Proč oficiální Německo tolik škodí Srbsku?
Proč oficiální Německo tolik škodí Srbsku?
Prof.Dr.Rajko Doleček, DrSc.
Při zničení Jugoslávie a poškozování, očerňování Srbska ve válkách na Balkáně koncem 20. století a dosud, přední roli sehrála vláda demokratického Německa, dnes vůdčího státu Evropské unie, a jeho mainstreamová média. Zřejmě hodně pod jeho vlivem, svou špinavou roli při tom sehrály i jinak demokratické státy Evropské unie (EU) a obzvláště Spojené Státy a organizace NATO. Nicméně nemálo Němců i Američanů, Evropanů z EU, si je té nespravedlnosti a dalo by se říci i té nenávisti plně vědomo a nepokrytě a statečně proti tomu vystupují a Srbsko hájí, téměř fandí mu .
Jak tuto protisrbskou aktivitu až nenávist dnešního oficiálního Německa a jeho mainstreamových medií vysvětlit? Je sice pravda, že Srbské království (1914-18) a Srbskem vedená Jugoslávie (1941-45) dvakrát proti agresivnímu Německu úspěšně, ale za strašných ztrát, se svými západními spojenci a Ruskem bojovaly a v obou válkách významně přispěly k porážce německého agresora a jeho spojenců. Jugoslávie (Srbsko), vlastně srbský lid, obzvláště významně přispěly k tomu, že Německo prohrálo i podruhé, ve kruté válce, jím a jeho vůdcem Hitlerem vyvolané.
NATO se stalo kriminální organizací, když na základě výmyslů až vyložených lží o genocidě Albánců na Kosovu přepadlo, bez schválení Radou bezpečnosti OSN, 24. března 1999 SRJ (Svazovou Republiku Jugoslávii, tzv.“Malou Jugoslávii“, tj. Srbsko + Černou Horu) a 78 dnů a nocí jeho letadla ničila a zabíjela, hlavně v Srbsku.
Na desátém výročí (v roce 2009) kriminální NATO agrese proti Srbsku, , řekl ve svém projevu významný francouzský generál Pierre-Marie Gallois:
-„Dnes vzpomínáme na jedno velmi smutné výročí, když před 10 lety západní demokracie, vedené Německem, Anglií, Spojenými Státy a Francií bombardovaly stát Jugoslávii, za hrubého porušení mezinárodního práva, Charty OSN, aktu z Helsinek a Směrnice o neporušitelnosti hranic, když bez rozhodnutí Rady bezpečnosti a bez konzultace s vlastními parlamenty vstoupily do války. Krátce řečeno, tato série násilí proti mezinárodnímu právu je skutečně černou skvrnou na morálce západních zemí…
Jako bod číslo jedna je tu přání Německa pomstít se Srbům, kteří válčili během 1. a 2. světové války na straně Spojenců proti Německu. Kromě toho se Srbům podařilo, za vedení generála Mihailoviće a později Tita, vázat více německých divizí velmi nutných na frontě před Moskvou, později před Leningradem. Takže Berlin, v té době vlastně Bonn, se domníval, že srbský odpor přispěl k tomu, že Německo prohrálo dvě světové války. Bylo nutné potrestat (srbský !) národ…Jako bod číslo dva bylo nezbytné odměnit Chorvaty a Muslimy, kteří se během války přidali na německou stranu“…
Generál letectva Francie, Pierre-Marie Gallois, byl blízkým spolupracovníkem generála De Gaulla a iniciátorem francouzského nukleárního programu. Patřil mezi nejvýznamnější geopolitiky své doby. Známá je jeho kniha Pierre-Marie Gallois: Le Sang du Pétrol. L´Age d´Homme, Lausanne 1996 (Krev nafty) - Bosna (Geopolitický esej). Na obalu knihy je uvedeno několik vět, které naznačují, o čem kniha jedná.
