Rovněž i u našich družstev SOS se stále na celé frontě střílí!...
Rovněž i u našich družstev SOS se stále na celé frontě střílí!...
Také odesílání německých uprchlíků z pohraničí do československého vnitrozemí nutno zastaviti! … Je nám velice líto i demokratických Němců, protože je musíme v této situaci opustiti. …
Kolem Mnichova
V úterý dne 27. září 1938 byl náš třetí mobilizační den! Nervózně očekáváme všichni, že každou hodinu dojde k nepřátelským akcím, že budeme rušeni v našich mobilizačních úkonech, ale opět se nic neděje. ..
Rovněž i u našich družstev SOS se stále na celé frontě střílí!... Zato stupňuje se zvědavost na výsledek mnichovského ujednání! Naše víra ve spojence je pořád neoblomná, spoléháme pevně na ně, že nás v této těžké situaci neopustí! …
Morálka vojska i českého úřednictva jest sice stále stejně dobrá, ale všichni si už toužebně přejí, aby bylo jasno a konec této nejistoty, která nás tolik duševně ubíjela.
Rozsudek
A tu reportér ohlašuje projev předsedy vlády armádního generála Syrového. Pravil v hlavních rysech toto: „…V Mnichově usnesly se čtyři evropské velmoci na tom, aby nás vyzvaly ku přijetí nových hranic a abychom německé území od tohoto státu odstoupili. Měli jsme volbu mezi zoufalým a beznadějným bojem, který by si vyžádal za oběť nejenom dospělou generaci, nýbrž ženy i děti, a přijetím podmínek, které se nám bezohledně a bez války ukládají a které nemají příkladu v historii Chtěli jsme přispěti k udržení míru! Byli jsme opuštěni! Zůstali jsme sami! …
Měli jsme volbu mezi zmenšením státu a smrtí národa! Jest naše svatá povinnost, abychom udrželi život národa tak, aby z těchto strašných dob vyšel neoslaben!“ Sedíme bledí, hlavy schýlené na prsa, když už bylo dávno po projevu! .. V našich srdcích se cosi láme, tříští, več jsme věřili celých 20 let! Tož všichni nás zradili! … Jsme všichni opuštěni, všemi hozeni přes palubu?...Později vysílány byly rozhlasem ještě bližší podmínky tvrdého mnichovského rozsudku nad Československem. Zněly asi takto : Vyklizení odstoupeného sudetského území započne 1. října 1938 a musí býti skončeno 10. října 1938, aniž by při tom došlo ku zničení některých zařízení v tomto území… Nejdéle do 10. října 1938 obsadí německé vojsko všechno toto území převážně německé.
Evakuace
Ještě týž večer v pátek dne 30. září dochází od nadřízeného úřadu už první evakuační pokyn: …Také odesílání německých uprchlíků z pohraničí do československého vnitrozemí nutno zastaviti! … Je nám velice líto i demokratických Němců, protože je musíme v této situaci opustiti. …
Po celou sobotu hlásí se nám již české rodiny z okresu a žádají pomoc při odstěhování jejich svršků do vnitrozemí. … Mnohdy jsou tyto návštěvy našich někdy tak těžce postižených hraničářů provázeny i přívalem slz …
Po 8. hodině ráno dne 5. října začalo se již úřednictvo bruntálských státních úřadů a české učitelské sbory shromažďovati na nádraží v Bruntále. … Všichni cítí ve svých duších tu potupu, která se přivalila na český národ! Konečně bylo vše naloženo a úřednictvo a učitelstvo usazeno ve vagonech. Bylo asi 11 hodin dopoledne, když se vlak rozjel z bruntálského nádraží. Z osobních vozů zaznívá zpěv českých písní! A naši evakuovaní hraničáři, vyloženi z oken, dávají teď své poslední „Sbohem“ tomu německému Bruntálu, v němž se všem tak líbilo a až do posledního roku tak krásně žilo, a na nějž budou míti tolik krásných i špatných vzpomínek.
Tak opouštěli bruntálští hraničáři to krásné bruntálské pohraničí, které chtěli až do poslední kapky krve brániti proti nepříteli!
