Slyšte, Srbové!
Slyšte, Srbové!
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
(Slova velikého přítele Srbů Rudolfa Archibalda Reisse jsou aktuelní i dnes)
V Srbsku se chystají volby. Je tu tedy možnost, aby se Srbsko už konečně zbavilo vlády těch, kteří ho poškodili, přivedli do chudoby, zostudili. Byli příliš shovívaví a servilní k vnějším nepřátelům (dokonce i k NATO), kteří v zemi na základě výmyslů jako drzí agresoři bombami ničili, mrzačili a zabíjeli po dobu 78 dnů v roce 1999, kteří organizovali a umožnili loupež historicky posvátného teritoria Kosova. A kteří i teď lžou, že Srbsku chtějí pomoci a ve skutečnosti i nadále loupí v zemi a nutí lid, aby se stal jejich laciným sluhou s pokřivenými zády. Je smutné, že mají v zemi nemálo poslušných sluhů, kteří za peníze udělají všechno…Zde nutno připomenout i protisrbskou činnost některých tzv. „nevládních organizací“ (bůhví kdo a které velvyslanectví je platí) a také ty miliony dolarů údajně převážně z amerických zdrojů, které dostalo hnutí OTPOR, když pomáhalo svrhnout v roce 2000 prezidenta Miloševiće.
Proto byl vybrán i název textu podle malé knížky „SLYŠTE SRBOVÉ“, kterou napsal veliký přítel srbského národa z dávných časů první světové války (1914-18), profesor kriminalistiky z Lausanne ve Švýcarsku, Rudolf Archibald Reiss, původem Němec, který svět seznámil (1914) s hroznými zločiny rakousko-uherských, německých a bulharských okupantů proti srbskému národu. Profesor Reiss vstoupil do srbské armády v roce jejich nejhorších zkoušek (1915). A byl s ní, v rámci srbské Moravské divize, i v radostných dnech osvobozování země na podzim 1918. Po válce zůstal v Bělehradě, kde se v roce 1926 stal kapitánem srbské armády. V Bělehradě umírá po infarktu (1929). Jeho poslední splněné přání bylo, aby jeho srdce bylo pohřbeno ve skleněné urně, aby navždy zůstal mezi srbskými vojáky, v Památníků padlých na kotě 2525 na Kajmakčalanu, kterou srbská armáda osvobodila (1916) po urputných bojích.
Reiss byl nadšen řadou vlastností srbských vojáků, většinou selských chlapců. Byly to, jak uvádí, statečnost, vytrvalost, vlastenectví, zbožnost, pohostinnost, milosrdenství, demokratičnost, hrdost a bystrost. Se srbskými vojáky prožíval dobro i zlo frontového života. Po válce ale viděl i různé „nectnosti“ Srbů, tak zvaných intelektuálů, válečných zbohatlíků a kořistníků. Tady poznal i zahálku, poklonkování bohatství, nevděčnost, bezcenný politický kádr, povrchnost, zkorumpovanost…Kvůli tomu napsal i svůj politický testament „SLYŠTE SRBOVÉ“ s tím, aby byl zveřejněn až po jeho smrti. Je nutné se zamyslet nad některými i dnes aktuelními slovy jeho Závěru (citováno Dr.R.A.Reiss: Slyšte Srbové, Chraňte se sami před sebou. Beoknjiga, Beograd).
