Rusofobie - Spíš rusohostilita

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Neblaze proslulý Podiven ve svém pamfletu „Úloha Čechů v dějinách“z r.1991 si předsevzal zničit veškeru sebedůvěru našeho národa. Ale stojí za připomínku, že záštiplnou předpojatostí stíhal na stránkách uvedeného spisu nejen český, ale i ruský národ. Zde můžeme hledat i jeden ze zdrojů protiruských nálad., šířených částí našich médií v současnosti.

Ačkoliv geograficky, historicky ani kulturně nelze evropské Rusko od Evropy amputovat, Podiven kategoricky tvrdí, že „Rusko nikdy k Evropě nepatřilo“. Vrcholem neuvěřitelného znevažování východních Slovanů je výrok, že v Rusku „hodnoty lidské osobnosti zůstanou neobjeveny, člověk platí jen za částečku masy“. Takové tvrzení budí úžas. Je možné, že Podiven nečetl nic z krásné ruské literatury? Podle čtenářských zkušeností má právě ruská literatura primát v odkrývání „lidské osobnosti“ na rozdíl od literatury francouzské, která vyniká v líčení života , a anglické, jejíž doménou je zobrazení společnosti. Podiven patrně neví, že nakladatel J. Otto vydával desítky svazků Ruské knihovny jako oblíbenou a hluboce lidskou četbu našich otců a dědů. A Podiven si zřejmě nevzpomněl, jak ruský básník, jeden z těch, kteří odmítli násilné potlačení Pražského jara, zdůraznil nezadatelnou hodnotu jedince (dokonce ještě v éře despotické vlády ve jménu absolutizovaného lidu) hrdou větou: „Beze mne by lid nebyl úplný.“ Jakým způsobem chce Podiven čtenářům vsugerovat, že „hodnoty lidské osobnosti zůstaly neobjeveny“ u Puškina a Lermontova, Gončarova a Turgeněva, Tolstého a Dostojevského, Gogola, Ostrovského a Čechova a u nekončící řady světově uznávaných představitelů ruské literatury, podle níž se dokonce leckde ve světě (nejen v Evropě) učí i psychologie a etika, výsostné obory studia lidské osobnosti?

Tomu vyobcování Ruska z evropské kultury jistě Podiven sám nevěřil. Ale co si máme myslet o věrohodnosti podobných autorů, kteří se tváří jako znalci a šíří jen nedůvěru a nenávist? Dříve jako nyní, když se to právě hodí nějakým jejich úzce partajním zájmům.

Není nad lidská práva a svobody

Je to už dávno, co Džaváharlál Néhrú bojoval za svobodu Indie. Bylo to ještě před druhou světovou válkou. Ale to, co napsal, když se vrátil z vězení, platí i dnes: " Jak podivuhodně přímá a úzká je stezka demokracie. Demokracie pro východní země zřejmě znamená jen jedno: provádět nařízení vládnoucí imperialistické mocnosti a v ničem se nedotýkat jejích zájmů. Jen za tohoto předpokladu mohou demokratické svobody rozkvétat bez překážek." Kolik představitelů zemí, rozvrácených jen kvůli "lidským právům a svobodám", by to dnes mohlo s Néhrúem podepsat?