České národní listy

Povstání henleinovských ordnerů v září 1938 na Sokolovsku, část II.

Jiří John, německý antifašista

Řeč říšského kancléře A. Hitlera k jeho soukmenovcům v ČSR měla ale odezvu i na jiných místech na okrese Sokolov. V Krajkové, která sousedí s Habartovým, se rovněž henleinovská, nacistická nenávist obrátila proti četnické stanici, která zde reprezentovala státnost ČSR. Ordnéři zde hned ráno 13. září přerušili telefonní spojení na četnickou stanici. Velitel stanice proto poslal četníky Šarocha a Šrajla, aby šli na poštovní úřad a zajistili jak obnovu spojení, tak i poskytli ochranu poštovnímu úřadu. Cestou však byli oba četníci ze zálohy ordnery přepadeni, odzbrojeni a zavřeni do sklepa na obecním úřadě v obci. Potom ordnéři přišli ke stanici a vyzvali jejího velitele, aby jim vydal veškeré zbraně, které na stanici má. Velitel vrchní stržm. Petr Hladík to ale odmítl a tak začali do oken stanice z okolních

domů střílet. Velitel stanice střelbu opětoval. Bránil sebe i stanici.  Z půdy protějšího domu však náhodná střela jej zasáhla do ramene. Zraněná ruka silně krvácela a ztrácel vědomí. Z posledních sil přišel ke svému bytu v budově stanice, kde byla zabarikádovaná jeho paní. Tam ale byl přepaden, dostal ránu a probudil se až v autě, které jej na příkaz ortsleitera SdP MUDr. Foerstera odváželo do nemocnice v Sokolově.  Na náměstí v obci bylo ale auto zastaveno a ordner März vypálil proti Hladíkovi dvě rány z pistole. Jedna zasáhla Hladíka do poraněné ruky, druhá mířila do břicha jeho paní.

Okresní četnické velitelství v Sokolově se nemohlo do Krajkové dovolat a proto tam vyslalo autobus s četníky. Ten byl při vjezdu do obce napaden střelbou a řidič Václav Ráž na průstřel lebky zemřel ihned za volantem. Autobus ale zastavil. Četnický oddíl útočníky rozprášil. Někteří z nich se ukryli v okolních hlubokých lesích, někteří prchli až do Saska.

V zájmu udržení klidu a pořádku byl do Krajkové poslán cyklistický vojenský oddíl, který zde měl nějaký čas pobýt. Byl však složen se značné části z vojínů německé národnosti. Jeden z nich pak při střídání stráží zastřelil četaře aspiranta Krbce. Rozpoutala se střelba, při níž útočník skrytý pod autem zastřelil další čtyři čsl. vojáky, a to četaře Kareše, svob. Čmelu a vojíny Čapka a Netíka. Posledním nábojem pak ukončil svůj život.

Téhož dne napadli henleinovští ordneři i četnickou stanici na Bublavě na Kraslicku. Bublava je obec v Krušných horách. Leží těsně na státní hranici mezi ČSR a Německem. V obci byla i silná organizace KSČ a zdejší komunisté informovali jak četníky, tak i celníky, že se chystá napadení stanice i celnice a nabízeli jim i svoji pomoc. Byli však odmítnuti.

Hned ráno 13. září vnikli ordneři do budovy celnice a celníky, kteří měli přísný zákaz použít střelné zbraně (budova celnice byla na hraniční čáře a i zbloudilá střela, jež by vnikla na říšské území mohla být záminkou k napadení republiky Německem), zatlačili ke zdi a odzbrojili je. Přišel ale místní starosta a vymohl pro ně volný odchod k četnické stanici v obci. Ta se nalézala v budově místní pošty.