-„Sotva byla v 1989 zbořena Berlínská zeď, celá zeměkoule se stala laboratoří pro výstavbu “Nového světového řádu“. Národy, osvobozené od jařma komunizmu, čekaly od Západu spravedlnost, pochopení a pomoc. Nicméně brzy se objevilo rozčarování. Tím, že si přivlastnily roli zástupců mezinárodního společenství, Amerika celému světu a Německo Evropě, vnutily své ambice, často i násilím, a vždy s výmluvou, že šíří spravedlnost.“
„Války v Iráku a na Balkánu ukázaly účinnost jejich donucovacích prostředků. Dnes se ví, jak utvořit podmínky pro úspěšnou válku, jak nepřítele očernit dezinformacemi, při zveličování jeho chyb…a konečně jak, bez ohrožení a obětí na své straně, trestat, ničit a zabíjet jménem práva a spravedlnosti Jeden nový prostředek k vydírání byl přidán k těm předchozím: je to Mezinárodní soud pro válečné zločiny, jehož cílem je ovlivnění průběhu událostí trestáním vůdců vzpoury proti Novému řádu. V tom soudu představují žalobci hned i soudce a obžaloby se rovnají důkazům“….
A je tu ještě jedna událost, která německou nenávist a pomstu vůči Srbsku možná pomohla vyvolat, zvýšit…
V březnu roku 1941. byla téměř celá Evropa pod vládou hitlerovského Německa, jen Churchillova Anglie statečně bojovala, zatím za jen částečné hmotné pomoci Spojených Států, díky snaze prezidenta Roosevelta. Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko přistoupily k Paktu Tří (Berlin+Řím+Tokio). Německo vyvíjelo maximální tlak na Jugoslávii, aby také přistoupila…Začátkem roku 1941 dlela v Bělehradě vojenská mise Britanie i Spojených Států (pololegálně), za přítomnosti Rooseveltova přítele, právníka, ad hoc plukovníka Williama Donovana, po vstupu do války šéfa americké OSS (Office of Strategic Services - Kancelář strategických služeb, budoucí CIA). Britové slibovali Jugoslávii hory doly, BBC udávalo neskutečné počty v Řecku britských letadel, tanků, vojáků. Brzy se ukázalo, že to byly smyšlenky zoufale bojující Británie.
Ale Hitler měl už připraveno zničující tažení proti SSSR s krycím názvem AKCE BARBAROSSA. Zničení SSSR mělo být zahájeno nečekaným masovým útokem na všech frontách polovinou května 1941. Už se plně připravovaly elitní jednotky pro tento útok, i když byly jinak vztahy Německo-SSSR na první pohled dokonalé, po „paktu“ Hitler-Stalin ze srpna 1939. Do Německa stále proudily stovky nákladních vlaků z SSSR s rudami, naftou, potravinami..
Předseda regentské rady Jugoslávie, za ještě neplnoletého krále Petra II Karadjodjeviće (jeho otce, krále Alexandra, zavraždili v Marseille v 1934 chorvatští ustašovští a makedonští teroristé), jinak anglofil princ Pavel, nakonec souhlasil, aby zachránil Jugoslávii před zničením, aby země přistoupila k Paktu Tří , a to se i stalo 25. března 1941.