-„Nedovolte, aby vaše hezká duše zanikla v té špíně, která se usazovala obzvláště po válce. Národ, který jako ten váš, odolal pětistoletému otroctví, který ustoupil přes Albánii a kterému se, vyhnanému ze své země (ale při tom neporaženému), podařilo vrátit se na svá ohniště jako vítěz – nedovolte, aby ten národ ujařmila hrstka sobeckých a zkorumpovaných politiků, hnusných kořistníků, opovržení hodných flákačů, a zločineckých lichvářů…“
-„Ale přes to všechno já věřím v budoucnost vašeho národa. Duch Kosova (bitva s Turky v 1389), Karadjordje (vůdce srbského povstání proti Turkům v 1804), Kumanova (vítězná bitva proti Turkům v 1912 v Balkánské válce) i Kajmakčalanu (vítězná bitva v 1916) se znova probudí. Musí se ale probudit rychle, protože bez něho možná zase zažijete čas otroctví, které v ničem nebude zaostávat nad tím přetrpěným, které vaši předkové porazili svými oběťmi a hrdinstvím. Váš osud je ve vašich vlastních rukách: zářivá budoucnost nebo nové otroctví !“
Spojenci, na jejichž straně Srbové statečně bojovali za strašných ztrát ve dvou světových válkách, Anglie (Srby vícekrát zradila), Francie, USA a teď i oficiální Evropská unie (EU), ve které jsou i Anglie a Francie, - oni v událostech konce 20. a začátku 21.století srbský národ neslýchaně podvedli, počítaje v to i gangsterskou NATO agresi a špinavý cynizmus výmyslů. Z bývalých spojenců pouze Rusko zůstalo na srbské straně a to dnešní vláda vůbec nevyužila, nebo nechtěla využít. Srbové musejí mít stále před očima řadu skutečností, aby nezapomněli, kdo je do neštěstí uvrhl a kdo je tlačí do stále většího bahna. A že je teď oficiální Německo, spolu s USA, hlavní protisrbský „motor“, včetně řady přisluhovačů z EU, i když je i mnoho poctivých Němců, Američanů, Evropanů, kteří jsou na straně práva a pravdy, spolu se Srby. Nesmí se zapomenout neblahá protisrbská role kancléřsky Angely Merkelové.
Navzdory finálnímu aktu z Helsinek (1975), který zakazoval vměšování do vnitřních záležitostí států signatářů (tedy i Jugoslávie) a změny hranic bez souhlasu zúčastněných států – německý ministr zahraničí Kohlovy vlády Hans-Dietrich Genscher, za vydatné podpory Vatikánu, přinutil v Maastrichtu v prosinci 1991 prodejné Evropské společenství (pozdější Evropské unie, EU), aby předčasně uznaly suverenitu Chorvatska a Slovinska, a kvůli tomu za necelé čtyři měsíce i Bosny a Hercegoviny, se všemi krvavými následky toho. Evropské společenství vřele podporovalo secesi Chorvatska i Slovinska, a umožnilo během snad 14 příměří (1991), aby se chorvatské vojsko reorganizovalo, lépe dozbrojilo, propagandou zesílilo. Obrovská množství zbraní i munice pro chorvatskou armádu procházela přes „neutrální státy“ Maďarsko a Rakousko, z přeplněných skladů bývalé armády východního Německa (NDR) a posílalo je navzdory embargu v té době právě sjednocené demokratické (aby se nemuselo říci „mírumilovné“) Německo.
Mezinárodní společenství (na kterém si prezident Havel tolik zakládal) bez větší odezvy přijalo oloupení a vyhnání téměř 250 000 Srbů chorvatskou armádou z jejich odvěké domoviny v Krajině, ničení jejich sídlišť a masakr stovek těch, kteří včas neprchli během chorvatských operací „Záblesk“ a „Bouře“ v květnu a srpnu 1995. Strategické vedení operací vedli údajně penzionovaní američtí generálové-žoldáci C.E.Vuono, C.E.Saint, H.Soyster. „Pomáhala“ i NATO letadla. To stejné „mezinárodní společenství“ utvořilo obrovskou propagandou protiváhu svým zločinům během „Záblesku“ a „Bouře“: DEMONIZOVALO SRBY, jejich vedení, zcela jednostrannými dezinformacemi až i pomocí lží o „genocidě“ kolem Srebrenici, kde nikdo nebyl zcela bez viny. Vláda Srbska se omluvila, vlády Chorvatska a Bosny a Hercegoviny nějak málo nebo vůbec ne.
