Slobodan Miloševič, Moje pravda 2 - Začátky konfliktu
Slobodan Miloševič, Moje pravda 2 - Začátky konfliktu
V červnu 1991, slovinské polovojenské síly bez jakéhokoli důvodu zrádně zavraždily vojáky jugoslávské armády, kteří střežili hranici s Itálií a Maďarskem a převzaly její kontrolu. Z hlediska ústavy Jugoslávie, Charty OSN a všeobecných právních principů uznávaných civilizovanými národy, se jednalo o školní případ povstání proti státu, což opravňovalo tento stát učinit všechna nezbytná opatření k obnově míru. V souladu s instrukcemi jugoslávského předsedy vlády Ante Markoviče, velitel V. armády Slovinec Konrad Kolsek informoval vládu Slovinska, že jugoslávská armáda převezme kontrolu hranic, čímž bude plnit své poslání.
Slovinská vláda, místo aby v klidu umožnila uskutečnění opatření jugoslávských úřadů, prohlásila svou nedůvěru a že hodlá vzdorovat silou, což také učinila. Uvedla do pohybu své polovojenské jednotky, které tehdy čítaly 36 000 ilegálně vyzbrojených bojovníků. Slovinsko přešlo do ofenzivy. Celý svět věděl, že jugoslávská armáda, vycvičená v duchu bratrství a jednoty, nebude střílet na Slovince, které považovala za spoluobčany, takže vražda vojáků jugoslávské armády byla pro něj obyčejným, předem připraveným zločinem a nikoli aktem války.
Byly spáchány strašné válečné zločiny, nešetřící, které neušetřily dokonce ani vojenské nemocnice. Tři reprezentanti Evropské unie (trojka) se dostavili na místa a popsali dramatickou situaci, kterou viděli. Seznam zločinů je dlouhý a existuje filmový materiál o zločinech spáchaných slovinskými polovojenskými silami, který byl pořízen jistou rakouskou společností. Vzhledem k tomu, jaký čas mi byl poskytnut, nebo spíše neposkytnut, nemám možnost nyní ukázat tento film, ale použiji prohlášení specifických svědků, abych to potvrdil.
Evropský parlament přijal 10. července 1991 rezoluci odsuzující - nikoli povstaleckou stranu, nikoli secesionisty (kteří se chtějí odtrhnout - pozn. re.), ale legální armádu Jugoslávie. Byla provedena záměna zločinců za oběti, která byla zásadně podpořena americkými a evropskými médii, přičemž ty druhé se daly do služeb války
a staly se jejím nástrojem. Na to kladu důraz, protože převracení tézí se od té dobystalo široce užívanou formulí v pozdějším procesu destrukce země.
V Chorvatsku začaly zločiny proti Srbům dokonce předtím. Před vyhlášením odtržení. Se stejnými metodami, ve stejných oblastech, kde začala genocida srbského lidu spáchaná v r. 1941 ustašovskými jednotkami, v lůně tak zvaného „Nezávislého státu Chorvatska“. Dva mezinárodní experti, kteří studovali genocidy, k nimž došlo v různých obdobích a v různých místech světa - např. Leo Cooper, Peter Drost, Ted Gertz, Louis Horowitz, George Cram a jiní - došli k závěru, že ke genocidě některého lidu může dojít pouze jednou a že každý pozdější pokus o další genocidu se změní v občanskou válku. Tato téze našla své potvrzení v Chorvatsku.
Genocida Srbů v Chorvatsku v r. 1941 začala vytvářením seznamů a předvolávání skupin obyvatel „ za účelem upřesnění evidence obyvatelstva“, ale namísto toho byli Srbové zabíjeni na místě, nebo odvlékáni do táborů. Tentokrát, v odpověď na podobná předvolání ke stejným procedurám, odpověděli odporem, cítíce se být manipulováni politiky, kteří potom, co v předvečer hlásali ideály bratrství a jednoty, vyzývali k válce ve jménu ideálů národních.