Autorův otec zastupoval v Jugoslávii československý koncern ČKD, který zajišťoval i řadu dodávek pro jihoslovanské Ministerstvo obrany. Nějak polovinou března byl služebně u velitele Královského letectva generála Dušana Simoviće, s kterým byl v přátelském vztahu. Když se generála zeptal, zda je možné, aby srbská armáda spolupracovala s hitlerovským Německem, generál mu celkem jednoznačně odpověděl:
-„Pane inženýre,srbská armáda NIKDY nebude s Němci spolupracovat. Bude to ale asi stát mnoho krve!“
V Bělehradě jsme bydleli naproti Vojenské akademie. Ráno 27. března, tedy dva dny po přistoupení Jugoslávie k paktu tří, nás kolem 6 hodin tatínek budil:
-„Vstávejte. Armáda provedla státní převrat. Dole na rohu jsou tanky. Rozhlas hlásil, že veliteli převratu jsou srbští generálové Dušan Simović a Bora Mirković. Do města vpochodovala srbská šumadijská divize. Novým předsedou vlády je generál Dušan Simović! Mladý následník trůnu byl provolán králem, jako Petr II. Karadjordjević!“
Srbský lid v Bělehradě byl nadšen, že nenáviděné přistoupení k Hitlerovu Paktu Tří srbská armáda vlastně zrušila. Došlo k spontánním obrovským manifestacím, podporujícím novou vládu, s hesly LÉPE VÁLKA NEŽLI PAKT a dokonce i s pochmurným LÉPE HROB NEŽLI OTROK (Bolje grob nego rob !). Podobné manifestace byly i v jiných oblastech Jugoslávie, se srbskou většinou. V Sarajevu i část Muslimů manifestovala a provolávala slávu mladému králi Petrovi II.
Hitler byl rozzuřen a nařídil zničení Jugoslávie a potrestání Srbů a Bělehradu. Německo, Itálie, Bulharsko a Maďarsko pak už 6. dubna, za necelé dva týdny, přepadly Jugoslávii, Bělehrad a ostatní srbská města byly těžce bombardovány, chorvatská ale ne. V Bělehradě vyhořelo několik tisíc domů, bylo mnoho mrtvých a hodně ničení.
Pro srbskými důstojníky vykonaný převrat musel Hitler odložit celou akci Barbarossa o více než měsíc. Nemohl si dovolit útok na SSSR při nejistotě na Balkáně, kde Srbové převratem odmítli spolupráci s Německem a stateční Řekové úspěšně poráželi Mussoliniho armádu, která na podzim 1940 přepadla Řecko (Mussolini zřejmě záviděl Hitlerovi jeho úspěchy v Evropě a chtěl se proslavit úspěchy proti Řekům?).
Hitler musel pro události v Bělehradě odvolat řadu elitních jednotek z plánované akce Barbarossa a tím se mu nepovedlo dostat se do Moskvy před nástupem zimy, na kterou německá armáda nebyla vůbec připravena a utrpěla proto před Moskvou trpkou porážku. Převrat provedený srbskými důstojníky v Bělehradě zřejmě dopomohl tomu, že hitlerovské Německo bylo zase poraženo, přes všechny své pozoruhodné vojenské úspěchy v Evropě. Nebylo to zase příčinou výbuchu nové protisrbské záště, nenávisti oficiálního Německa, části jeho mainstreamových médií?
Vlny uprchlíků a Srbsko
Podivné hry Západu.
Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.
Do uloupení Kosova za pomoci Západu a uznaného jako samostatný stát celkem rychle a proti vůli prezidenta V.Klause, českého parlamentu a většiny obyvatel naším tehdejším ministrem zahraničí K.Schwarzenbergem (2008), mělo Srbsko přes 10 miliónů obyvatel. Nyní má po té loupeži Kosova přes dva milióny méně. A Srbové ztratili i část své „svaté země“, tam kde jejich stát vznikal, kde srbská plemena přijala křesťanství, kde bylo centrum mocného srbského státu Nemanjićů a kde jsou bezpočetné srbské památky z toho času. A to vše proběhlo za vyhánění srbského obyvatelstva z oblasti Kosova a Metohije od konce XIX.století.
Srbsko se muselo vyrovnat v srpnu a květnu roku 1995 s přílivem vyhnaných a oloupených kolem 230 000 Srbů z Chorvatska, kde žili po staletí. Bylo to následkem operací Německem masivně sponzorované a vyzbrojené chorvatské armády v operacích „Bouře“ a „Záblesk“, podporované stále více se prosazujícími ideology ustašovských zločinců, za strategického velení americkými generály-žoldáky, za pomoci NATO letectva. Vše se to obešlo téměř zcela bez kritiky a zcela bez sankcí Evropské unie a OSN, bez protestů prezidenta Havla. Z řádově vyhnaných 230 000 uprchlíků jich část přijala Srbská republika (Srbsko), část Republika Srbská v Bosně a Hercegovině (B&H). To bylo přijetí najednou, téměř doslova ze dne na den, po akci chorvatské armády.
