České národní listy

Restaurace habsburkismu v České republice I

PhDr. Jiří Jaroš Nickelli

Kdyby existovala zvláštní vědní disciplína analyzující stav společenského v  našich zemích ve vztahu k habsburské dynastii, patrně by její současná diagnosa zněla – „prohabsburská epidemie v Čechách". Z nekonečné řady příkladů připomenu pouze některé masové a významné jevy.

V první řadě je to obrovská produkce „habsburské a prohabsburské literatury", jednotlivých monografií různých panovníků přes souhrnné syntézy osudů celé habsburské dynastie, až po četné publikace věnované různým tématům z období rozmachu habsburského soustátí, zejména vojenským. Rovněž nejrůznější dějiny Evropy a Balkánu z per německých, rakouských a anglických autorů zaplavují knihkupectví. Hodnotí zpravidla habsburskou dynastii jako přínos pro „evropskou křesťanskou civilizaci" v protikladu k „barbarské" říši Osmanů a „problémovému protestantismu" .

Opakované seriály a pořady na téma skvělé rakouskouherské civilizace" představují její zánik jako obrovskou pohromu pro vývoj celé Evropy. Vznik tzv. nástupnických států je v těchto pořadech typu „Via Imperialis" doslova démonizován jako necivilizované tříštění „podunajského kulturního prostoru". Všechny tyto ideologické ataky nejvýrazněji charakterizovala studie maďarského historika Fejtö "Rekviem za mrtvou říši", publikovaná ve Sborníku „Střední Evropa, Revue pro středoevropskou kulturu a politiku", r. 7, č. 22,1992. Ne náhodou je tato studie publikována ve sborníku věnovaném „zločinům komunismu".

Stereotypně se opakují teze, které již dávno předtím hlásala monografie bývalého rakouského kancléře Kurta von Schuschnigga, která u nás vyšla roku 1947 pod názvem „Rekviem v červeno-bílo-červené"! Závěry všech zastánců staré monarchie na Dunaji jsou monotónní - zánik Rakouska je dílem „židobolševismu a židozednářství", dílem „pekelného antikatolicismu", dílem ďábelských zednářských strůjců Versailles, Saint Germain a Trianonu. Státníci typu Clemenceaua, Masaryka, Pašiče - a zejména ďábel jménem Edvard Beneš - jsou v této ideologii představováni jako univerzální strůjci všeevropského zla, civilizačního zmaru - ba i jako „váleční štváči" (???), jak je nazvala například císařovna Zita v pořadu Via Imperialis.

Je ironické, jak se tyto názory shodují s názory všech ideologů a publicistů protektorátu, zejména s názory Emanuela Moravce, publikovanými v jeho souborech „V úloze mouřenína" a „O český zítřek“. Plejádu českých redaktorů počínaje protektorátním Lažnovským, Krychtálkem, Kožíškem a konče dnešními Podiveny, Mlynáriky - Danubii a jinými, snad netřeba rozebírat. Je velmi smutné, že do této řady zapadají i představitelé protektorátní tzv. „katolické modemy", kteří svým árijstvím, antisemitismem a obdivem k Hitlerovi prejudikovali nářky nad rozpadem staré monarchie a naopak vítali nástup nacismu jako revitalizaci arijské nadvlády. Toto téma naposledy precizně rozebrala monografie M. Heyduka a K. Sýse „Protektorát ve fotografiích", která definitivně rozkryla též reprezentanty „katolické modemy" jako kolaboranty a antisemity, vyzývající k návratu před rok 1918. První republiku považovali za dílo „pejzaté propagandy pečené židozednáři". (J. Zahradníček, Národní obnova  č. 41, 48, 1938 - Heyduk-Sýs, str. 82-83.)