Podle Rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1244 z června 1999, Kosovo a Metohije (KaM, KosMet, Kosovo) i nadále zůstávají nedílnou součástí Svazové republiky Jugoslávie (SRJ). Podle rezoluce měl být zajištěn bezpečný návrat přes 250 000 oloupených uprchlíků z Kosova (Srbu, Romů, Goranců, loajálních Albánců) a příchod menších jednotek armády a policie SRJ na Kosovo. Západ nic z toho nesplnil. Desetitisíce jeho, hlavně NATO, vojáků a policie, neuchránilo před zničením četné starobylé srbské pravoslavné kláštery a další tisíce Srbů, Romů, Goranců, loajálních Albánců před oloupením, vraždami, počítaje v to i skandální vraždění zajatců, kvůli prodeji jejich různých orgánů pro transplantace, organizované kosovsko-albánskými předáky.
Nynější vláda v Srbsku toto vše dostatečně nevyužila aby ukázala, koho všeho, jaké kriminálníky, ten „demokratický“ a „hodný“ Západ přivedl k vládě na Kosovu. Mnozí skutečně drzí představitelé toho Západu nechtějí uznat nálezy jimi jmenovaného vyšetřovatele, Švýcara Dicka Martyho, protože hlavními PROKÁZANÝMI viníky těch zločinů (zabíjení kvůli transplantacím) jsou jejich chráněnci, šéfové pseudo státu Kosovo. A kdo má pak věřit těm „dobrodincům“ ze Západu a těm Srbům, kteří jim pochlebují a poníženě žebroní kvůli vstupu do Evropské unie, dokonce i do NATO, aniž by si uvědomili, co vše obětují, když nejednou chrání své sobecké zájmy a zostuzují svůj vlastní národ.
Když Srbové teď půjdou k volebním urnám, musí si vzpomenout na ještě jednu skutečnost. Ten Západ, kterému jejich vláda pochlebuje a vydává jeho Mezinárodnímu trestnímu tribunálu v Haagu (ICTY) s lehkým srdcem všechny ty, na které on ukáže prstem, že jsou vinni za řadu údajných válečných zločinů (skutečné válečné zločiny NUTNO potrestat) – že on a jeho spolupracovníci ještě donedávna hlásali neuvěřitelné výmysly, aby před světovou veřejností co nejvíce pomluvili srbský národ, aby ta veřejnost Západu ty jeho lži a zločinecké postupy lehčeji, snáze strávila.
Vzpomeňte si, na příklad, na květen 1999. NATO letadla ničí a vraždí po Srbsku, na KaM, používají geneticky vražedný ochuzený uran. „Cestující velvyslanec USA pro válečné zločiny“ David Scheffer hlásí, že zmizelo 100 až 225 000 kosovských mužů a chlapců od 14 do 59 let a dodává, že jsou asi mrtví (feared dead). Prezident Clinton udává před Bílým domem 25.června 1999, že je Kosovo poseto desetitisícemi mrtvol pobitých Albánců…Západní media sdělují děsivou zprávu albánského očitého svědka (!), že Srbové povraždili 700 kosovských Albánců a jejich mrtvoly pak hodili do šachet velkodolu Trepča. Jeden anglický novinář (kdo všechno dnes píše do novin !) dokonce ucítil u šachet zápach rozkládajících se mrtvol…Nicméně jako šok přichází zpráva poctivé americké novinářky M.Farley (The Los Angeles Times, 11.listopadu 1999), že na celém Kosovu bylo vykopáno 2108 mrtvol (všech národností !), zatím co se americký novinář A.Cockburn táže „Kde jsou ty důkazy o genocidě Albánců?“(Los Angeles Times 29.října 1999). Dokonce i sama mluvčí Tribunálu z Haagu (ICTY) Kelly Moore 12.října 1999 sděluje, že v šachtách Trepči nebyly nalezeny žádné mrtvoly, ani jejich zbytky. Ani španělští soudní lékaři, kteří měli provádět pitvy tisíců mrtvol na severu Kosova, nenašli žádné masové hroby a místo přes 2000 pitev, pitvali jen 187 mrtvých, v individuálních hrobech, bez známek mučení (Pablo Ortaz v El Pais, 23.září 1999). Kdo pak má věřit těm výmyslům o genocidě kosovských Albánců, jejich „očitým svědkům“, na které ICTY tolik věří. Proč jim dokonce podlézat? Copak není zkorumpovaná ta část světa, která jim po tom všem věří?