Dost dlouho před odtržením v r. 1991, se po Chorvatsku pohybovaly ozbrojené skupiny. Údajné skupiny dobrovolníků Národní bezpečnosti jednaly v rámci strany HZD (Hrvatska Drzavna Zajednica - Chorvatská státní jednota - pozn. re) pod různými názvy (Zebra, Černá legie, Vlci z Vukovaru, atd.). 28. května v Záhřebu byla organizována vojenská přehlídka - tj. měsíc před odtržením - kde byla předvedena výzbroj pocházející především z Německa. Šlo o psychologickou přípravu k tomu, co mělo následovat. Chorvatské polovojenské skupiny byly v té době přepraveny do Bosny, protože prezident Tudjman vyhlásil restauraci Chorvatska až po řeku Drinu.V důsledku rozhodnutí o stažení jugoslávské armády ze Slovinska a Chorvatska 18. července 1991, se ozbrojené akce polovojenských sil v Chorvatsku změnily ve frontovou válku. Od 20. července 1991do 9. srpna, bylo zaznamenáno 75 útoků proti jednotkám jugoslávské armády, 23 útoků proti kasárnám a 13 proti leteckým silám, vedeným díky sofistikované výzbroji pocházející z arsenálu NATO. Domy Srbů byly vypalovány a individální akce proti Srbům dostaly formu masové likvidace.
Patrick Robinson: Pane Miloševiči, překladatelé vás žádají, abyste zpomalil, nemohou sledovat.
Slobodan Miloševič: Dobrá. V kukuřičném poli blízko vesnice Jankovac bylo 65 Srbů podřezáno. Všichni byli identifikováni.
Ve vesnici Svinjarevo, 25 osob bylo zabito. Celé vesnice byly devastovány v kraji Papuk a Slunj. Vůči srbskému lidu byla nejširší metodou teroru forma násilného vyhánění, což potvrzuje úzký vztah mezi událostmi v r. 1941 a 1991.Tato akce nabyla vrcholu v západním Slovinsku brzy po volebním vítězství strany HDZ, což se projevilo psychózou strachu, který podněcoval populaci k útěku.
Různé metody byly užívány k terorizování srbských dětí ve školách, vyzývání Srbů k dostavení se na policejní stanici, zabavování telefonu, masové propouštění z práce, zaminování jejich domů. Krizový štáb situovaný v Slavonska Pozega 29.10. 1991 rozhodl vyhnat Srby z 24 vesnic, z nich to byly Oblakovac, Orijaca, Slatina, a jiné. A to ve lhůtě 48 hodin. Rozkaz byl vysílán rozhlasem a zveřejněn tiskem.Ti, kteří odmítli uposlechnout byli odvlečeni do táborů, což vyvolalo první velký exodus Srbů z prostoru Podravska Slatina a Daruvar. Od července 1991 do srpna 1902 bylo 193 vesnic etnicky vyčištěno od svých srbských obyvatel. Nevyvratitelné dokumenty na toto téma byly předány Evropské unii.
Vojenské akce se potom přenesly na území Bosny a Hercegoviny. Ideologické základy byly položeny od 70. let publikací „Islámské deklarace“ od Aliji Izetbegoviče jako tajného politického programu. Potom, v r. 1984 byla uveřejněna práce téhož autora pod titulkem „Islám mezi Východem a Západem“. V r. 1990 byla znovu otištěna Islámská deklarace. Je známo, že se tam nalézá tato věta: „Nemůže být míru mezi vyznáním muslimským a jinými“, kterou nalézáme opět v různých pasážích této knihy.
Během zasedání parlamentu Bosny a Hercegoviny dne 21. prosince 1991, Izetbegovič prohlásil: „Pro samostatnou Bosnu a Hercegovinu jsem ochoten obětovat mír“.
V souladu s principy Islámské deklarace byla provedena masivní mobilizace a byla zahájena občanská válka s bohatou finanční podporou Saudské Arábie, Iránu a jiných islámských zemí. Potom přišel velký počet mudžahidínů.