Četnické velitelství v Kraslicích se nemohlo do Bublavy dovolat, neboť i zde bylo přerušeno telefonní spojení na poštu, a proto i sem poslalo pohotovostní oddíl četníků. Na četnický autobus ihned po jeho zastavení byla zahájena palba. Řidič Falbr byl střelen již u volantu. Rozpoutala se palba. Četníci se obávali, aby střely nezalétly na říšské území. Při střelbě byli opatrní a jejich střelba byla proto málo účinná. Ukryli se na stanici. Když do Kraslic nedošla žádná zpráva, bylo rozhodnuto vyslat další autobus, jenž měl při zpáteční cestě za úkol evakuovat děti a ženy z rodin celníků i četníků.

V Bublavě se zatím přítomní četníci, celníci a několik členů SOS na stanici zabarikádovali a čekali na další pomoc. Autobus s četníky z Kraslic přijel. Pomoc do Bublavy dorazila ze sousední Stříbrné. Byla však přivítána ručními granáty a při nerovném boji, který se rozpoutal mezi četníky a ordnery, byli usmrceni vrch. stržm. František Novák a stržm. Josef Brčák. Ordneři pak granáty zaútočili na četnickou stanici, obránce odzbrojili a celou posádku odvlékli na celnici. Zajatí četníci, celníci a členové SOS si museli lehnout na podlahu. Během noci navštívil celníci Georg Böhm, poslanec československého parlamentu za SdP, bývalý drogista z Kraslic, a nařídil přítomným ordnerům, aby v případě útoku na celnici z české strany usmrtili zajatce.

Ve vedlejší Stříbrné byl v té době umístěn vojenský oddíl posílený členy SOS, jemuž velel major četnictva Vája. Ten chtěl proti Bublavě zaútočit a nastolit tam opět pořádek. Velitel divize však Váju odvolal. Nad Kraslickem, Sokolovskem a Loketskem bylo vyhlášeno stanné právo. Mezitím zajatí četníci, celníci i příslušníci SOS byli převezeni do Saska a uvězněni v Saské Kamenici (Chemnitz), ve Freiburgu, v Zeitheimu a v Elsterhorstu. Asi za měsíc, již po zabrání českého pohraničí, byli na nové celnici u Terezína „Na Krétě“ předány čsl. úřadům.

K nepokojům a k henleinovským demonstracím i k násilnému vystoupení ordnerů došlo též v Chodově.  I zde bylo přerušeno telefonní spojení na četnickou stanici. Do obléhání a střílení na stanici se kromě ordnerů zapojili i hasiči. Při obraně zdejší pošty byl vážně zraněn příslušník státní policie, povolaný z Karlových Varů, Jaroslav Ježek. Svému těžkému zranění za několik dní podlehl. Při přestřelce byl zastřelen jeden ordner.

17. září 1938 se konal v tělocvičně české menšinové školy v Sokolově státní pohřeb padlých četníků. Na katafalku stálo pět černých rakví a tři rakve bílé. Na Sokolovsku zastřelení vojáci byli pohřbeni ve svých domovech.

Hitlerovým štvavým norimberským projevem byla vlastně vyhlášena válka proti ČSR a jejím důsledkem bylo povstání drtivé většiny občanů německé národnosti proti ČSR. Důsledkem bylo odtržení historického území českého státu a jeho připojení k říši.

Nutno ovšem říci, že ne všichni občané ČSR německé národnosti v pohraničních územích, tedy i na Sokolovsku, se zúčastnili povstání. Řada z nich stála věrně  na straně Československa. V Sokolově v té době dožíval svůj život Šimon Stark, poslanec Říšské rady ve Vídni z doby Rakouska-Uherska, který byl zakladatelem strany Svobodných socialistů (Freie Socialisten), jež byla v letech 1902-1918 ve zdejší oblasti velmi úspěšná. Š. Stark v té době spolupracoval s T.G.Masarykem. V r. 1911 se TGM zúčastnil předvolební schůze této strany v Sokolově. Když do tohoto města přišli nacisté, ihned Š. Starka zatkli a při výslechu jej zmlátili tak, že jim ve vězení zemřel. Nenávist nacistů vůči demokraticky smýšlejícím lidem byla bezmezná.