Ruská rulete s Ruskem? Štefec varuje, že Evropa riskuje víc, než tuší

Jaroslav Štefec popisuje tři plány Evropy pro řešení ukrajinské krize a tvrdí, že za děním stojí skryté geopolitické zájmy, které však mohou vyústit v nebezpečnou eskalaci.

Jaroslav Štefec, vojenský analytik

4. prosince 2025 - 06:45

Podle vojenského analytika Jaroslava Štefce není Evropa ve skutečnosti jednotným subjektem schopným vytvářet soudržné a dlouhodobé strategie. Připomíná známou otázku Henryho Kissingera „Komu mám zavolat, když chci hovořit s Evropou“ a tvrdí, že odpověď zůstává stejná i dnes, protože podle něj neexistuje žádná skutečná evropská centrální autorita schopná jednat jménem celého kontinentu. Evropská unie je v jeho pojetí spíše seskupením historicky odlišných států s rozdílnými zájmy, zdroji a tradicemi, které se jen těžko sjednocují pod společným politickým vedením. Štefec podotýká, že snahy vedení Evropské komise prezentovat EU jako mocný a jednotný blok považuje za marné a dodává, že „Evropa ve smyslu položené otázky fakticky neexistuje“.

Z tohoto rámce vychází i jeho tvrzení, že Evropa má tři různé přístupy k ukrajinské válce. Základní předpoklad jeho úvahy zní, že o Evropě nelze hovořit jako o jednom celku, protože významná část jejího území i obyvatelstva se nachází mimo Evropskou unii. Tvrdí, že právě tyto nečlenské státy disponují většinou přírodních zdrojů kontinentu, což má zásadní vliv na jejich politickou sílu a schopnost prosazovat vlastní řešení konfliktu.

Prvním z plánů, které Štefec popisuje, je podle něj ruský návrh vzniklý během istanbulských jednání na jaře 2022. Tvrdí, že šlo o už hotovou mírovou dohodu, jejímž cílem měl být návrat Ukrajiny k bezpečnostnímu statusu z období Budapešťského memoranda. Štefec připisuje neúspěch dohody zásahu tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona, který měl podle něj zabránit jejímu podpisu. V tomto duchu cituje pasáž „Těsně před jeho podpisem ukrajinskou stranou do něho totiž takzvaně hodila vidle Velká Británie“ a předkládá svou interpretaci, že Johnson přesvědčil Ukrajinu, aby pokračovala ve válce s příslibem západní podpory a budoucího vítězství.

Druhý plán, který podle Štefce prosazují západní mocnosti, označuje za historicky zakotvenou snahu Velké Británie, Francie a Německa oslabit Rusko a získat přístup k jeho nerostnému bohatství. Tuto myšlenku ilustruje citací připisovanou Margaret Thatcherové, že „je nemravné, aby Sovětský svaz vlastnil takové množství přírodních zdrojů“. Štefec tvrdí, že západní státy dlouhodobě tíhnou k myšlence rozčlenění Ruska do menších celků a vidí ve válce možnost, jak tohoto cíle dosáhnout. Podle něj byla přípravou na tento scénář kombinace sankcí, politického tlaku, podpory Ukrajiny a vytváření nepřátelského obrazu Ruska v evropské veřejné debatě. Zároveň zdůrazňuje, že tento plán podle něj neuspěl, protože Rusko si uchovalo stabilitu a dokonce posílilo svou mezinárodní pozici.

Štefec následně rozvíjí tvrzení, že zásadní obrat přinesla změna americké administrativy. Předkládá vlastní interpretaci Trumpova postoje, podle níž bývalý americký prezident odmítá riskovat konflikt s Ruskem kvůli evropským zájmům. Odvolává se i na údajné poselství z jednání v Anchorage, které mělo znamenat konec americké ochoty fungovat jako bezpečnostní garant Evropy. Touto změnou se podle Štefce rozpadlo strategické partnerství, o které se západní plán opíral, a Evropa se ocitla bez americké podpory při financování a zásobování Ukrajiny.

Za třetí plán Štefec označuje variantu, která má připomínat Churchillovu poválečnou Operaci Unthinkable. Tvrdí, že ve světle neúspěchů západních strategií se část evropských elit přiklání k úvaze o preventivním ozbrojeném zásahu proti Rusku prostřednictvím ukrajinské armády a takzvané koalice ochotných. Tento výklad spojuje s výroky předsedy vojenského výboru NATO Giuseppe Cavo Dragone, který měl podle Štefce naznačit možnost tvrdšího postupu. Štefec tento plán hodnotí jako mimořádně riskantní a dodává, že by mohl vést až k jaderné eskalaci. Vyjadřuje obavu, že britská politická reprezentace se může pokoušet o jeho prosazení a upozorňuje, že „nás určitě čeká zajímavý advent“, protože vývoj může být rychlý a nepředvídatelný.

V závěru komentáře klade Štefec důraz na to, že situace je podle něj nejistá a nebezpečná. Věří však, že odpor veřejnosti a zdrženlivost Spojených států mohou zastavit nejradikálnější scénáře. Jeho text je vystavěn jako varování před tím, co vnímá jako sílící riziko velkého konfliktu, a zároveň představuje jeho vlastní interpretaci geopolitických vztahů, které podle něj určují budoucnost Ukrajiny i Evropy.

(dan, prvnizpravy.cz, repro: facebook)