Povstání v Praze - 5. květen 1945
Povstání v Praze - 5. květen 1945
Pplk. hlav. štábu MNO, Jan Soukup, Přehled bojů pražského povstání ve dnech 5.-9.května 1945
Začátkem května kladly ještě trosky bývalých německých armád odpor vítězné Rudé armádě pouze na severu, na německé půdě. Čechy a Morava byly poslední redutou německé obrany a Praha byla jediným životním centrem německých bojišť. Pád Berlína, Hitlerova smrt a blízkost úplného zhroucení německé říše demoralisovaly německého vojáka tak, že v Praze za potraviny, když i armádě byly zkráceny příděly - dával výměnou své zbraně. Tak jak klesalo sebevědomí vojáků i německého obyvatelstva a mizela železná kázeň, mizel úměrně strach z katanů u českého lidu, stoupalo sebevědomí i odvaha. Již 4. května dopoledne přezkoušel si lid sílu německé moci v Praze. Začaly se vyvěšovat československé prapory, odvážnější tu a tam odstraňovali z ulic nenáviděné německé nápisy.
Ráno 5. května, když se zjistilo, že se Němci v Praze - proti dřívějším trestům za daleko menší provinění - chovají k drobným akcím celkem pasivně, zastihlo mezi odvážlivci i ty opatrnější. Asi do dvanácti hodin dostaly pražské ulice starý český ráz. Německé nápisy nad obchody zmizely, s domů vlály vesele červenomodrobílé prapory.
Německá pasivita těchto hodin přesvědčila Prahu o slabosti Němců, o jejich nerozhodnosti, a posili1a ovšem odvážné k dalším činům. Jednotlivci, někdy už hloučky, počali se ozbrojovat tak, že na ulicích odzbrojovali německé vojáky a jednotlivá německá auta. Někde hladce, bez boje, jinde již padaly rány a na obou stranách tekla krev.
V továrnách a úřadech byli zajištěni němečtí vedoucí, v 10 hod. 10 minut odstranila pražská policie ze svých řad nespolehlivé a přešla do řad povstalců,. pražské PO a zaměstnanci elektrických podniku také. Prolitá krev, v ruce zbraň, byť nedostatečná, vzpomínka na šestileté utrpení a okamžitý úspěch opíjely Pražany, kteří po dlouhých šest let byli otroky těch, kteří se dnes ukazovali tak bezradnými. Nedostatečně vyzbrojené hloučky mužů, kteří se ještě před hodinou neznali, z různých městských čtvrtí, tak jak je náhoda svedla, vrhaly se bez plánu a vedení tam, kde se předpokládaly zbraně, kam je vedl výkřik ulice. Často to byl jen planý poplach, akce se křížily, prolínaly. Tento chaos bylo nutno zvládnout. Byla to kritická doba počátku revoluce a současně poslední příležitost německého vedení v Praze. Této choulostivé situace nedovedli Němci využít. Místo rázného, jednotného a současného vojenského zákroku v tomto chaotickém počátečním stavu revoluce pokusili se tu a tam, místně, jen iniciativnější velitelé německých sil zasáhnout a to ještě časově nesladěně. Asi mezi 10.-11. hodinou zajistila německá státní policie hlídkami Václavské náměstí, ve 12 hodin pokusily se čtyři německé tanky zasáhnout z Dejvic na Strossmayerově náměstí, rota Todtovy organisace ve 13 hod. obsadila most Svatopluka Čecha.
Tyto lokální protiakce zůstaly bez valného účinku. Tanky ustoupily po ztrátě třinácti mužů z Letné do Dejvic, hlídky z Václavského náměstí byly přepadávány a odzbrojovány. Tu se ukázaly nedostatky německého plánu pro obranu Prahy.
Ve 12 hod. 33 minut volal rozhlas o pomoc. Asi ve 13 hodin začíná podchycování vzbouřeného lidu. V tuto dobu zaujali důstojníci předrevoluční skupiny "Bartoš" jako vojenské velitelství Velké Prahy své bojové stanoviště v budově policejního ředitelství v Praze 1., v Bartolomějské ulici č. 5, v krytu ústředního pražského velitelství PO.
