Připraveni na smrt?
Připraveni na smrt?
Marek Řezanka
Po dobu vládnutí Fialova kabinetu jsme dnes a denně připravováni na něco, na co si údajně máme zvykat. Máme si zvykat, že nebudou některé základní léky, a jiné budou pouze na příděl. Máme si zvykat na pokles průmyslové výroby a nekonkurenceschopnost, protože máme široko daleko nejvyšší ceny energií. Máme si zvykat na rušení poboček pošt, na klesající reálné mzdy, na zdražování různých komodit, na to, že v Německu je leckteré zboží kvalitnější i levnější než u nás, a možná si budeme brzy znovu zvykat i na potravinové lístky. Čím se máme objektivně hůře, tím více si musíme zvykat na omezování svobody projevu – a kdo nebude papouškovat, jak je naše vláda skvělá a nejdemokratičtější na světě, bude označen za vnitřního nepřítele, kterému nyní vláda říká „dezolát“.
Seznam toho, na co si máme pod vládou Fialova kabinetu zvykat, nebezpečně roste.
Náčelník Generálního štábu Armády ČR Karel Řehka nám již zcela bez obalu vzkazuje: „Musíme se připravit na válku s technologicky vyspělým nepřítelem.“ Hlavně že byl A. Babiš viněn, že straší národ, když se sám vymezoval vůči strašení válkou.
Pan Řehka nás připravuje na jatka – a je výhradně na nás, zda chceme být jehňaty určenými na porážku.
Petr Pavel v březnu 2023 konstatoval, že Ukrajina má na protiofenzivu jediný pokus: „Po příští zimě bude nesmírně obtížné udržet současnou úroveň pomoci…“
V listopadu 2023 je evidentní, že jediný pokus Ukrajiny na protiofenzivu byl neúspěšný.
A co nyní tvrdí Petr Pavel?: „Případný úspěch Ruska na Ukrajině by byl naším společným neúspěchem.“ Měl by správně dodat, že je to fiasko mnoha evropských vlád v čele s tou Fialovou. Fialova vláda vsadila na vyzbrojování Ukrajiny, čemuž obětovala českou společnost. Jestliže Ukrajina padne, jakože jinak to za daného rozložení sil dopadnout nemůže, je to prohra Fialovy vlády, ale nikoli České republiky. Většina občanů České republiky s politikou Fialova kabinetu nesouhlasí – a nechce být zatažena do konfliktu s Ruskem, který by znamenal zničení našeho státu.
Role baviče se v celé té tragické frašce zhostil Bakalář Jan Lipavský, když prohlásil: „Odolnost mezinárodního systému vůči vlivu těch, kteří ho chtějí změnit či zničit, bude záviset i na tom, zda budeme schopni vysvětlit svoje postoje i zemím Afriky či Asie.“
Co tak máme možnost pozorovat, Petrovi Fialovi se to vysvětlování v Nigérii a dalších afrických zemích moc nedaří. Asi tam mají před očima Černochovou a Síkelu zahalené v izraelských vlajkách – a vědí, že tito evropští představitelé jsou odepsaní – a nemá s nimi cenu se jakkoli bavit. Je ostudou České republiky, že hlasovala proti mírové deklaraci, požadující zastavení válečných zločinů a utrpení nevinných civilistů.
Bakalář Lipavský by spíš měl OSN vysvětlit, zda tato organizace může či nemůže brát Českou republiku jako svého partnera.
Profesor Petr Drulák na základě faktů podotýká: „Ukrajina se vyčerpává, takže je jasné, že válku nemůže ustát.“ Toto na základě svých znalostí a zkušeností říkal již na počátku speciální ruské vojenské operace – a byl kvůli tomu odvolán z postu seniorního výzkumníka v Ústavu mezinárodních vztahů. Jak zatím rozhodl soud – tak protiprávně.
Je selháním Fialovy vlády, že pronásledovala ty, kdo racionálně situaci analyzovali – a obklopila se toliko těmi, kteří šířili o konfliktu na Ukrajině utopický nereálný obraz. Takto se též zdiskreditovala mainstreamová média.
Mír na Ukrajině by přitom mohl nastat velmi rychle: Stačilo by nechat jít válkou zdevastované Ukrajince k volbám. Jenže toho se dosavadní vláda a prezident Ukrajiny bojí jako čert kříže. Petr Pavel a jemu podobní opakují, jak prý musíme stát za Ukrajinou. Víme ale, co si skutečně většina Ukrajinců přeje? Zda chtějí dál umírat za V. Zelenského a jeho šperky za miliony eur ověšenou choť?
Hodláme snad sami umírat v nesmyslné, předem dané, válce, za zájmy Petra Fialy, Jany Černochové, Víta Rakušana či Jozefa Síkely?
Vystavme Fialovu kabinetu červenou kartu, dokud ji on nevystaví nám. Pokud nám ale masochismus vyhovuje, a na vlastním životě nám nezáleží – pak nám nejspíš není pomoci.
Nechci si zvykat…
Nechci si zvykat, že je všeho méně,
a že mám přitom kupovat vše dráž.
Na to, že život, jaksi klesá v ceně,
a že mám někde padnout pro pakáž.
Nechci si zvykat na úpadek země,
a že mi práva kde kdo může vzít,
na to, že kůži chtějí sedřít ze mě
ti, kterým chybí jak rozum, tak cit.
Nechci si zvykat na své ponížení,
že možnost volby tady dávno není,
že jsem té bandě vydán na pospas.
Nechci si zvykat na stav agónií,
že mizí lidskost – já se bouřím, chci ji.
já věřím v pravdu – a tak věřím v nás…