Po NATO agresi 24. března 1999 a po konci zločineckého 78 dnů trvajícího tříměsíčního bombardování, zabíjení a ničení civilních cílů a infrastruktury Srbska letectvem NATO (tedy i letectvem té „mírumilovné, hodné“ Evropské unie), na podkladě trapných výmyslů, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, bylo z Kosova doslova ze dne na den vyhnáno a oloupeno a uprchlo, aby zachránilo holý život, zase řádově na 230 000 Srbů a Romů, které během několika dnů přijalo bombardováním těžce poškozené Srbsko, tehdy téměř bez mezinárodní pomoci, kromě od Ruska. V té době bylo, jak se udává, kosovskými Albánci povražděno i přes dalších 3 000 Srbů a Romů. A teroristická organizace kosovských Albánců UÇK (Kosovská Osvobozenecká Armáda) zabíjela zajaté Srby a Romy jako laboratorní zvířata, aby jim odebírala jejich různé orgány a prodávala je do zahraničí k transplantacím. Podle švýcarského vyšetřovatele Dicka Martyho měl v tom prsty i od Anglie a USA všestranně podporovaný „chráněnec“ Madelaine Albrightové Hashim Thaci, zvaný svými lidmi „Zmije“, jednu dobu dokonce „premiér“ Kosova, nyní už i prezident (od 2016), kterého mělo čekat vyšetřování a i soud, ale jeho mocní ochránci (hlavně USA) svého „hocha“ neopustili. Vždyť udělal vše, co si od něho přáli a udělá vše, co si budou přát.
O Thacim a o jeho zatím zřejmě „nepotrestatelných zločinech“, jakož i o jeho vedoucích spolupachatelích zločinů (Agim Čeku, Ramuš a Daut Haradinaj, Fatmir Ljimaj, atd.). píše ve své rozsáhlé knize Carla del Ponte „Paní Žalobkyne“, vedoucí prokurátorka ICTY, Mezinárodního Trestního tribunálu pro válečné zločiny v někdejší Jugoslávii. Vlastním a přečetl jsem její srbské vydání „Gospodja Tužiteljka“, které vyšlo v Bělehradě (2008, Profil) a má 378 stran. Nikdo z vedoucích zločinců nebyl dosud odsouzen, mnoho svědků bylo zavražděno, zmizelo, bálo se a nechtělo svědčit. Stojí za to přečíst si z její knihy celou kapitolu XI (str.265-293) o toho času „netrestatelných zločincích“. Jak je možné, že významní velitelé zločinců UÇK (například Ramuš Haradinaj) nebyli odsouzeni podle tak zvané velitelské odpovědnosti, za kterou byli šmahem odsuzováni bosensko-srbští velitelé jednotek po zcela nekvalitních soudních řízeních soudci ICTY, jejichž při nejmenším významná část je na výplatních listinách NATO,
Tyto „kosovské vazby“ a zločiny při surové válce proti Srbsku v 1999 učinily, že někdo na tom Západě v té době, paní Albrightovou nazval „balkánskou řeznicí“ (the Butcher of Balkan). Je známo, že i Hillary Clintonová tehdy tvrdě nutila svého manžela, prezidenta USA Billa Clintona, aby Srbsko bombardoval. Paní Albrightová (v roce 2017 jí bylo 80 let) při tom po obsazení Kosova a jeho odtržení od Srbska, vydělala nemalé peníze v rámci obchodů s komunikačními systémy Kosova. Podobně prý vydělal i velitel NATO agrese v 1999 generál Wesley Clark, v souvislosti s kosovským velkodolem Trepča..