Ústup Sosáků od státních hranic
…Většina úseků byla však družstvy SOS opuštěna až dne 6. října 1938. Ustupovalo se v největším pořádku, se všemi zbraněmi, pěšky i motorovými vozidly. … Ve čtvrtek dne 6. října 1938 večer stála již opět všechna družstva SOS na svých nových stanovištích na nové demarkační čáře. … Velitelství praporu SOS přestěhovalo se i s četnickým pohotovostním oddílem, jakožto zálohou SOS, už dne 5. října 1938 z Bruntálu do Moravského Berouna…
Celý kraj na Moravskoberounsku byl v té době velmi poděšen řáděním Wildnerovy zelené gardy v blízkých lesích, kterou stále nebylo možno zneškodniti. Znepokojovala tam naše vojenské záložní jednotky a ostřelovala jednotlivé vojáky…
Jinak však byl tehdy v městě klid. Do tohoto zdánlivého klidu udeří však ve čtvrtek dne 6. října 1938 večer neočekávaně opět hrom. Rádio večer ohlašuje další bolestnou zprávu! V důsledku dodatečného ustanovení k mnichovské úmluvě velmocí musí Československo odstoupiti Německu jako tzv. V. etapu další okresy, a sice tenkráte nejen převážně německé, nýbrž i převážně české! … Jsou nám přervány i všechny nejdůležitější železniční a silniční spoje! Zmocňuje se nás nevýslovná bolest nad touto pohromou! …
Víme již tedy, že i naše dny v Moravském Berouně jsou sečteny! A brzy dostáváme rozkaz, že máme s velitelstvím SOS ustoupiti dále až do Olomouce a družstva SOS mají zaujmout nová stanoviště na opět nové demarkační čáře. …
Mnichovskou úmluvou bylo totiž Československu také uloženo, že musí propustit všechny politické vězně německé národnosti! Tím otevřely se zase pro všechny tyto vězně a internované dveře vězení a koncentračních táborů. Byli našimi úřady také ihned propuštěni na svobodu. .. Vrátili se totiž do svých domovů, když jsme my byli ještě v německém území! Sotva se vrátili, začali ovšem ihned štváti a popouzeti svoje spoluobčany proti československým bezpečnostním orgánům!...
Sotva se vrátili domů, dochází ihned k projevům německého obyvatelstva proti okresnímu hejtmanovi v Moravském Berouně! V sobotu dopoledne srocuje se před budovou okresního úřadu velký zástup lidí a do úřadoven vniká mnoho ordnerů. …
Naši četníci – Sosáci … vzkázali pak okresnímu hejtmanovi, aby ordnerům řekl, pakliže do tří minut neopustí úřední budovu a nevzdálí se i s demonstranty z prostranství před budovou, že zde bude „druhý Bruntál“….
Toto však byl již poslední větší úkol. Dne 26. listopadu odvolalo ministerstvo spravedlnosti s platností o 24. hodině pohotovost SOS a všichni Sosáci vrací se téměř po půlroční pohotovosti na hranicích opět do své rezortní služby.
Pan ministr vnitra Jan Černý rozloučil se při této příležitosti se Sosáky těmito slovy pochvalného uznání, vysílanými i pražským rozhlasem: „Letošního roku byla Stráž obrany státu dvakráte postavena před velký a zodpovědný úkol, který splnila vzorným způsobem. Řada příslušníků Stráže obrany státu položila oddaně život na oltář vlasti a mnoho jich bylo při plnění služebních povinností zraněno. Vzpomínaje zářné památky mrtvých hrdinů, jejichž láska k vlasti zůstane nezapomenutelným příkladem nám všem, vyslovuje přednostům hlavních politických úřadů, velitelům praporů Stráže obrany státu, odborným poradcům u hlavních politických úřadů, velitelům nižších jednotek, všem zástupcům těchto velitelů, jakož i všem příslušníkům stráže za pohotovost a ukázněný výkon služby v dobách pro náš stát tak těžkých svůj dík a plné uznání!“
Doslov
… Všem se stýská, všichni by šli do toho starého Bruntálu ihned zpět! A přijde-li jednou den, kdy náš stát bude opět potřebovati našich menšinových služeb – a my tomu věříme, že bude – jsme všichni kdykoliv a rádi ochotni vrátiti se ihned na svá bývalá působiště už proto, abychom odčinili naše dřívější omyly i ony posměšné úšklebky, za nichž jsme museli jako psanci Bruntál opustiti a jejichž palčivost v srdcích budou všichni hraničáři z Bruntálska jinak cítiti i do nejzazšího sklonku svého života.
JUDr. Jan Brothánek narodil se 9. ledna 1890 v Klabavě u Rokycan. Po studiu na gymnáziu v Rokycanech vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze. Vstoupil do státní služby. Byl posledním okresním hejtmanem Okresního úřadu v Bruntále. Aktivně se zapojil do protinacistického odboje. Byl blízkým spolupracovníkem Rady tří, odbojové organizace působící v letech 1944 – 1945 na Českomoravské vrchovině a v Praze. Zemřel 9. listopadu 1944 v Telči. V r. 1946 byl mu prezidentem republiky dr. E. Benešem udělen Čs. válečný kříž in memoriam.
Připravil: dr. O.Tuleškov
Poslední rok v československém Bruntálu 10, JUDr. Jan Brothánek
