České národní listy

Ročník jedenadvacet, část I

Karel Ptáčník

Slovo úvodem

Na naší webové stránce můžete najít svědectví hraničářů o poměrech v našem pohraničí od doby vlády A. Hitlera v Německu a postupné nacizace „našich“ Němců. Dočtete se, jakých zločinů se tato hitlerovská pátá kolona dopustila na českých spoluobčanech do dnů vyhnání nebo útěku z jejich domovů v r. 1938. Přibližně 180 000 Čechů, Židů a antinacistických Němců tak trpělo.

Vypovídají i ti, kteří po dobu okupace pohraničí Němci zůstali pod jejich tvrdou a krvavou nadvládou v letech 1938-1945. Ač sami se tzv. sudetští Němci za první republiky neustále dožadovali nových a širších národnostních práv, pak ve dnech, kdy vládli v pohraničí, jež připojili k říši, nejenže žádná národnostní práva „české menšině“ více než půlmilionové, neposkytovali, ale nadto usilovali o její likvidaci či případnou germanizaci.

Několika úryvky z výše uvedené knihy vám chceme přiblížit i život těch, kteří byli nuceně nasazeni na otrocké práce v tzv. říši v letech 1942-1945. Bylo jich asi 500 000 a 5000 z nich se domů již nikdy nevrátilo.

Vážení čtenáři, pravda se nyní potlačuje, aby mohly být přepisovány a přepsány dějiny. Knihy o výše uvedených skutečnostech jen stěží najdete ve veřejných knihovnách. Pokuste se však o to. Pokud knihu seženete, prosíme, čtěte pozorně a dále šiřte přečtené texty.

Redakce

„…Počátkem října 1942 odjížděli. Věc: Totaleinsatz. Trvání: bis zum Kriegsende. Místo určení: Baumholder.

Transport jel přes Prahu a rozrůstal se, v Plzni čítal dvanáct set mužů ročníku 1921. V místu určení čekali už čtrnáct dní, co bude, byly jimi přeplněny dřevěné baráky na zablácené louce a každý den přivážely transporty další a další stovky lidí z protektorátu.

Tábor řídili vojáci. Třetího dne po příjezdu – nástup všech na velkém prostranství uvnitř barákového tábora.

Nevyřízené řady, nohy přešlapovaly v blátě, tisíce mladých tváří, česká armáda uvnitř Německa. Vysoký důstojník vystoupil na bednu a řečnil o radostné práci pro vlast, o kamarádství a o vítězství spravedlivé věci, pak vběhli mezi řady vojáci a přeskupili tu tisícovou armádu do nových útvarů, na jeden konec tábora sehnali do houfu zedníky, na druhém konci stáli tesaři, kousek dál zámečníci, natěrači, elektrotechnici a nakonec zemědělci a studenti. Pak pobíhali vojáci od jedné skupiny ke druhů, tam vzali deset zedníků, deset pokrývačů, deset stolařů a zámečníků, a sestavili pracovní kompanie, v každé byla zastoupena všecka řemesla, na pomocné dělníky byli pasováni selští synci a studenti. Kompanie byly navlečeny do zelených pracovních a hnědých vycházkových stejnokrojů, civilní obleky musely být pod dohledem vojáků zabaleny a odeslány do vlasti, kompanie naloženy do vlaků a rozděleny po celém severním, západním a jižním Německu.

Ta Mirkova, kterou nazvali 5. kompanii batalionu L 13 byla odvelena do Saarbrückenu. Nejprve byla podrobena vojenskému výcviku beze zbraně, naroubovali jí německé povely a německý drill, od rána do večera ji honili po cvičišti a pak ji nasadili k opravám roztřesených a bombardováním napůl zhroucených baráků.

Po měsíci odtrhli od kompanie malé komando o padesáti mužích a poslali je na saarský kanál. V čelo byl postaven feldvébl Bent, vrchní svobodník Weiss a svobodník Hill.