Za 4 roky (1995 až 1999) Západem sponzorovaných a prováděných protisrbských agresí v této části Balkánu, to znamenalo téměř půl miliónu srbských oloupených a vyhnaných uprchlíků pro Srbsko a Republiku Srbskou (B&H), dospělých i dětí, starých lidí. A také desetitisíce zraněných a povražděných. Srbsko bylo již „zvyklé“ na přívaly uprchlíků a to prakticky velikou většinou Srbů. Srbové prchali, zde nutno znova uvést, aby zachránili holý život, ne z nějakých ekonomických důvodů.
Po zničení Jugoslávie Německem, Itálií, Maďarskem a Bulharskem začátkem války 1941-45, se Německem okupované Srbsko staralo o více než 800 000 vyhnaných a zcela oloupených, velikou většinou Srbů, hlavně z tzv.ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko (NDH), který se ukázal být pravým genocidním státem pro Srby, z kterých tam bylo povražděno, spolu se Židy a Romy, řádově přes 700 - 800 000. Hitler a Mussolini totiž „darovali“ Chorvatsku i celou Bosnu a Hercegovinu s velmi početným srbským obyvatelstvem. A nemělo by se zapomenout, že Německo vyhnalo, z krajů připojených k Německu v roce 1941, řádově 30-40 000 Slovinců do Srbska, které o ně, i když samo Německem obsazené, všestranně muselo pečovat. V té době se mezi slovinskými vyhnanci narodil i budoucí prezident Slovinska Milan Kučan, známý později při rozbíjení Jugoslávie v 90tých letech XX.století podle svých protisrbských stavů.
Hitlerův „létající diplomat“ pro Balkán Hermann Neubacher udával jako srbské ztráty za války, většinou v ustašovském Chorvatsku, na 750 000 mrtvých. Dokonce i němečtí velící generálové v té oblasti, byli téměř zděšeni surovostí vraždění Srbů v ustašovském Chorvatsku, v jeho četných (!) vyhlazovacích táborech pro Srby, Židy i Romy, včetně dětí. Statisíce Srbů v té době našly ochranu a útočiště v oblastech Chorvatska, okupovaných Itálii. V té době ale byly i desetitisíce Srbů a Židů vyháněny a mnozí z nich povražděni v oblastech okupovaných Maďarskem.
Mnoho srbských a židovských mrtvol přinášel v zimě 1941-42 Dunaj, z Maďarskem okupované části Srbska, z Bačky. Mrtvoly v Chorvatsku povražděných Srbů, přinášela zase řeka Sáva, v Bělehradě pod starou pevností a parkem Kalemegdan. Protože mám už přes 91 let a protože jsem v té době v Bělehradě žil, tak jsem to všechno viděl.
V té době Srbsku nikdo neposkytl nějakou pomoc pro tyto uprchlíky, o které se staralo docela účinně, přes mnoho těžkostí, přes německou okupaci, tzv. „Srbské komisařství pro uprchlíky“.
Toto jen jako připomínka k dnešní době, když se tolik píše o masách uprchlíků, o jejich „invazi“ do Evropy, z kterých je zřejmě značná část ekonomická a jen část prchá před hrůzami války v jejich oblasti, zatím co zcela nedávní srbští uprchlíci byli vyhnáni z Chorvatska a z oblasti Srbska zvaného Kosovo a Metohija, odkud museli utéci, aby zachránili holý život. A ti, kteří vlastně byli jakýmisi „sponzory“ jejich trápení, to jsou do značné míry různé západní státy (jejich vedení !), obzvláště Německo, USA, Británie, některé státy Evropské unie a významně NATO vůbec.
Vatikán vůbec neprojevil dostatek vůle a rozhodnosti, aby chránil své srbské pravoslavné křesťanské bratry. Někteří jeho členové, bohužel, nenávist proti Srbům povzbuzovali. Copak nemohl v té souvislosti víc podniknout i jinak velmi populární Jan Pavel II ?
