České národní listy

Sjednocení Německa - počátek krachu Unie?

Jiří Jaroš Nickelli, ČSPB Moravská Třebová

Jak správně píše pan Ivo Strejček na Prvních zprávách, české parlamentní volby zcela překryly jedno výročí - 3.října 1990 vzniklo sjednocené Německo, poprvé od II. světové války.

Připomíná rovněž náhled železné lady Británie, protilidové bojovnice madam Tchatcherové, která ovšem  od počátku příhodně upozorňovala na fatální nebezpečí pro Evropu, které znamená znovusjednocení Německa. Dnes, po 35ti letech víme, že obavy madam Thatcherové byly nejen správné, ale naplnily se s fatální děsivostí. Zatímco pan Strejček upozorňuje na radost tehdejšího premiéra Kohla nad sjednocením Německa, my Češi, Moravané Slezané, jsme nadšeni být nemohli. Proč: Německo nikdy nesplnilo sliby dávané po celou dobu od roku 1945 o zaplacení válečných reparací. Diplomatické výmluvy německých vlád na neustále odkládání reparací jsou školními příklady politické lži. Tak jednou, za Brandta, to byl poukaz na porušení tzv. "Ostpolitik",kdy se Brandt jel do Varšavy poklonit Polákům za II.válku k Hrobu neznámého vojína. Vyplacení se nekonalo. Pak to byly neustále odkazy na "stav rozdělení, neumožnující reparace". My západní spolkové Německo, přece nebudeme platit za bolševické východní Německo! A tak dále až dodnes. Nejnovější výmluva - bohužel akceptovaná i našimi v tomto smyslu kolaborantskými vládami - poukazuje na  politickou tzv. česko-německou deklaraci. Přitom se naší veřejnosti neustále zamlčuje, že deklarace nemá právní účinky, a že zejména neruší trvalé závazky Německa vůči signatářům Pařížské reparační dohodě, které je náš stát signatářem od roku 1945 a je v zákonech státu zakotvena rod roku 1947. 

A co se děje? Nejapné výmluvy pokračují! Zatímco Němci dávají obrovské peníze  Ukrajině na novou válku, odmítají vyplatit peníze za válečné škody a zločiny rovnou třem státům, České republice, Polsku a Řecku. Německé vlády neustále kličkují, ať jde o vlády pravolevé nebo levopravé...A zas se vrší lži a výmluvy ve stylu britského seriálu, Jistě, pane premiére. "Ministerstvo zahraničí tu není od toho, aby něco dělalo, ale aby vysvětlovalo, proč to nejde!" Takže nám se donekonečna předkládají lži, že "na reparace není nárok", "že jsme se jich vzdali" a že "česko-německá deklarace se místo minulosti obrací k budoucnosti" a podobné nesmysly.

Válečné reparace Německa jsou jeho politickou koulí na pořádně tlustém řetěze mezinárodní platné smlouvy, kterou nepřehryzají ani  žádní všekazové landsmanschaftu. 

Bohužel tito termiti republiky jsou nejen trpěni,ale i podporování společenskými kruhy fanoušků (čti vlastizrádců) v dnešním Česku.

Proto se tyto kruhy, jejichž idolem je fašistická monarchie a podobné režimy, usilovně snaží jakkoli se spojit se sudeťáky zvenčí a pracovat na podkopných akcích ke zničení republikansko-demokratické podstaty státu Česká republika.

Nejnověji to manifestují úsilím o legalizaci sjezdu Lansdmanů v Brně v květnu příštího roku.

Úkol všech vlastenců zní - vypráskat tyto termity z republiky. Není je možno trpět na půdě republiky, která jejich nikdy nebyla, není, a doufáme, že nebude.

Potomci landsmanů, kteří rozvrátili republiku, podíleli se na vraždách českých židovských a romských občanů, hlásili se z 98 procent k Henleinpartei, s níž jejich členové na slučovacích sjezdech splynuli s NSDAP, a jejichž jeden milion sto šedestát dva tisíce šest set sedmnáct, podle numismatiků, dostal od Hitlera medaili za odtržení československého pohraničí! - nemají ani morální ani státoprávní oprávnění ke konání svého sudetosrazu u nás. To vše by si měly zapsat za uši především kolaborantské strany u nás.

A Unie, která toto vše podporovala jak za kancléřky Merkelové, tak nyní za kancléře Merze a intronizované eurocísařovny von der Leyen, se jen hlouběji potápí do další politickospolečenské žumpy, kterou představují sudetoněmecké svazy.

Kdysi francouzský historik, přítel českého národa Ernest Denis, napsal leták, kde jsou mimo jiné i slova o habsburské říši "Odkliďte tuto mrchu". 

Co je dnes Unie? Je to "nevolný spolek válčících kmenů", abychom parafrázovali jeden výrok britského manuálu na vládnutí - "Jistě, pane premiére".Takový osud by měl čekat i žalář národů zvaný Unie a stejný konec na smetišti dějin.