České národní listy

Smír, smíření? Koho a s kým? A za jakých podmínek?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Němci, kteří žili před druhou světovou válkou v Československu (podobně jako v Polsku i jinde), byli z rozhodnutí vítězných mocností od nás (i z jiných zemí) odsunuti do své mateřské, německé říše. Hlavním důvodem odsunu bylo vyloučit pro budoucnost zneužití menšiny pro rozbíječské válečné cíle.  Někteří odsunutí však odmítli spoluzodpovědnost za rozbití Československa v letech 1938-39 i za válečné útrapy jeho obyvatel v německém područí po celou dobu války až do osvobození v květnu 1945.

Tito odmítači odsunu založili krajanské spolky a nadace a zkonstruovali ideologii nespravedlivě obviněných. Prožité dějiny přepisovali tak, že se sami octli v roli nikoli viníků, ale obětí. Své viny horlivě popírali a zalhávali,  své oběti naopak obviňovali. Žádali všemožné náhrady, právo na návrat, omluvu  a satisfakci.

Jejich propagační činnost v různé podobě, v různé rovině, v  různém rozsahu a zaměření  trvá již 76 let a nutí Čechy bránit se a vyvracet stále dokola opakované nepravdy kolem odsunu, kolem presidentských dekretů a kolem údajných českých násilných protiněmeckých činů.

Poslední akce, o  které se nepřestává mluvit, byla založena v Brně. Nazývá se Smíření a  představuje smíření Čechů s odsunutými Němci.  Myslím, že  v duchu našich národních dějin si smíru a smíření dovedeme vážit. Ale musí to být smíření spravedlivé, nesmí to být jen pěknější označení pro opuštění vlastního stanoviska a  pro  přijetí stanoviska druhé strany.

Ano, Češi jsou ochotni se smířit, ale jen když Němci přijmou bez hesel restrikcí stav, který byl po druhé světové válce mocnostmi rozhodnut a realizován. Stav odsunu, demilitarizace, denacifikace a demokratizace.

President Edvard Beneš, který všechny své síly za války obětoval obnově státu, zničeného německým fašismem, řekl tehdy (už je to dávno) na adresu odsunu: „Tím rozchodem zabráníme neslýchanému masakru mezi oběma národy. Jen tak můžeme a musíme jednou – až na dnešní bolest zapomeneme - se zase jako sousedé sejít a každý ve svém novém domově bez hořkosti a v míru žíti dále odděleně, jeden vedle druhého.“