České národní listy

Problémy s osvětou

   Je zvláštní, že právě v dnešní době jsme tak často svědky snah jedné části populace působit osvětově na část druhou. Toto působení se má šířit z velkého města či větších měst do zbytku země chápaného v nejširším slova smyslu jako „venkov“.

   Takové snahy jsou kuriózní hned z několika důvodů. V historické rovině mají svůj předobraz v učení marxismu. Už klasikové marxismu vyzvedávali kvalitu městského obyvatelstva, které stojí na straně pokroku, oproti zaostalé mysli venkovského lidu. Věřili v revoluční potenciál měst, který se rozlije po celé zemi, aby emancipoval venkovské masy tak náchylné k reakčnímu myšlení. Je pikantní, kdo všechno z řad herců a aktivistů dnes tímto revolučním praporem modernizace a pokroku mává, aniž by si uvědomil, po kom ho vlastně zdědil.

   Nutkavé misijní poslání vzhledem k myšlenkově zanedbanému venkovu pociťují především vysokoškoláci včetně těch nedostudovaných. V tom je možno vidět další paradox. Kdo jiný než vysokoškoláci by si měl uvědomit, že výše vzdělání, ať již technického, či humanitního, nijak nekoreluje se správností postojů. Vždyť postoje jsou v prvé řadě ovlivňovány zájmy a zájmy prostě nelze seřadit na škále pravdivosti.

   Nemohu přece tvrdit, že můj zájem je oprávněnější než zájem někoho jiného jenom proto, že mi na to jakási škola vystavila papír. Je to už více jak půl století, co jistý německý sociolog prohlásil: Porovnávat ideologie podle jejich pravdivosti je asi tak chytré jako porovnávat automobily podle toho, jak jim fungují stěrače.

   Je dnes módou hlásit se k postmodernímu myšlení. To vzniklo mimo jiné z kritiky zaručených pravd, jimiž se oháněli ti, kdo se domnívali, že mají na pravdu monopol. Stoupenci postmoderny proti tomu vyzvedávají relativnost každého názoru, pestrou odlišnost perspektiv, z nichž lze vidět a chápat svět. 

   Pokud chtějí mladí aktivisté vyrážet z centra do odlehlých koutů naší země, je to jejich volba. Jestliže však chtějí dokázat, že ze vzdělanosti vůbec něco pochytili, mělo by znít jejich poselství asi takto: „Pochopili jsme, že každý má svoji pravdu, a děkujeme vám za to, že jste imunní vůči našim politickým předsudkům“.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou