole a 1.300 nábojů.
6. září 1938 na lávce přes Opavici na cestě z Linhartova do Krásných Louček zadržela finanční stráž další pašeráky, tehdy do československých rukou padla první německá kulometná pistole Sergmann, později často používaná povstalci sudetoněmeckého freikorpsu.
V noci ze 14. na 15. září 1938 se podařilo zatknout 13 henleinovců u Horního Dvora a při prohlídce Oberhofu bylo zabaveno 31 ručních granátů, 10 pistolí, dvě pašované kulometné pistole, 1.944 nábojů a 775 nábojů ráže 7,65 do pistolí Deutsche Werke Erfurt. Zpravodajci hlásili stále častěji případy pašování zbraní. 17. září zasáhla pátrací skupina ze Znojma a u kováře Palana zabavila 27 pistolí Walter, 3 pistole typu D, 5 kg trhavin a když prohledala márnici pratelsbrunnského hřbitova nalezla ještě další 4 kulometné pistole a další střelivo. Při výslechu se zjistilo ještě propašování dalších 70 pistolí. Henleinovci Eigner a Ludwig přiznali, že v Berlíně prodělali kurs, kde se cvičili ve střelbě a v sabotážní činnosti. A v té době mluví A. Hitler o míru.
Záhy bylo ve vyšetřovací vazbě 926 osob podezřelých ze špionáže a pašování zbraní, z toho bylo 73 německých státních příslušníků. Uvedl to v jednom z projevů v parlamentě ministr Dérer.
9. a 10. září 1938 se A. Hitler radil s německou generalitou o plánech na vojenské přepadení Československa. 12. září 1938 pronesl na stranickém sjezdu v Norimberku štvavou řeč, stala se výzvou k henleinovskému povstání.
Henleinovský puč byl připravován za účasti říšskoněmeckých státních občanů, příslušníků gestapa, rozvědky, útvarů SA a SS. Již 1. září byla odhalena černá ilegální vysílačka u Znojma a bylo zatčeno několik desítek mladých Němců, kteří byli v Německu na výcviku. O protičeskoslovenských provokacích byly velmi přesně informovány říšské úřady. Nacistické organizace sledovaly vývoj situace, dodávaly zbraně a souhlasily se zahájením nepokojů v noci ze 12. na 13. září s vyvrcholením 13. září. Jako vhodný signál a forma mobilizace povstalců byl organizován hromadný poslech řeči A. Hitlera v Norimberku. Večer 12. září vyrukovali schwaderbašští henleinovci do ulic s pochodněmi a lampióny, toho dne se však útoku neodvážili, ale druhého dne přijelo z německé strany hranic několik aut s příslušníky SA a ozbrojenými henleinovci, vtrhli do kanceláře a odzbrojili vrchního respicienta Baudyše. Situace našich strážců hranic byla obtížná, podle rozkazů nesměli použít zbraň, dokud nebyli sami napadeni střelbou, dále nesměli střílet tak, aby jejich střely létaly na německá státní území, srocený dav a nebo povstalce měli nejdříve vyzvat k rozchodu a nebo ke klidu a k dodržování veřejného pořádku. To se snad dalo aplikovat proti jedné osobě, ne proti mnohapočetným davům a organizovaným skupinám vzbouřenců. Navíc většina celnic byla bezprostředně na hraniční čáře a pokud povstalci zaútočili z německé strany čelně nebylo možno střílet tak, aby střelba nedosáhla i německé strany čelně, nebylo možno střílet tak, aby střelba nedosáhla i německé území. Takové pokyny dávalo ministerstvo vnitra v rukou agrárníků.
Když dojel četnický autobus, aby jeho osádka osvobodila obsazenou celnici a respicienta Baudyše, dříve než auto zastavilo, byl řidič strážmistr Josef Falber zastřelen a zůstal ležet na volantu. Zraněn byl také pomocný dozorce Nový.
Dne 8. října 1937 hlásil německý vyslanec v Praze zahraničnímu úřadu v Berlíně, že došlo k jednání Konráda Henleina s dr. Hodžou a smysl rozhovoru viděl v tom, "postrašit české levicové strany a učinit je poddajnějšími vůči agrárníkům českým i slovenským uvnitř otřesené koalice". V lednu 1938 prišla nabídka předsedy agrární strany, aby Sudetoněmecká strana vstoupila do vlády. 23.února 1938 se německý vyslanec pochlubil, že mu vedoucí agrární strany R. Beran slíbil, "že jeho strana se zasadí o amnestii, resp. propuštění z vazby většího počtu sudetských Němců". O několik dní později týž vyslanec hlásil, že "jak Hodža, tak agrární ministr vnitra Černý , a i on sám (tj. R.Beran), zastupují stanovisko, že musí byt podvázána agitace emigrantů proti Německu". Jednalo se o kritické články německých antifašistů o poměrech v nacistickém Německu. Také závěr R. Berana byl pozoruhodný "musí se pomalu vytvořit atmosféra pro to, aby Sudetoněmecká strana mohla vstoupit do vlády a účastnit se správy země".
Po všech těchto náznacích, zejména po propuštění sudetoněmeckých vyzvědačů, pochopitelně vzrostla odvaha k rozbíjení československého státu. Když Sudetoněmecká strana spolkla většinu občanských německých stran, uspořádala 27. března 1938 kolem 36 shromáždění za účasti asi půl milionu účastníků. Tábory lidu přešly v demonstrace na oslavu připojení Rakouska k Německu. V Žatci bylo voláno heslo "jeden národ, jedna říše, jeden vůdce". Na radnicích se vztyčovaly vlajky SdP. Československá policie a četnictvo z rozkazu ministra vnitra bylo velmi zdrženlivé, někde dokonce vzdalo čest vlajce SdP. Německé obyvatelstvo pociťovalo chování policie jako bezmocnost a rezignaci státní autority a netajilo se tím, že počítá s přímým zásahem Německa do poměrů v Československu.
Po těchto otevřených i skrytých náznacích ke kolaboraci s henleinovským hnutím a s nacistickým Německem se prudce zhoršila bezpečnostní situace v pohraničních okresech. Z Českého Krumlova bylo hlášeno, že tamní Němci si dávají ve velkém množství zhotovovat uniformy, aby byli při vpádu německých vojsk odlišitelní od Čechů. Spolky německých žen šily prapory s hákovým křížem. V Praze dokonce němečtí studenti kritizovali K. Henleina, že je málo radikální a brzdí tím příchod německé armády. Henleinovci nastoupili cestu k rychlému vyostřování situace, aby nacistické Německo mělo příčinu zasáhnout proti Československu. Předmětem útoku se stávali příslušníci finanční stráže, četníci, čeští železničáři, učitelé a po 20. květnu 1938 také členové SOS.
Z vládních míst se však přikazovalo: "Z naší strany je třeba vyvarovat se jakýchkoliv incidentů a provokací, kterých by mohlo být proti nám cizí propagandou tendenčně využito." A tak si často museli nechat líbit strážci hranic až neuvěřitelné věci.
3. září 1938 byl v 16,30 hod. postřelen z německé strany pomocný dozorce finanční stráže Josef Ryba z Knížecí Pláně (okres Prachatice). Tři Němci ho raněného srazili na zem a snažili se ho odvléct na německou stranu hranice, byl přitom tlučen pažbou pistole a pušky. Dozorce finanční stráže Špatný přispěchal raněnému na pomoc a Němci uprchli do německého vnitrozemí.