A hlavní „oficiální“ západní viníci moc pomoci neposkytli, vlastně skoro nic. Jen se jejich propaganda a jejich satelitní státy snaží, aby se o jejich zločinech moc nemluvilo. Odškodnil někdo z Chorvatska vyhnané a oloupené Srby v roce 1995? Zaplatil někdo něco Srbsku (bylo by to mnoho desítek miliard US dolarů) za zničenou infrastrukturu země během zcela ilegálního, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, kriminálního bombardování 78 dnů a nocí organizací NATO v 1999? A pokrytci se diví, že země neprosperuje. Dostali nějaké odškodnění potomci od NATO bomb povražděných za NATO agrese proti Srbsku? Dostali něco zmrzačení nebo ti, co přišli o všechno? A co ti, kteří dostali leukémii nebo jiné zhoubné nádory následkem zločineckého použití Američany v Srbsku, na Kosovu, v Bosně, munice s ochuzeným uranem?
Ta katastrofálně snížená prosperita dnešního Srbska je sice i následkem nemalé korupce a ne příliš schopných vlád, ale hlavně následkem ničení těmi tisíci tun „humanitárních bomb“, jak je tehdy směšně nazval v pařížském Le Monde 29.dubna 1999. náš tehdejší prezident Havel. Jen málo lidí si uvědomuje, že NATO svrhlo na Srbsko (v 1999) mnohem více bomb, než v Afghánistánu, Libyi, Iráku.
Na zločiny a na ty, kteří je osnovali, se nemá zapomínat
Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Už 17 let uplynulo od 10.června 2000, kdy se sešel panel 16 soudců z 11 zemí, za přítomnosti 500 lidí. Panel prohlásil politické a vojenské vůdce USA a NATO (včetně prezidenta Clintona a ministryně zahraničí M.Albrightové) za viníky válečných zločinů proti Jugoslávii (FRJ) během jejího přepadení v době od 24.března do 10.června 1999. Bývalý generální prokurátor Spojených Států (Attorney General) Ramsey Clark, vedoucí prokurátor Mezinárodního tribunálu o válečných zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, nabádal přítomné a ty, kteří představují 21 zúčastněných zemí, k vykonání rozsudku, aby organizovali kampaň ke zrušení vojenského paktu NATO.
Členové Mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny prohlásili obžalované za vinné na základu důkazů proti nim a že každý z 19 individuálních zločinů uvedených v průvodní obžalobě byl bez pochyby proveden. Tyto zločiny jsou uvedeny pod záhlavím
Obžaloba
obžalovává Williama J.Clintona, vládu Spojených Států, NATO a ostatní z mezinárodních zločinů a z porušení domácích i mezinárodních zákonů, s následnou smrtí, ničením, zraněním a utrpením.
Ramsey Clark
31. července 1999
Předkládá se Nezávislé mezinárodní vyšetřovací komisi ke sledování válečných zločinů USA/NATO proti lidu Jugoslávie
1.) Plánování a uskutečnění rozkouskování, segregace a zchudnutí Jugoslávie,
2.) Způsobení, vyvolání a povzbuzení násilí mezi Muslimy a Slovany,
3.) Přerušení snah k udržení jednoty, míru a stability v Jugoslávii,
4.) Zničení mírotvorné role Spojených národů,
5.) Použití NATO pro vojenskou agresi a obsazení zemí, které to nechtějí,
6.) Zranění a zabíjení bezbranného obyvatelstva po celé Jugoslávii,
7.) Plánování, vyhlašování a vykonávání vražedných útoků na hlavu státu, další představitele vlády a vybrané civilisty v Jugoslávii,
8.) Ničení a poškozování zdrojů ekonomických, sociálních, kulturních, lékařských, diplomatických (počítaje v to i velvyslanectví Lidové republiky Číny a jiná velvyslanectví), náboženských, jakož i jejich majetků a zařízení po celé Jugoslávii,
9.) Útoky na objekty nepostradatelné pro přežití obyvatelstva Jugoslávie,