Ve státě obnoveném před 60 lety po porážce nacismu - aktivního následníka habsburské vojenské a expansivní tradice (ne nadarmo se divize Waffen SS nazývaly „Princ Eugen" nebo „Maria Theresia"!), toho následníka, který prapory rakouských „kameradů" s pýchou začlenil do nových řad vlastních nacistických Kriegerkameradschaft - se objevuje invaze habsburské tradice, habsburské literatury, habsburské apologetiky a habsburského zbožnění. Toto zbožnění vyústilo do tak katastrofálních plodů, jako jsou pomníky Habsburků v Praze a ve Františkových Lázních, jako je provokativnÍ velkoplošná fotografie Franze Josefa I. na Wilsonově nádraží ve vestibulu zasvěceném ČSR roku 1918 (!!). Zbývá už jen přejmenovat Masarykovu univerzitu  na univerzitu Franze Josefa I. a postavit busty Habsburků do Strakovy akademie...

Jako folklórní doplněk tohoto stavu se v jihomoravských vesnicích počínají vyskytovat projevy různých „Pepků Vyskoč", kteří vykřikují hesla ve smyslu „legionáři-velezrádci císaře pána", „legionáři patřili na šibenici", „Masaryka měli zastřelit prvního" atd. (odposloucháno v terénu). Těmto „Pepkům Vyskoč" pak přitakávají tzv. čeští monarchisté, kteří na svých internetových stránkách beztrestně hanobí legionáře, obviňují je z domnělé morální „velezrady" a lživě to podkládají tím, čemu oni sami říkají „vojensko-právní analýza", ve skutečnosti ahistorickým výmyslem. Stejné lži čeští monarchisté tvrdí o korunovacích posledních Habsburků. Výmysly o tom, že prý Franz Josef I. „podlehl tlakům Maďarů a Němců" a nedal se korunovat českým králem, čímž nesplnil státoprávní slib panovníka, a o Karlu I., který prý údajně „nestihl českou korunovaci", patří do říše politruckého folklorismu, nikoli do oboru státoprávní historie. Rozhodnutí suverénního panovníka nikdo nemohl ovlivnit natolik, aby panovník suverenitu neztratil. Pakliže by bylo tvrzení českých monarchistů pravdivé, potvrzovalo by jen konstatování o ztrátě vlastní suverenity habsburské říše pod hungarogermánskou knutou.

Habsburský mor zachvacuje noviny, televizi, rozhlas, veřejná prostranství, památkovou péči - a co je nejhorší - zachvacuje „českou" inteligenci. Co jsme se již od roku 1989 naposlouchali nejrůznějších názorů a projevů o „liberálních poměrech Rakouska", o „vynikající společenské situaci", o „otevřenosti podunajského soustátí vůči staré Evropě"! Co bylo publikováno nářků nad tzv. „ideálním zeměpisem velké podunajské říše" v protikladu k nastalému „nepořádku, chaosu, barbarství“ první ČSR, Výmarské republiky a kuhnovského Maďarska. Nezapomíná se ani na starou královskou Jugoslávii, které se rovněž vyčítá ďábelský podíl na rozbíjení slovutné monarchie. V této souvislosti není náhodou, že památník  národního hrdiny Gavrilo Principa, který zaplatil atentát na Ferdinanda d´Este v Terezíně životem, byl v Terezíně zlikvidován. V současném evropském kontextu, kde jsou Srbové neustále démonizováni jako „strůjci všeho balkánského zla", aniž se kdokoli namáhá dějinnou analýzou problému, výše uveden fakt není ničím ojedinělým. V tomto kontextu, kdy většina médií již dávno propadla habsburské panegyrice, však o to větší znepokojení vyvolává současný postoj zejména starší české a slovenské inteligence. Je tu řada renomovaných historiků, slavistů, germanistů, publicistů, etnografů a sociologů, kteří jsou velmi dobře informováni o pravém dějinném kontextu zániku habsburské říše. Kteří jsou dobře informováni o bědné sociální, ekonomické a politické situaci, která, vyprovokována nehoráznými útoky německé a zvláště maďarské vládnoucí vrstvy, vedla k naprosté otravě oněch ještě životaschopných torz habsburského státního organismu.