České národní listy

Slobodan Miloševič, Moje pravda 10 - Mýtus „Velkého Srbska“

Je známo, jak vzniklo Království  Srbů, Chorvatů a Slovinců, které později dostalo název Jugoslávie, jako společný stát jugoslávských národů a kterému germánský blok chtěl tak usilovně zabránit. Jako echo na porážku během první  a potom druhé světové války, tento stát měl být smeten s povrchu země. Pokud jde o starý mýtus „velkého Srbska“, přežil jako jeden z vyzkoušených prostředků k zamlžování reality a kamuflování vlastních zločinů vymyšlenými hříchy jiného. A je to přesně před touto institucí, kde lež o „velkém Srbsku“ nalezla příznivou vstřícnou strukturu a změnila se ve fantasmagorickou kreaci nepředstavitelných rozměrů - aby ironie a absurdum byly ještě větší a lež a nespravedlnost vůči srbskému lidu strašnější a machiavelské.

      Na rozdíl od svých balkánských sousedů, srbský lid byl v celé této oblasti jediným, který se nepokusil utvořit stát širokých rozměrů a to vzdor skutečnosti, že k tomu měl příznivé podmínky, mnohem příznivější, než jiní. Neboť je dobře známo, že spojenci Srbska mu v roce 1915, během dohody v Londýně, nabídli rozšířit po válce své území připojením Bosny a Hercegoviny, části Dalmácie, části Slovinska, atd. O tom existují dokumenty. Ale Srbsko to neudělalo. Srbsko přijalo a přivinulo k srdci Srby, stejně jako Chorvaty a Slovince z bývalých území Rakouska-Uherska a je to takto, jak vzniklo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které se stalo Jugoslávií.

     Je to vskutku volba uskutečněná Královstvím Srbska ve prospěch vytvoření společného jugoslávského státu a nikoli srbského, který nabídnul svým bratrům chorvatským a slovinským možnost zabránit územnímu okleštění a umožnil jim přejít ze statusu příslušníků poraženého státu do statusu příslušníků státu vítězného. Ale přesto, je to srbský lid, kterému byla ponechána hanlivá známka „velké Srbsko“ a tato historická  falsifikace  přetrvala  od  doby  posledních  křečí  monarchie Habsburků do  dnešních dnů.

      Abychom pochopili celou záležitost, je vhodné vzít v úvahu druhou stranu fronty první světové války. Opravdu, v r. 1941 německý teoretik Friedrich Naumann vydal knihu  „Střední Evropa“, kde odhalil projekt restrukturace Evropy. V té době se očekávalo, že Německo vyhraje válku a restrukturací Evropy bude  utvoření velkého  Německa, které sjednotí celý středoevropský prostor kolem Německa obklopeného slabými a malými zeměmi, které Naumann ve své knize nazývá „satelitními státy“ a...                                                                        

Patrick Robinson: Pane Miloševiči, uděláme přestávku v polovině času.

Slobodan Miloševič: Pane Robinsone, chápu, že je 10h 30. Ale vy jste si doufám vědom, že mne překladatelé žádali, abych mluvil pomaleji. Proto si myslím, že by bylo vhodné, abyste přihlédl k možnosti dát mi více času a že navíc k tomuto dni mi dáte trochu času i zítra.

Patrick Robinson: Dobrá, pane Miloševiči. Dobrá. Přestávka půl hodiny.

Přerušeno stání na půl hodiny.

Pokračování v 11h 05.

Patrick Robinson: Pane Miloševiči, můžete pokračovat.

Slobodan Miloševič: Odvolávám se tedy na německého teoretika Friedricha Naumanna, který ve své knize „Střední Evropa“ popsal velké Německo, jak upřesnil , „satelitních států“, které by byly uvedeny do situace totální závislosti ve vztahu k velkému a mocnému německému státu. Naumann se nezmiňuje o Srbsku jako o „státu satelitním“, protože Srbsko pro něho představuje (cituji) „pevnost, která v tomto prostoru překáží a musí být z tohoto prostoru odstraněno.

      Připomínám, že tvůrce projektu velkého Německa, který implikuje vymazání  Srbů z politické mapy Evropy - což je ve stejné linii s antisrbskou linií, která stále platí pod dobře známým sloganem „Srbsko musí zemřít“  (Serbien mus sterbien) - je považován za ideologa Německé liberální strany. Strany, která hrající dlouho roli vah na německé politické scéně, držela v rukou během více jak dvou desetiletí, německou zahraniční politiku. V době Genschera a Kinkela. Týž Kinkel, který v r. 1993 cítil potřebu odhalit v plném světle revizionistickou koncepci, která se již uplatňovala, historické proudy sledované až dosud v Německu a jejich výsledky. Abychom dovršili vůči zahraničí něco tam, kde jsme po dvakrát neuspěli.