Jdi na obsah Jdi na menu
 


Projev Josefa Skály na Staroměstském náměstí 21. 6. 202

24. 6. 2021

Projev Josefa Skály na Staroměstském náměstí 21. 6. 2021

(přepis zvukového záznamu)

22. 6. 2021

Přátelé vlastenci, kteří neváháte přijít i za těchto saharských podmínek. Už za to si zasloužíte ten nejupřímnější dík.

Stojíme na místě, kde se právě před 400 lety odehrály orgie sadismu. Našim předkům vyslaly jasný vzkaz: „Maulhalten und weiter dienen!“, „Halt deinen Mund und Schritt“, jak to říkala ona germánská moc. Držte ústa a krok! A posluhujte moci, která to diktuje! Ten sadismus byl unikátní i ve své době. Tehdy se sice veřejně popravovalo a utínaly se předtím i údy. Ale 27 mužů, popravených veřejně najednou - a hlavy některých z nich visící na náměstí v Kutné Hoře i jinde až do osmnáctého století - tak to byl unikát i v tehdejší Evropě.

Nastaly orgie kolaborace, Lenka to tady popsala brilantně. A nastaly i orgie masivního vyvlastňování nás, Čechů. Také podstatně větší plátcem daní do habsburské kasy jsme byli i ještě za Marie Terezie a potom dál. Nakonec bylo „nesamozřejmé“ - jak to hezký formuloval bouřlivák koncem devatenáctého století – i samo naše národní přežití. Ještě chvilku a mohli jsme dopadnout jako Lužičtí Srbové.

A přesto se našla síla, která to dokázala zvrátit. Dokázala to přesto, že právě tady byla před 400 lety s brutální symbolikou uťata i hlava celému českému národu. A naše národní sebevědomí, sebeuvědomění a probuzení se tak muselo rodit znovu. Rodilo se z plebejských kořenů. Muselo najít i své osvícené mozky. A na ty prvé z nich se jejich vrstevníci dívali jako na velké podivíny. Proboha, proč to děláte, vždyť si kazíte kariéru? Všichni umíte německy, můžete se přece uplatnit úplně jinak!

Někteří z mých předků mi tvrdili, že jsme potomky Pavla Skály ze Zhoře. Ten musel po Bílé Hoře také do emigrace a napsal tam krásné dějiny naší země. Já jsem to nikdy nezkoumal a ani si nemyslím, že je to důležité. Dědici lidí typu Pavla Skály jsme přeci my všichni, kdo tu dnes stojíme. A nikoho z nás, popravdě řečeno nečekala ani žádná restituce, protože na majetky rozkradené po Bílé hoře se za dnešních časů samozřejmě nevztahuje.

Krmelcem a vazalem cizí moci jsme znovu. Veřejné popravy tady na náměstí to sice neprovázejí. Dnes se to samé děje v liberálních rukavičkách a liberální fazóně. K obnově suverenity našeho národa a země však musíme najít sílu i tentokrát. Suverenity v pravém slova smyslu – suverenity státní, civilizační i kulturní. Znovu to začíná skupinkami zdánlivých podivínů, co bůh ví proč obětují i své kariéry za věc, která jakoby měla momentálně jen malou šanci. Ale my, kdo jsme sem dneska přišli, tu stojíme, protože té věci věříme. A víme, že i slova jako demokracie a lidská práva nabudou znovu reálného smyslu jedině v mnohem suverénnější zemi, než jakou je dnešní Česká republika. Jedině v takové zemi dostane reálnou šanci i restituce sociálního pokroku.

Četl jsem články některých českých historiků, kteří se i orgiím sadismu před 400 lety snaží dodat úplně jiný smysl, než jaký měly. Ferdinand II. prý vlastně ani neměl na vybranou. Ten chudák údajně chodil častěji i ke zpovědníkovi, protože věděl, že to je přes čáru. Takže se ho vlastně sluší politovat. Habsburské moci údajně nezbývalo, než sáhnout po tak exemplárním aktu brutality, poněvadž jedině tak mohla spojit šiky proti osmanské hrozbě. Jak může někdo tak trapně lhát i v roce 2021? Copak by se proti islámské agresi nepostavila Česká konfederace? A nebyla mnohem efektivnější součástí obrany evropské civilizace, než utlačený a udupaný český národ?

My nejsme z těch, kdo by věřil, že nás spasí nějaký novodobý Fridrich Falcký. Žádný takový nás nespasil tehdy a nespasí nás ani dnes. Nespasí nás ani klony nikoho z těch, kdo zvolili konjunkturální cestu kolaborace. My musíme znovu spojit síly všech skutečných vlastenců tak, jak se to podařilo od sklonku osmnáctého přes devatenácté až po dvacáté století. Od onoho zlatého, plebejského fondu našeho národa, přes jeho osvícené vzdělance - až po všechny jeho podnikavé duše, které už také cítí, že být jenom cizím vazalem a krmelcem hrubě odporuje i jejich zájmům a národnímu zájmu nás všech.

Ten úkol stojí i před námi a já věřím, že ho zvládneme i my. Pojďme si to slíbit právě v tento památný den!