Štefec - Nebuďme jen ovce, co čekají, až budou ostříhány

Zbrojní expert a bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslav Štefec popsal nejen bezpečnostní situaci v České republice, ale také možné hrozby a rizika a možnosti prevence, přípravy a řešení.

Jaroslav Štefec

29. srpna 2024 - 10:45

„Na pozadí velkohubých prohlášení o bezpečné České republice, o téměř neexistujícím riziku teroristických útoků, a hlavně na základě dnešní tvrdé diskuse se zuřivým zastáncem imigrace muslimů do EU konstatuji:

Vy všichni, kteří tak vehementně tvrdíte, že ČR je bezpečnou zemí, a že dokážeme zvládnout migraci naprosto cizích kultur z Afriky a Středního východu, si prosím uvědomte, že naše malá zemička už dávno není suverénní zemí s vlastní armádou, policií a chráněnými státními hranicemi. Jsme už jen jakési neidentifikovatelné území kdesi ve středu Evropy, bez vlastní zahraniční, bezpečnostní, agrární a ekonomické politiky, kterému reálně „velí“ nikým nevolené anonymní „politbyro“, sídlící kdesi v Bruselu. 

Toto „neidentifikovatelné území“ se vyznačuje prakticky nefunkčními bezpečnostními a zpravodajskými službami, už dávno sloužícími především zájmům lokálních politiků a oligarchů (česky "kmotrů)". Vyznačuje se neexistencí vlastní armády, schopné bránit jeho hranice a garantovat bezpečnost nás, jeho obyvatel.

Vyznačuje se také policií, schopnou sice (alespoň zatím) vyšetřovat celkem úspěšně lokální trestné činy, ale zároveň chránící soukromé exekutory a trestně stíhající nás, občany, za „předsudečnou nenávist“ nebo šíření něčeho, co cizorodé, ze zahraničí financované neziskové organizace označují za „fake news“. A naprosto bezzubou vůči skutečným zločincům, rozkrádajícím miliardové majetky, nebo vůči lidem, kteří na toto území pronikají v podstatě bez jakýchkoliv potíží ze sousedních zemí a šíří zde ideologii nenávistnou vůči naší kultuře a způsobu života. A také ji praktikují – viz (medializované) případy zmláceného číšníka, nebo nedávného znásilnění mladé dívky u Litoměřic.

Jde o území, kam se díky Schengenu dostane v podstatě kdokoliv a přiveze či odveze cokoliv. Kýmkoliv míním skutečně kohokoliv, například i radikální bojovníky džihádu, připravené zabíjet a zemřít ve jménu Alláha, a pod pojmem „cokoliv“ chápu rovněž zbraně, trhaviny, radioaktivní a chemické látky, nebo biologické agens.

Jde také o území, plné lákavých „měkkých cílů“, které jako by přímo vybízely k útoku. Ať už se jedná o sportovní stadiony, jejichž reálné zabezpečení proti externím i interním útokům je, jak se říká, na úrovni krále Klacka, přes veřejné kulturní a společenské akce, naprosto nechráněná divadla, nádraží a stanice metra. Námitka, že vše funguje, protože na jejich ochranu byly vynaloženy stovky a stovky miliónů korun, cvičí se zásahy policie a hasičů a jsou vypracovány krizové plány, je naprosto lichá. Z jednoho prostého důvodu – jejich ochrana dosud neprošla reálnou „zkouškou ohněm“, a stovky miliónů investovaných do bezpečnosti nevypovídají nic o její skutečné úrovni.

Zatím nikdy a nikde na území ČR nebyl českými bezpečnostními službami, českou policií, nebo ochrankami „měkkých cílů“ odvrácen skutečně vážně míněný a reálně připravovaný teroristický útok, ohrožující životy desítek nebo stovek lidí. Zdůrazňuji „českými“, protože k pár skutečným protiteroristickým zásahům na našem území přece jen došlo. České orgány se ale o nich dozvěděly zpravidla až „ex post“, pokud vůbec. Nejspíše aby nepřekážely.

Co s tím? Přemýšlejte, jak tato situace vznikla. Učte se chránit, buďte aktivní, hledejte cesty v rámci vlastních možností, jak vytvářet bezpečnější prostředí na úrovni vašich rodin, školek a škol vašich dětí, vaší obce a regionu. A také státu.

Hledejte lidi kolem vás, kteří to s bezpečností jako s jedním z úhelných kamenů fungující společnosti a suverenity státu myslí skutečně vážně. A ve volbách jim vyslovte svou podporu. Jedině toto je řešení, hodné demokratické společnosti. Ne to, které se nám snaží vnutit z Kavčích hor nebo prostřednictvím „Miliónu chvilek“. Údajně „pro demokracii“.

Držme se ho a chraňme si tvrdě ty svobody a práva, které nám zbyly. Hledejme společně cesty, jak zvrátit současný koloniální status naší vlasti a začít se vracet do rodiny suverénních a nezávislých států. Prostě - nebuďme jen ovce, čekající, až budou ostříhány. Nebo, v horším případě, poraženy.“

Výše uvedený text jsem zveřejnil 28. srpna 2019, tedy přesně před pěti lety. Změnilo se od té doby vůbec něco? Samozřejmě, změnilo. K horšímu, a to podstatně.

Psali jsme:

Hlava státu je blbá jak dlabané necky. Vidlák má jasno

Vývoj bezpečnostní situace v EU a v ČR v uplynulých pěti letech stále více potvrzuje správnost Platónovy alegorie "Loď bláznů", kterou použil při argumentaci proti demokracii. Platón přirovnává řízení státu "demokraticky zvolenou" vládou s lodí bez kapitána, na které se velení násilím chopili nepříčetní, lehkovážní pasažéři, které nezajímá, kam loď pluje a neznají ani její kurz. Fanatický dav pasažérů je schopen zabít každého, kdo mu bude stát v cestě a kapitána, znalého hvězd, větru, plachet a řízení lodi, považuje za nepotřebného.

Platónova více než dva a půl tisíce let "stará" argumentace velmi přesně vystihuje současné chování (nejen) naší politické "rádoby autokracie" nevzdělanců a sociopatů. Jen díky nim současná situace v ČR (i v celé EU) stále více připomíná absolutní dekadenci, rozvrat a neschopnost sebereflexe, charakteristické pro poslední dvě dekády vlády Ludvíka XVI. Neudržitelnost této tristní situace zahájila Velkou francouzskou revoluci. Ludvík, jeho žena, Marie Antoinetta spolu s mnoha dalšími příslušníky jeho dvora skončili v roce 1793 pod gilotinou. 

Nedokážu odhadnout, jak skončí současné vedení našeho státu. Nejspíš dobře, a své peníze si budou moci užít. Budiž jim to přáno. Ale stejně jako mravní zásada křesťanství, koncentrovaná do sousloví "Memento mori", upozorňuje člověka, aby nikdy nezapomínal na svou pomíjivost, by ani oni neměli zapomínat na to, že jejich mandát jednou skončí," zakončil svůj rozbor ohledně bezpečností situace České republiky na svém facebooku Jaroslav Štefec. 

(dan, prvnizpravy.cz, foto: arch.)