Policejní revíry a PO v Praze podřídily se mezi prvními podle plánu, právě tak zapojili se pražští elektrikáři, četníci a část vládního vojska ve Štefánikových kasárnách. Velitelská sít pro řízení bojů v Praze byla v rukou bojového revolučního velitelství. V pražských čtvrtích, v továrnách i úřadech počaly místní ilegální organisace shromažďovati svoje členy, pokud tak vůbec bylo lze, neboť mnoho těchto členů zúčastnilo se již samostatně na vlastní pěst akcí mimo svou organisaci v jiných čtvrtích.
Z místních bojů o různé Němci hájené budovy vyrůstali přirození vůdci budoucích bojových skupin z řad ilegálních pracovníku i těch, kteří nebyli dříve zapojeni. Byli to jedinci ze všech vrstev lidu, osoby civilní i vojenské. Mnoho z nich nebylo v ilegalitě. Jak se nám už dnes ukazuje a. jak dokáže historie, byli to hlavně oni, kteří všude, kde předrevoluční organisace nebyla anebo z různých příčin selhala, tím že na místě strhli na sebe vedení, podchytili a improvisovaně organisovali vzbouřený lid, podstatně umožnili v nejtěžších chvílích jednotu vedení pražské květnové revoluce.
Současně počalo svou činnost i mobilisační středisko ve Štefánikových kasárnách a v kasárnách Jiřího z Poděbrad.
Důstojníci předrevoluční organisace "Bartoš" zaujali již většinou ve svých úsecích velitelská místa a postupně si tam podřídili bojující síly. Z bojů tohoto odpoledne zachycujeme chronologický, zatím však pouze neúplný přehled bojů, jak byly hlášeny vojenskému velitelství Velké Prahy:
12 hodin boje na Lobkovickém náměstí na Král. Vinohradech.
12-15 hodin zmocnili se povstalci nádraží ve Vršovicích.
12,15-17,45 vítězný boj o rozhlas.
12,31-12,50 padá meziměstská ústředna.
13 hodin sokolovna Nusle.
13 hodin sanatorium Sanops.
13,30 nádraží Smíchov, Bubna, Masarykovo nádraží a ostrov Štvanice.
13,45-16 nádraží Dejvice, které potom útokem SS jednotek z kadetky opět padá do rukou Němců.
14 hodin útok povstalců proti baterii u Hanavského pavilonu.
14 hodin obsazena sokolovna Žižkov.
1 14 hodin odzbrojena stráž v pankrácké věznici a političtí vězňové propuštěni.
14,30 vzdala se posádka vozatajských kasáren ve Vršovicích.
15 hodin obsazen Císařský ostrov.
15 hodin začíná útok na Wilsonovo nádraží.
15-16 vítězný boj o vinohradskou sokolovnu.
15 hodin dobyta továrna Kanold.
od 15 hodin do noci boje na Zelené Lišce.
15 hodin vzdává se branický pivovar.
15 hodin padá sokolovna ve Vršovicích.
16,30 dobyt bývalý pensijní ústav na Rašínově nábřeží.
17 hodin odzbrojen v Jinonicích německý obrněný vlak.
17,20 obsazena škola Kosinka v Libni.
18 hodin zmocnili se povstalci lazaretu v Podolí a
18,30 sladovny v Praze XIX.
Večer před setměním vyslalo německé velení nad Prahu své letce, pravděpodobně aby zjistili situaci. Tato letadla napadla pražské obyvatelstvo i obránce palubními zbraněmi. Největším ziskem dne byl čas. Tím, že se vzbouřenci zmocnili holešovické elektrárny, zajistili si světlo, pádem německé posádky hlavní pošty bylo přerušeno telefonické spojení německých posádek a úřadů s německým velitelstvím německé obrany. Většina mostů a skoro všechna nádraží padla neporušena do našich rukou. Udržení Letné a Holešovic vzalo Němcům možnost bránit západní břeh Vltavy i severní části Prahy. Neporušený místní rozhlas předával bezprostředně zprávy a rozkazy, státní rozhlas československý měl spojení s cizinou.
Vítězství, které povstalci získali toho dne, je morálně posílilo a alespoň částečně vyzbrojilo. Nepřítel ztratil toho dne materiálně mnoho, morálně vše. Celkové situace ve východní a západní části Prahy byly různé. Východní část Prahy improvisovala poměrně málo. Až na Wilsonovo nádraží byla všechna nádraží této oblasti v rukou povstalců. Větší německé nelikvidované odpory zůstaly zde v Karlíně (kasárna), v Praze II. Petschkův palác, Plodinová bursa a budova Kuratoria, v Praze V. právnická fakulta a škola na Lobkovickém náměstí na Král. Vinohradech.
