Rasový výběr - Vladimír Valeš
Rasový výběr
Vladimír Valeš
Po dobu okupace a protektorátu jsme bydleli nejprve ve Vémyslicích a pak v Rybníkách, což jsou obce nedaleko Mor. Krumlova. Do školy obecné i měšťanské jsem chodil ve Vémyslicích. A tak někdy v roce 1942 nás postihla akce, kterou nařídily úřady, že všechno žactvo musí být prohlédnuto lékařem, vyfotografováno a posudky měly být poslány nahoru. Co čert nechtěl, připletl se k tomu německý inspektor.
V naší třídě právě probíhala prohlídka. Dr. Hyvnar prohlížel a paní učitelka Kotková vše zapisovala do příslušných karet. Stáli jsme tam vysvlečení do půl těla a dr. Hyvnar hlásil: „Konstituce muskulární, pleť bílá do žluta,“ to bylo skoro u každého. Vtom tam vpadl pan inspektor. Odmítl hlášení paní učitelky a se zájmem sledoval pokračování prohlídky. Zazářil, když u jednoho žáka, Oty Koláře, bylo řečeno: „Konstituce muskulární, pleť narůžovělá.“ Snad mu to připadalo, že je to správná germánská rasa. Ale pak přišel na řadu Ruda Plachý: „Konstituce astenická, pleť nahnědlá,“ diktoval doktor a paní učitelka poslušně zapisovala. Jen pan inspektor se velmi zakabonil. On Ruda nebyl žádný silák, byl spíše houžvička a kondičně na tom byl velmi špatně. Ale nejvíc se asi panu inspektorovi nelíbila nahnědlá plať. To nebyla rozhodně známka „rein Arisch“, proto ta zakaboněná tvář pana inspektora.
Znovu se rozjasnila, když uviděl tři hromotluky – Svaťu Rotmüllera, Láďu Šejnara a Frantu Vyhnala. Z nich Franta byl hubený jako žebřík, ale dlouhý skoro 185 cm. Láďa měl postavu jako zápasník, velký, silný a blonďatý s modrýma očima a Svaťa byl kosmatý svalovec s rukama jako lopaty. Panu inspektorovi se líbili. Jednak proto, že Rotmüller a Šejnar měli německá jména a pak že všichni tři měli víc než 175 výšky. Zálibně si je prohlížel a pak řekl: „ Ti by mohli k SS, mají všechny znaky pořádného Němce.“ Řekl to samozřejmě německy, takže to chvíli trvalo, než jsme si to uvědomili, co vlastně bylo řečeno a mnozí tomu nerozuměli vůbec, ale ti tři zmínění nedali najevo žádné nadšení, což možná pana inspektora nepotěšilo.
Naštěstí posudky i s fotkami se někde ztratily a žádné další pokusy nějak nás zařadit do řádného výběru a pak k SS už se nekonaly. Svaťa se vyučil mlynářem a teď užívá důchod. Láďa vystudoval průmyslovku a už nežije, Franta pracoval v národním podniku Vertex a už také nežije.
Všichni bez výjimky jsme byli rádi, že ten rasový výběr byl jen na papíře a že za necelého dva a půl roku skončila válka a s ní i německá nadvláda.
Z knihy "Soužití Čechů a Němců na Znojemsku, 1938 – 1945, část I"
Vydal Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
