České národní listy

Smířování

Prof. PhDr.Stanislava Kučerová, CSc.

Němci, kteří žili jako menšina v  Československu (podobně jako v Polsku i jinde),  byli z rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce od nás (i z jiných  zemí) odsunuti do své mateřské, německé říše. 

Hlavním důvodem odsunu  bylo  vyloučit pro budoucnost zneužití menšin pro rozbíječské válečné cíle. Někteří odsunutí však odmítli spoluzodpovědnost za  rozbití Československa v letech 1938-39 i za  válečné útrapy jeho obyvatel po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945.

Založili krajanské spolky a nadace a  zkonstruovali  ideologii nespravedlivě obviněných.  Prožité  dějiny  přepisovali tak, že se sami  octli v roli nikoli viníků, ale obětí,  své viny horlivě popírali a zalhávali, své oběti  naopak obviňovali. Žádali všemožné náhrady,  právo na návrat, omluvu a satisfakci.

Jejich propagační činnost v různé podobě, v různé rovině,  v různém rozsahu a zaměření trvá již 70 let a nutí Čechy bránit se a vyvracet stále dokola opakované nepravdy kolem odsunu,  kolem tzv. prezidentských dekretů a  kolem  údajných českých násilných protiněmeckých činů.

Poslední akce,  o které se  mluvilo nedávno v Brně, je akce Smíření. Smíření Čechů s odsunutými Němci. Myslím, že v duchu našich národních dějin mohu prohlásit, že smíru a smíření si dovedeme vážit.

Ale musí to být smíření spravedlivé, nesmí to být  jen pěknější označení pro opuštění vlastního stanoviska a přijetí stanoviska druhé strany. Ano, Češi jsou ochotni se smířit, ale jen když Němci přijmou bez restrikcí stav, který byl po druhé světové válce mocnostmi usnesen a  realizován. Stav odsunu, demilitarizace, denacifikace a  demokratizace.

Prezident Edvard Beneš, který všechny své síly   věnoval za války  obnově  státu, zničeného německým  fašismem, řekl  tehdy, už je to dávno, na adresu odsunu: "Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou - až na dnešní bolest zapomeneme - se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého."