Postaví si Češi sloup vlastní poroby
Postaví si Češi sloup vlastní poroby na Staroměstském náměstí?
Ing. Jiří Krutina
V současné době existuje snaha o reinstalaci tzv. „Mariánského“ sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, který zde byl postaven v roce 1650 a stržen v listopadu 1918. Viz informace zde: http://www.marianskysloup.cz/. Brzy o tom bude jednat městské zastupitelstvo. Argumentace pro obnovení tohoto sloupu tvrdí, že šlo o památník oslavující Pannu Marii a že byl stržen nenávistným davem jako projev nenávisti k římskokatolické církvi. Jeho obnovením bude údajně vina zahlazena. Dále jsou uváděny estetické důvody.
Ano, dnes žijeme v době „odstraňování všemožných křivd minulosti“. Už se omlouváme za „odřeniny“ při odsunu Němců, kteří se nás snažili český národ zcela cynicky vyhubit po zotročení prací, stavíme pomníky Habsburkům, vracíme římskokatolické církvi to, co ji nikdy nepatřilo a dáváme ji jako celý národ milodary v podobě „odčinění křivd minulosti“, rušíme pomníky Jana Želivského, zkrátka asi brzy budeme papežštější než papež.
O co se ale jedná ve skutečnosti? Proč byl postaven a co symbolizoval tento sloup? Jaká je jeho skutečná historie? Řekněme si, čím nebyl, neboť za to je vydáván své historii neznalé veřejnosti. Nebyl skutečným „Mariánským sloupem“. Tyto jsou spojovány s tzv. mariánským kultem Panny Marie. Ty u nás po republice v mnoha městech stojí. V roce 1918 nikdo u nás nezničil ani jeden Mariánský sloup věnovaný kultu bohorodičky Panny Marie. Jeden takový je i na Morávce, kde naše duchovní škola pořádá meditační semináře. V případě tohoto tzv. „mariánského sloupu“ byla socha Panny Marie zneužita pro ryze politické a ideové důvody.
Tento sloup nebyl ani tzv. „morovým“ sloupem, který se stavěl při ukončení morové epidemie jako výraz díku. V roce 1650 se žádný mor v Praze nevyskytoval a žádný takový nápis na sloupu ani nebyl uveden.
Tento památník byl ve skutečnosti ryze politický a představoval:
Likvidace svobodného vývoje v Českých zemích a symbol nastolení totality;
Vítězství Habsburků a s nimi spojené římskokatolické církve nad Českým státem spravovanými českými stavy v bitvě na Bílé hoře 8.11. 1620;
Poté bylo vyhlášeno obnovené zřízení zemské podle středověkého způsobu:
Panovník se stal neomezeným vládcem, veškerá zákonodárná moc v občanském i trestním právu byla v jeho rukou;
Habsburský rod se stal dědičným v Českých zemích;
Nikdo nesměl vyznávat jiné než římskokatolické náboženství, všechna ostatní byla postavena mimo zákon a zakázány a jejich členové perzekuování či dokonce i popravováni!
Toto období, které nastolení nových pořádků, jež daný sloup oslavoval, přineslo totální rekatolizaci v Českých zemích, pronásledování a fyzickou likvidaci elit tehdejšího národa. Rok po bitvě na Bílé hoře bylo popraveno 27 představitelů českých stavů, přičemž všichni kromě jediného byly utrakvisté – tedy kališníci, kteří vzešli z husitství. Jednalo se o představitele české šlechty a měšťanstva a jednoho významného vědce. Z Čech a Moravy byla nucena odejít elita charakterově nejhodnotnějších lidí, nejznámějším byl Jan Ámos Komenský, biskup českých bratří. Veškeré školství u nás se dostalo pod kontrolu jezuitů. Pražská Karlova univerzita se dostala pod správu římskokatolické církve a byla přejmenovaná na Karlo-Ferdinandovu. Toto období totality, pronásledování a národního i náboženského útlaku lez skutečně bez nadsázky nazvat dobou temna.
Kdo a proč postavil tento památník?
Byl postaven 30.9. 1650 císařem Ferdinandem III. Habsburským. Byl postaven jako „poděkování“ Panně Marii a jeho otci Ferdinandu II. Habsburkovi za ukončení třicetileté války pro české země s neblahým koncem, který znamenal konec samostatnosti Českého království, jeho rekatolizaci a germanizaci a začlenění do totalitního systému habsburského státu. Švédům bylo zabráněno obsazení Prahy a Brna a tím možnosti vymanění českého státu z nadvlády Habsburků jejich porážkou při dobývání Prahy. Důvod postavení památníku hlásal i samotný nápis na jeho podstavci, cituji:
„Panně Rodičce bez poskvrny prvotní počavší za obhájení a osvobození města tuto sochu staví zbožný a spravedlivý císař.“ „…kde vypíná se pomník oslavující toto vítězství legitimity a katolicismu nad kacířským královstvím, kde stojí socha Panny Marie vítězné…“
Památník na vrcholu obsahoval Pannu Marii šlapající po hlavě drakovi, který zde symbolizoval poražené protestanty – kacíře. Sloup obklopovaly čtveřice andělů s meči a kříž, jak bojují s ďábli – kacíři. Vzorem pro stavbu sloupu byl sloup postavený v Mnichově vévodou Maxmiliánem na paměť vítězství císařských vojsk na Bílé hoře v roce 1620.
Jak se ideologicky využíval tento památník?
Od postavení památníku až do vlády Josefa II. se každoročně konala děkovná procesí a modlitby za vítězství katolicismu nad reformací a to vždy v předvečer před výročím bitvy na Bílé hoře. Procesí šla od Bílé hory až k památníku na Staroměstském náměstí. Tohoto procesí se vždy účastnil pražský katolický arcibiskup a habsburští císaři jako Ferdinand III. a Leopold I. Až Josef II. Tyto ideově politické manifestace zrušil.
Osobně mám za to, že současně instalace tohoto pomníku byla symbolem cíle římskokatolické církve k totální rekatolizaci Evropy, proto jej postavil a do srdce Evropy přímo na střed Staroměstského náměstí a provedli to jako „magický“ úkon. Pražský tzv. „mariánský“ sloup v srdci Evropy měl symbolizovat ideovou nadvládu katolicismu v Evropě a konečné vítězství nad reformací, tedy výdobytkem českého husitství.
Důvod jeho stržení v roce 1918:
Památník nebyl zbourán žádným „rozvášněným“ nebo „zfanatizovaným“ davem, jak se uvádí, ale žižkovskými hasiči s vědomím důvodu proč byl vystaven a jako takový symbol Rakouska – Uherska a habsburské monarchie byl v novém demokratickém Československu nepřijatelný.
Důvod jeho obnovení?
Není sebemenšího důvodu tento symbol porobení samostatnosti českého státu a národa, a potlačení vydobytých náboženských svobod české reformace a husitství, tedy demokratických a humanistických hodnot a tradic našeho národa reinstalovat. Nebo snad ano? Tento památník a snaha jej vůbec obnovit na Staroměstském náměstí je podobno tomu, kdybychom chtěli začít vyvěšovat vlajky s hákovými kříži nebo obnovit sochu Stalina na Letné. Nepřátelé našeho národa byli a jsou: monarchisté a Habsburkové se svou cizí nečeskou šlechtou pokukující po rakousko-uherské monarchii ve spojení s římskokatolickým kultem.
Osobně by mi přišlo zcela logické a přirozené, že po roce 1989 se jako stát a národ budeme obracet k humanistickým a demokratickým tradicím spojených s českým národem a jeho samostatností, tedy například k husitství a české reformaci, první republice, legiím první světové války, prvému a druhému odboji, pražskému jaru 1968, apod. Nic takového, někteří se dokonce snaží o návrat k rakousko-uherské monarchii, které musel T.G. Masaryk v Ženevě „vyhlásit válku“, abychom získali samostatnost. Někteří vyhlašují, že se za husitství stydí, odstraňují sochy, například Jana Želivského z Prahy. Ředitel národní galerie Knížák dokonce prohlašuje, že plastika Jana Husa na Staroměstském náměstí už měla být dávno pryč a v jeho středu by měl být právě onen „sloup české poroby“, atd.
Když už chceme stavět pomníky svým národním a státním uchvatitelům a násilníkům, měli bychom být přeci spravedliví a odčinit všechny „křivdy minulosti“, nejenom Habsburkům, katolíkům, sudeťákům a Heydrichovi, ale i stalinistům, jinak nejsme důslední. Když už ale srovnáváme míru křivd, které ještě zřejmě budeme muset odčinit, tak komunisté a stalinisté alespoň nehnali český národ na jatka za cizí zájmy do válek jako rakousko-uherská monarchie a Habsburkové, nevysávali nás jako nacisté. Přesto dnes, kdyby chtěl někdo obnovit sochu Stalina na Letné nebo Gottwalda na Vítkově, bychom si asi poklepali na čelo.
Možná, že za tím jsou naše „vlastenecká“ média. Možná je za tím i nedostatečná výuka a znalost vlastní historie. Pokud se nechceme jednou dočkat, že náš národ skončí přesně tam, kam jej vedli Moravec a Heydrich, měli bychom vážně usilovat o zavedení povinného dějepisu u maturit vyučovaného podle českých historiků, kteří se hlásí k demokratickým a humanistickým tradicím české historie, ať se to v zahraničí někomu líbí či nikoliv.
Poznámka redakce: Z médií jsme se 27. března 2013 dozvěděli, že pražští radní kývli na obnovu mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí. Od zastupitelů TOP09 a části pražské ODS v čele s B. Svobodou se nedalo ani nic jiného očekávat.
Tyto strany v poslední době, TOP09 od začátku, jasně dávají najevo, že cítění prostých občanů je jím naprosto cizí. Tento jejich krok je pouze jedním z dalších na cestě vedoucí od schválení tzv. církevních restitucí do minulosti před vznikem Československé republiky.
Souhlasíte s obnovou tzv. mariánského sloupu, vážení čtenáři?
