Soužití Čechů a Němců na Znojemsku I - 4
Soužití Čechů a Němců na Znojemsku I - 4
Vzpomínky IV, 1938 - 1945
Byl očekáván příjezd Hitlera do Znojma. Řádění gestapa a ordnerů se stupňovalo. Policie vydala příkaz, aby české nápisy byly urychleně odstraněny. Kdo tak neučinil, byly mu vybity výlohy a okna. Po několik večerů prováděli ordneři razie ulicemi a do oken českých lidí házeli kamení i dlažební kostky. Mnoho českých lidí bylo zraněno. Lavičky v Husových sadech byly vyhraženy pouze pro Němce. Když se na ně posadil někdo z Čechů, byl ordnery a SA-many krvavě zbit.
Hitler přijel do Znojma 26. října 1938. Byl uvítán radnicí, kde se zapsal do Zlaté knihy. Odpoledne se konal slavnostní projev na Dolním náměstí. Nadšení zfanatizovaných Němců nebralo konce. Na kulturní činnost Němců nebylo třeba dlouho čekat. Byla demolována socha Jana Amose Komenského před školou v Louce, odstraněna pamětní deska českého buditele notáře Vlka, zpustošena a vypálena židovská synagoga. Na Václavském náměstí zesměšnili i sochu sv. Václava.
Mnichov a okupace znamenaly pro velkou část znojemského okresu zánik i pracně vybudovaného školství. Němci v zabraném území české školy nepřipustili. Teprve po třech měsících byl dán souhlas k otevření české obecné školy ve Znojmě, do které bylo zapsáno asi tři sta dětí. Učitelský sbor se i na této škole dorozumíval pouze německy. Měšťanka a střední škola nebyly povoleny! Čeští žáci chodili později do měšťanky do vzdálených Hlubokých Mašůvek.
Na zbytek Čechů ve Znojmě dopadl těžký tlak germanizace, období více jak sedmiletého temna.
Ze svědectví Bohumila Fučíka, okresního archiváře
Česká městská knihovna ve Znojmě
Znojemsko je prastarým historickým územím osídleným Slovany. Hradiště, dnešní předměstí města Znojma, bylo střediskem slovanského lidu již dávno před rozmachem Velké Moravy. Úlohu Hradiště jako slovanského střediska převzalo Znojmo, které za panování krále Přemysla Otakara I. vzniklo sloučením několika osad. Němečtí kolonisté, zvaní k nám králem Přemyslem Otakarem II., se postupně usazovali nejen ve městě, ale i na území jižně od řeky Dyje a získávali v oblasti stále více privilegií. Po tragické bitvě na Bílé hoře se pak stali z hostů pány nad celým krajem a na původní české obyvatelstvo vyvíjeli silný germanizační tlak.
Přesvědčivým dokladem o cílech Němců na Znojemsku je německy psaný zápis, vložený do kopule radniční věže, vyjmutý při opravě v r. 1949, z něho vyjímám: „Nynější obecní výbor sledující své předchůdce, považuje za svou povinnost vždy hájit německý charakter města Znojma …Naše milované rodné město Znojmo, bašta němectví jižní Moravy, nechť roste a vzkvétá a stále prospívá“.
Významnou úlohu proti germanizačnímu tlaku sehrála i znojemská Beseda, založená v r. 1870. Při té byla zřízena i čítárna , která může být považovaná za předchůdce první znojemské české knihovny.
S probouzejícím se vlastenectvím českých obyvatel však narůstal i odpor nacionalisticky smýšlejících Němců a cílem jejich útoků se stávala právě budova Besedy, kde pravidelně vytloukali okna.
V r. 1911 již vedení Besedy povolilo půjčovat knihy i nečlenům spolku. V r. 1919 spojením znojemské sokolské knihovny a knihovny besedy vznikla Znojemská lidová knihovna. Po obsazení Znojma v r. 1938 nacistickou armádou byla česká znojemská Městská knihovna likvidována. Knihovník Ladislav Řezníček byl zatčen a donucen s dalšími českými vězni Němci vyřazené knihy vynášet na Dolní náměstí, kde byly za nadšeného jásotu nacisty spáleny.
(Ze stejnojmenné knihy, vydané Kruhem občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 2006)
Dobšice 1938 -1945
(střípky z obecní kroniky, viděno očima kronikáře)
V září 1938 se napjatá situace v celém pohraničí přiostřila a vyhrotila. Němci hromadně utíkali přes hranice do Německa, aby se stali členy freikorpsu, a naše pohraniční stráže jim v tom ani moc nebránily, protože: „lepší nepřítel vpředu, nežli v zádech.“ A poměr sudetských Němců k republice a Čechům byl tehdy ve zdrcující většině úplně nepřátelský. V noci pak tento freikorps přepadával naše celnice, pevnůstky pohraničního opevnění a snažil se naši armádu vyprovokovat k nějakému zákroku, aby pak mohla německá propaganda toho zneužít v náš neprospěch. Naše armáda se však vyprovokovat nedala.
Pak přišla do rána na 24. září mobilizace. Češi šli s nadšením plnit svou občanskou povinnost. Bez ohledu na svoji politickou příslušnost všichni věrní Češi byli odhodláni bránit své domovy – svou vlast, tolik milovanou a již tolikrát zkropenou krví našich otců v boji s tisíciletým nepřítelem – Němcem. Ti, na které se zde v pohraničí mobilizace nevztahovala, byli povoláni, případně šli dobrovolně kopat zákopy.
Poněvadž Dobšice byly tehdy obec převážně německá, pracovali na zákopech i někteří zbylí Němci. Většina z nich se však chovala velmi provokativně jak vůči českým spolupracovníkům, tak i proti vojenské stráži, která práce řídila.
1. říjen 1938 – začíná zabírání Sudet německou armádou. Čeští lidé začali prchat. S ranci na zádech, někteří i na dětských kočárcích, vezli svoje nejpotřebnější věci, a tak opouštěli svoje domovy – bez organizovaných transportů, bez lékařského doprovodu a celý kulturní svět k tomu mlčel. Také z Dobšič se Češi, většinou státní zaměstnanci, stěhovali za úšklebků Němců. Nikde nebylo u nich vidět trochu soucitu, všichni byli naplněni záští proti všemu českému.
Neděle 9. říjen 1938 – začíná zabírání Znojemska. Po 9. hodině se začala valit od hranic německá motorizovaná armáda. Dobšičtí Němci je s jásotem vítali. Každá stará bába nad hrobem zdvihala ruku a řvala do ochraptění: „Sieg Heil!“
Na opuštěná místa Čechů začali nastupovat Němci z Rakous a Reichu, kteří se nemohli vynadivit blahobytu, ve kterém tolik utlačovaní sudetští Němci žili.
Prvním činem Němců v Dobšicích bylo, že všechny Čechy, i školní mládež, nahnali na zahrnování zákopů. Dalším znakem jejich vysoké kultury bylo popsání českých domů nápisy, jako: Český zrádce, Žid, Svině. Jejich řádění vyvrcholilo 14. března 1939, kdy tu vytvořili několik hord a vytloukli všem Čechům okna. U Pavlasů, Koudelků, Žváčků a Pokornů vyrazili i dveře a vše v bytech přeházeli.
(Ze stejnojmenné knihy, vydané Kruhem občanů České republiky vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 2006)
