Postamerický svět otřásá Balkánem

Příspěvky od messin 15.11.2021

Nebojsa Malic, RT.com

Zdá se, že poplašná rétorika, která v poslední době přichází z některých metropolí a nadnárodního vedení zahraniční politiky odráží strach z postamerického světa, který je předznamenán strašidelnými obrazy útěku USA z Kábulu.

I když je normální, že akademici, politici, vědci, velvyslanci, byrokraté a různé nevládní organizace a think-tanky předpovídají blížící se katastrofu, pokud se USA nebo EU více nezapojí do „stabilizace“ oblasti kdysi známé jako Jugoslávie, v poslední době zaujímají stále zoufalejší tón.

„Lidé západního Balkánu si zaslouží americké vedení,“ prohlásil ve čtvrtek Ric Grenell, bývalý americký emisar pro rozhovory mezi Kosovem a Srbskem.

Západ musí „zakročit proti ohrožení existence Bosny,“ varoval minulý týden časopis Foreign Policy a dokonce poukázal na fantómovou hrozbu „zhoubného ruského vlivu.“ Jen o den později argumentoval National Interest, že „autorita USA v regionu je ve stadiu klinické smrti“ a musí být „obnovena“ záchranou Kosova, „jediného úspěšného projektu budování národa pod vedením USA za posledních třicet let.“

Upřímně, to je trochu chatrné tvrzení. Provincie Srbska, okupovaná NATO po ďábelské malé válce v roce 1999 vyhlásila nezávislost v roce 2008 s podporou USA, ale její uznání se zastavilo zhruba v polovině. Kosovo není členem OSN. Neuznává ho Srbsko, Rusko ani Čína. A ve většině ohledů zůstává závislé na Západu.

V Bosně, kterou Washington ve skutečnosti využil k prosazení svého globálního řádu ve studené válce, to není o moc lepší. USA se nejprve vměšovaly do rozhovorů o sdílení moci mezi třemi etnickými komunitami jugoslávské republiky, pak využily NATO k tomu, aby OSN odsunuly na vedlejší kolej a učinily to tak, že „ti, které rozčilovalo opětovné prosazení americké moci, uznali, alespoň implicitně, její nutnost“, slovy amerického diplomata Richarda Holbrooka.

Daytonské dohody, kterými Holbrooke dojednal ukončení války, rozdělily Bosnu mezi Republiku srbskou a Muslimsko-chorvatskou federaci (sama je dále rozdělena na 10 provincií). I když toto uspořádání trvá již téměř 26 let, naléhání a tvrdohlavost „Vysokých představitelů“ jmenovaných Západem k prosazování centralizace hrozí jejím rozpadem.

Minulý měsíc bosenští Srbové oznámili, že „odejmou souhlas“ všem společným institucím, které nejsou výslovně uvedeny v Daytonské ústavě, a stěžovali si na dlouhou řadu zneužívání ze strany západních dozorčích a muslimské většiny v Sarajevu. Vlády USA a EU, nevládní organizace, média a aktivisté přímo na povel odsoudili vedení Republiky srbské za narušování míru, zatímco Washington dokonce pohrozil sankcemi.

Někteří bosensko-muslimští politici skutečně vyhrožovali válkou a na sociálních sítích se rozsvítilo prohlášení, že „je čas“ znovu bojovat. V polovině října bosensko-muslimské, albánské a černohorské skupiny v USA zaslaly dopis Kongresu, ministerstvu zahraničí a Bílému domu požadující akci proti „srbské agresi“.

Dne 3. listopadu pak Rada bezpečnosti OSN pouze prodloužila mandát symbolických mírových sil EU na dalších 12 měsíců. Závěrečné prohlášení zahrnovalo obavy EU, Chorvatska, Srbska a bosenských Muslimů, ale také ruský postoj, že nový „Vysoký představitel“, bývalý německý ministr zemědělství Christian Schmidt, nebyl legálně jmenován a jeho zpráva dosáhla úrovně „extrémně zaujatého a proti-srbského dokumentu zaměřeného na zničení záblesku míru a spolupráce mezi národy v Bosně.“

„Bohužel, nikdo v Sarajevu nechce válku,“ posteskl si aktivista Reuf Bajrovic – žijící v USA – pro bosenskou televizní stanici.

Za veřejně deklarovanou dychtivostí po nové válce a hmatatelným zklamáním z toho, že se Západ není ochoten za ně zaručit, jsou události z konce srpna, kdy se USA po 20 letech stáhly z Afghánistánu a nespočetné miliardy dolarů utracené za „budování státu“.

Afghánská vláda, která Američany zcela zaskočila, se jednoduše zhroutila bez velkého boje. Tálibán převzal vládu, ještě když se USA pořád připravovaly na stažení, takže nejen američtí vojáci a diplomaté, ale také Afghánci, kteří pro ně pracovali, se zběsile rvali k odletům.

Ačkoliv prezident Joe Biden později označil dvoutýdenní leteckou přepravu za „mimořádný úspěch“, celá planeta mohla vidět děsivá videa zoufalých Afghánců, kteří se drželi kol amerických nákladních letadel opouštějících Kábul. Tyto obrazy nyní straší ve snech balkánské politiky, byrokraty, aktivisty nevládních organizací a další příznivce experimentu 90. let s americkým imperialismem, kteří si najednou uvědomili, že nebude trvat věčně.

Překlad Messin

Zdroj: https://www.rt.com/op-ed/540137-usa-afghanistan-bosnia-kosovo/