Srbové si musejí uvědomit a využít skutečnost, že je právo, nehledě na některé jejich přestupky, na jejich straně. Proč to jejich vláda energicky po celém světě nehlásila? Proč nezaplavila svět pravdou o skutečném etnickém obraze obyvatel Kosova a Metohije v 19.století a jak tam a v Makedonii došlo k násilným změnám na škodu slovanského etnika? Proč vlastně ta vláda jaksi neschvaluje právo být vlastencem, patriotem, proč pojem „nacionalista“ byl tak překroucen a stal se dnes téměř nadávkou? Kdyby nebylo českého a srbského patriotizmu („nacionalizmu“), dnes by se v Praze mluvilo německy a v Bělehradě turecky. Zda není dnes v ohrožení samotná existence srbského etnika v oblasti Raška (oblast mezi severovýchodní Černou Horou a jihozápadním Srbskem), kterou nazývají také Sandžak, i když je „sandžak“ v turečtině pouze zeměpisný pojem, který znamená větší oblast, provincii.
Protisrbské postupy byly starostlivě připravovány v „jihoslovanské válce“. To dokazuje i vznik Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii v Haagu (ICTY), založeného pod velikým tlakem USA, na základě Rezoluce 827 Rady bezpečnosti (RB) OSN 25.května 1993, i když RB pro toto neměla mandát. Statut ICTY obsahuje i jeho nadřazenost národním soudům. Je to proti Chartě OSN, protože OSN NESMÍ UZURPOVAT SUVERENNÍ PRÁVA STÁTŮ. Časem se ukázalo, že se ICTY drží staré turecké zásady, že turecký soudce KADI TĚ ŽALUJE a ten stejný KADI TĚ SOUDÍ. Na Západě proto někteří spravedliví lidé ICTY nazvali KLOKANÍM SOUDEM, který soudí bez práva a zákona. Je jasné, že skutečné válečné zločince nutno odsoudit, ale kdo je ten, kdo určí, že je něco válečný zločin nebo více méně normální následek války? Proč ICTY dává zcela jiné definice pojmu „genocida“? Proč v ICTY „někdo“ nechal zničit důkazy o vraždě srbských a romských zajatců Albánci z KaM, aby z nich získané orgány mohly být prodány pro transplantace? Proč dnešní bělehradská vláda víc po světě nešířila otázku číslo jedna, kdo vlastně začal rozbíjení Jugoslávie zahraniční propagandou, vyhazováním z práce (na příklad vysokoškolské profesory, Srby, v chorvatském Osijeku),vyháněním z domů, ze země, a dokonce i vražděním? A to Srbové nebyli.
Pravým obrazem ICTY z posledního času je VĚZNĚNÍ DEVĚT LET bez odsouzení srbského profesora práva Vojislava Šešelje, o kterém i hlavní prokurátor ICTY S.Brammertz říká, že neslouží Tribunálu ke cti. Dokonce i vyloženě protisrbská bývalá prokurátorka Carla del Ponte ve své knize (Paní Žalobkyně. Beograd, 2008, kapitola XIII) sděluje, jak soudce Jean-Claude Antoinetti (předsedal kauze Šešelj) kritizoval tlak soudu na svědky, o čem mluvil i srbský politik V.Koštunica. V tomto kontextu je pikantní, jak dnešní srbská vláda (prozradil to WikiLeaks) žádala Západ nepouštět Šešelje z vězení, aby jim svojí popularitou „nepokazil“ očekávané volby, jak v rámci spolupráce s USA souhlasila, oklikou, přijmout ztrátu, uloupení Kosova. Traduje se prosba později zastřeleného premiéra Srbska Zorana Djindjiće prokuratuře v Haagu : „Odveďte, prosím, Šešelje pryč, a už nám ho nikdy nevracejte!“ Zdravotní stav Šešelje je velmi nedobrý, opakovaně byl v bezvědomí (leden 2012) pro špatný stav srdce. To náhlé zhoršení se shoduje s definitivním krachem obžaloby proti němu a kolapsem všech strategií jeho inkvizitorů, aby kauzu ukončili jakž takž ve svůj prospěch. Současně s jeho netransparentním souzením, probíhá i zcela netransparentně jeho „léčba“. Nechystá se obdoba smrti Milošovi ?
