Rusko a Evropa III, Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Rusko a Evropa III
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Mezi přečetnými válkami, územními změnami a vytyčováním nových hranic mezi sousedními zeměmi z dob panování Romanovců uvedeme jako nejdůležitější, že roku 1654 Ukrajina, vedená hetmanem Bogdanem Chmelnickým, se připojila k Rusku. Za Petra I. Velikého ( nar. 1672, carem 1689-1725) Rusko vyrostlo v mohutnou ruskou říši. Stalo se velmocí vedle Anglie, Francie, Rakouska a Pruska.
Car Petr vstoupil do dějin jako radikální reformátor s cílem zahladit v zemi stopy dlouholeté tatarské poroby a zpátečnických tradic. Staral se o novou techniku, myšlení, kulturu. Na základě vlastní zkušenosti i z manuální práce v západní Evropě ( byl např. v Holandsku, v Anglii, ale i ve Vídni a v Praze), dal Rusku novou organizaci administrativní správy, armády, budoval válečné loďstvo, podporoval vzdělávání, knihtisk, dbal o povznesení zemědělství a hornictví. Vyhlásil konec starých tradic a odloučenosti od ostatního světa. Založil na severu na řece Něvě nové město, které mělo být výkladní skříní nového Ruska - Petrohrad. Od r.1712 hlavní město. (Moskva zůstala městem korunovačním.) V zahraničí usiloval získat strategické cesty k moři. Na jihu zatím nedosáhl výraznějšího výsledku, i když byl dobyt Azov, na severu zato s naprostým úspěchem. Na jihu se to definitivně podařilo až Petrovým nástupcům ve vítězných bojích s Turky ( vítězství r. 1774). Rusové získali Azovské moře a poloostrov Krym. Kateřina II. je anektovala r. 1783.
Krym, čarovný poloostrov na severu Černého moře. Bájný Tauris, cíl vzrušující plavby Argonautů za „zlatým rounem.“ Pohnutá a často krvavá historie po celá uplynulá tisíciletí a staletí. A znovu se k němu historie obrací. Od r. 2014 se stala otázka jeho státoprávního statutu vážným tématem mezinárodní politiky. Jak k tomu došlo? Co tomu předcházelo?
Na Krymu od 13. stol. upevňoval svou moc bojovný tatarsko-mongolský chanát, bohatl drancováním sousedů, prodejem otroků, krutým vybíráním daní. Časem upadl do feudální závislosti na osmanských Turcích. Po jejich porážce byl připojen k Rusku. Od anexe Krymu Kateřinou II. r. 1783 až k pádu carismus 1917 uplynuly 134 roky.
Avšak i po Velké říjnové revoluci r. 1917 zůstal Krym součástí Ruska. Nejdříve se stal autonomní republikou, pak oblastí Ruské socialistické federativní sovětské republiky, v rámci SSSR. R. 1954 jej Nikita Chruščov, hlava tehdejší sovětské vlády, přiřadil k území Ukrajinské SSR. Šlo o administrativní opatření uvnitř státního celku, bez vlivu na jeho mezinárodní vztahy. Opět to bylo v rámci SSSR. Problém nastal, až když se Sovětský svaz rozpadl. Stalo se, že 8. prosince 1991 se ve vládní rezidenci v Bělověžském pralese sešli čelní představitelé Ruska, Ukrajiny a Běloruska, aby projednali ekonomické otázky impéria. Tehdy se dohodli, že země, jež spravují, osamostatní, rozpustí Sovětský svaz a utvoří Společenství nezávislých států. Tím se ovšem Krym, od zásahu N. Chruščova r. 1954 součast ukrajinského území, octl mimo ruské hranice. ( Součástí Ruska do revoluce byl 134 roky, po revoluci 74 roky. Celkem tedy 208 let.) Důvody historické a strategické vedly pak vládu Vladimíra Putina i na základě souhlasu místního občanského referenda k znovupřipojení Krymu k Rusku. Tento akt se na mnoha vlivných místech mezinárodní politiky setkal s bouřlivým nesouhlasem a vyvolal i výstražné sankce. Jsme jejich svědky dosud.