10.)Útoky na zařízení obsahující nebezpečné látky a síly,
11.)Použití ochuzeného uranu, kazetových bomb a jiných zakázaných zbraní,
12.)Vedení války proti prostředí,
13.)Zavedení sankcí prostřednictvím OSN, což představuje genocidní zločin proti lidskosti,
14.)Vytvoření ilegálního ad hoc trestního tribunálu k zničení a démonizaci srbského vedení. Nelegitimnost tohoto tribunálu je stále dokumentována jeho zanedbáním zahájení obžaloby proti utlačování Romů, kteří utrpěli největší počet ztrát ze všech zúčastněných národů oblasti,
15.)Použití kontrolovaných mezinárodních medií k utvoření a udržení podpory pro agresi USA a pro démonizaci Jugoslávie, Slovanů, Srbů a Muslimů jako genocidních národů,
16.)Ustavení dlouhé vojenské okupace strategických část í Jugoslávie silami NATO,
17.)Pokus o zničení suverenity, práva na sebeurčení, demokracie a kultury, slovanského, muslimského a romského a jiného lidu Jugoslávie,
18.)Pokus o nastolení americké dominace a kontroly Jugoslávie, vykořisťování jejího lidu a zdrojů,
19.)Použit í vojenských prostředků a ekonomického přinucování k docílení dominace USA.
Obžalovaní jsou obviněni za: zločiny proti míru, válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a další trestné činy, které porušují principy Norimberského tribunálu, Směrnice z Haagu, Ženevské konvence a další mezinárodní a národní zákony.
Obvinění: Prezident William J.Clinton, státní tajemnice Madeleine Albrightová, ministr obrany William Cohen, velící generálové, admirálové, USpersonál určující cíle, posádky útočících letadel, US personál řídící rakety proti cílům v Jugoslávii, personál vlády v USA, která vyvolává, souhlasí a nezabraňuje násilnostem v Jugoslávii, před a během okupace NATO - a další
budou jmenováni.
Jako další jsou obviněni:
Spojené Království, premiér Tony Blair atd.
Spolková republika Německo, kancléř Garhard Schröder atd.
Každá z členských zemí NATO, která se přímo účastnila na útoku na Jugoslávii,
Vlády Turecka, Maďarska, Itálie a dalších zemí, které dovolily použití leteckých základen na svém území americkými a jinými vojenskými letadly a raketami pro přímý útok na Jugoslávii,
NATO, generální tajemník NATO Javier Solana, vrchní velitel NATO generál Wesley Clark.
Odsuzuje se každý člen NATO, který hlasováním souhlasil s vojenskými útoky na Jugoslávii (tedy i Československo).
Členové Tribunálu pokládají NATO a jeho členské státy a jejich vůdce za odpovědné za jejich kriminální činnost a odsuzují ty, kteří byli shledáni umnými, nejsilnějšími možnými výrazy. Členové odsuzují bombardování uskutečněné organizací NATO, pranýřují mezinárodní zločiny a porušení mezinárodního humanitárního zákona, provedené ozbrojeným útokem a jinými prostředky, jako např. ekonomickými sankcemi. NATO jednalo proti-právně a pokusilo se zrušit mezinárodní zákony.
(International Action Center www.incenter.org)
Vyšetřovací komise, c/o, Mezinárodní akční centrum, 39 West 14 Street, #206, New York, NY 10011
Madeleine Albrightová se právě dožila 80 let - hlásí se někdy její svědomí, pokud si někdy představí ty hekatomby mrtvých, zraněných a nešťastných, ta obrovská ničení, růst nenávisti, které pomohla uskutečnit její světová politika? A co bývalý US prezident W.Clinton, který dokonce lhal pod přísahou (he lied under oath - jak říkají s odporem slušní Američané) v souvislosti se slečnou Monikou Lewinsky
Redakce: ing. P. Rejf, CSc., připravil: dr. O. Tuleškov