Tribunál v Haagu je politická instituce, které soudně stíhá, lze říci, celý srbský národ, včetně jeho vůdců, která se stala hlavním nástrojem, který se pokouší zajistit nečestnou cestou amnestii pro ty, kteří doma a ze zahraničí zničili úspěšnou, multietnickou Jugoslávii, kteří připravili a uskutečnili zločin NATO agrese, proti již zmenšené Jugoslávii (SRJ). Cílem Tribunálu v Haagu je shodit vinu na oběť, místo na skutečné pachatele (Albrightová, Blair, Clinton, Fischer, Genscher, Solana, atd, atd, jejich místní sluhové), i když nikdo nebyl zcela bez viny v tragedii Jugoslávie. Srbská autorka Ljiljana Bulatović pojmenovala svoji knihu v tomto kontextu „Copak je to zločin bránit svou vlast?“(Beograd, Čačak, 2005).
Podle závěrů Tribunálu z Norimberku jsou základními zločiny proti mezinárodnímu právu vyvolání války, počítaje v to i válku secesionistickou, agrese. Charta OSN (čl. 2 /4/ a /7/) zakazuje vměšování do vnitřních záležitostí jiných států, zakazuje použití hrozby a násilí kteréhokoli státu proti jinému státu…Vojenský zásah proti kterémukoli státu je agrese a zločin bez ospravedlnění. Rada bezpečnosti (RB), když „určovala“ kompetence Tribunálu ICTY v Haagu vlastně provedla zločin tím, že úmyslně vynechala základní mezinárodní zločin: plánování, podněcování, podpora a uskutečňování agrese a ozbrojené secese, které ohrožují mír. RB to učinila záměrně, aby ochránila „své lidi“, pravé viníky rozbití Jugoslávie, agrese proti SRJ.
Autor se omlouvá, že toto píše o událostech v oblasti někdejší Jugoslávie, Srbska, ale domnívá se, že jako 50% Srb, který tam žil 20 let a má tam řadu známých, příbuzných, toto právo skutečně má. I z Česka vidí, že dnešní vláda Srbska nepostupuje podle zájmů svého lidu. Ona ho morálně i materiálně poškodila, zchudla, zostudila. Žadonění u těch, kteří provedli četné mezinárodní zločiny proti srbskému národu (Evropská unie, NATO, USA), jakož i slepá poslušnost v uskutečňování jejich příkazů, velmi škodí jeho důstojnosti. Proto by ta vláda měla odejít. A je na voličích, aby během voleb nepodlehli laciné propagandě těch, kteří zem přivedli na okraj záhuby. Lid nejlépe ví, kdo vystupoval k jeho škodě, kdo nezákonně zbohatl, kdo se přehnaně klaněl agresorům, kdo je vinen za zchudnutí země během různých privatizací. My tady v Čechách to dobře známe, když během privatizace v devadesátých letech byl oloupen státní majetek údajně za skoro bilión (tisíc miliard !) korun českých. I nás během minulých voleb jaksi podvedli tím, že nás lekali Řeckem, i když jsme na tom ekonomicky ne tak špatně,
Rada do Srbska: Vyberte si jednu nebo dvě silné strany, možná Šešeljevu radikální a Koštunicovu Demokratickou Stranu Srbska, DSS (vy to budete lépe vědět), které vás nejméně zostudily, jejichž vedoucí byli nejpoctivější (nebo nejméně nepoctiví), kteří nejméně pochlebovali agresorům z EU, NATO a USA. Nedovolte, aby opozici rozdrobili do více drobných straniček, protože by to nejvíce pomohlo nynější vládě. Stále platí to staré Divide et impera ! (Rozděl a panuj !) a toto zůstalo i jako volební trik mocných, aby bylo v opozici mnoho malých stran a straniček, které se mezi sebou hádají. Domluvte se, utvořte sjednocenou opozici, partajní hádky nechte na dobu po vítězných volbách. V SÁZCE JE SRBSKO !