Zcela jinak se vyvinula situace na západním břehu Vltavy. Tam nebylo veliteli této oblasti Praha západ možno uchopit se velení a organisovat svou oblast. V tomto důležitém prostoru, kde Němci chtěli vybudovat svou vlastní obranu, bylo nutno hodně improvisovat. Zde hlavně zachránili situaci ti, kteří - bez předchozího zapojení do předrevoluční organisace - na místě zasáhli.
Tento prostor je nutno rozdělit podle výsledků bojů toho dne na tři prostory, které se od sebe zásadně rozlišují organisační strukturou povstaleckého velení i svou důležitostí pro německou obranu.
Jsou to prostory: 1. Letná-Holešovice, 2. Dejvice-Bubeneč a okrajové čtvrti, 3. Smíchov a přilehlá předměstí.
Udržení Letné a Holešovic zabránilo Němcům, aby si zde zajistili západní břeh Vltavy a mosty důležité pro spojení s východem přes Karlín a Libeň, a pro ústup oněch částí německé armády z Moravy, která ustupovala přes Prahu. Zde se podařilo oběma spojeným improvisovaným velitelstvím vytvořit pevnou přehradu.
Druhá část západní oblasti Dejvice-Bubeneč-Hradčany a část Malé Strany byla pevně v rukou velkých německých sil (sedmi až osmi tisíc mužů). Velitelství oblasti "Praha-západ" nemohlo v tom prostoru splnit svůj úkol tak, jak zde bylo plánováno. Přirozený vývoj situace vytvořil však to, co mělo být předvídáno, okrajové samostatné skupinky, které již 5. května částečně isolovaly tuto silnou německou posádku proti západu a potom zpravodajskou a sabotážní ústřednu na policejním revíru 25: velitelství S-III. I zde bojové skupiny, které se vytvořily jako skupiny okrajové, byly samostatné a improvisovaly.
V třetím prostoru na Smíchově, ve kterém byly poměrně slabší německé posádky, podařilo se již první vlně povstání je likvidovat a silnější posádku na Stadionu obklíčit. Velitelství úseku Štefánikovy kasárny na Smíchově, tak jak bylo předvídáno, stalo se více nebo méně již tento den velitelským centrem tohoto třetího prostoru.
Samostatný úsek Praha-sever s velitelského a organisačního hlediska nebyl tak ucelený a jednotný v obraně, jak zamýšlela předrevoluční organisace. Snad budoucí historické pátrá .1 po detailech potvrdí naši domněnku, že se v tomto úseku křížila vojenská organisace s Organisací závodních RG zrovna tak jako ve Vysočanech a částečně v Karlíně. Kdyby bylo bývalo možné, aby se tyto dvě předrevoluční organisace před povstáním dohodly, byly by se pravděpodobně tyto dělnické čtvrti proti pozdějším útokům Němců udržely a Němci by jistě nebyli pronikli až do středu města.
Již odpoledne začalo hustě pršet. Přesto na výzvu rozhlasu začalo se v Praze k večeru se stavbou barikád, kterých za noc z 5. na .6. květen vyrostlo ve vnitřní Praze 1.201. Stavěli všichni, staří i mladí, muži, ženy i děti. Od rána 6. května rozdělily tyto barikády třicet tisíc vojáků německé posádky v Praze na větší nebo menší skupiny a znemožnily jim, aby se spojily k jednotné akci. Zvýšily morálku Pražanů, poskytly nedostatečně vyzbrojeným ochranu proti německým tankům, posílily jejich důvěru ve vlastni sílu a přesvědčily je, že vydrží. Na morálku nepřítele v Praze měly nepříznivý vliv. Vzaly mu důvěru v nezranitelnost pancéře, snížily jeho odvahu a omezily pohyb jeho tanků.
Noc byla pro obě strany dobou příprav pro boje následujícího dne. Hustý déšť a tmavá noc byly tvrdou zkouškou pro pražské povstalce. Noc uplynula za stálé přestřelky předních stráží a pouze v oblasti Praha-východ v úseku Vršovice zmocnili se Němci náhlým útokem opětně továrny Kanold a vozatajských kasáren. Jinak se situace do rána nezměnila.
Z publikace Pražská květnová revoluce 1945, sborník statí, str. 22-43. Vydavatel: Hlavní město Praha. Vyšlo 5. května 1946
