České národní listy

Pomníková válka na pokračování

je jen jednou ze součástí "velkolepého" přepisování dějin, k němuž v současnosti dochází Nejde však jen o "zavírání" pomníků na ošklivec. V této válce se hraje i o sochy a pamětní desky. I ty jsou shromažďovány na místech, kde je občané nemohou vidět.  Neoliberálové jednaní  podle zásady: "Sejde s očí, sejde s mysli!" Velmi se však mílí. Proti svému počínání naopak vzbuzují odpor.

Mluvili jsme i o pamětní desce Rudé armádě a Koněvovi na Staroměstské radnici.  Byla jistě "odborně sejmuta" a možná se připravuje i její "renovace", jak může později zaznít. Pamětní deska, která byla pod bustou pana prezidenta E. Beneše v Českém Krumlově, je nyní uklizena, společně s bustami prezidenta Beneše a TGM, na zahradě jedné vily, která zřejmě patří německé společnosti. České publikum nejednou nedokáže ocenit „chvályhodná“ německá gesta.

Psali jsme i o pamětní desce paní Hany Benešové. Od r. 2012, kdy byla odborně sejmuta, je  v péči  Galerie, a to se píše již rok 2020. Také byla sejmuta z původního místa z důvodu renovace fasády.  A opět se rozehrála další partie. MČ Praha 1 říká: "My nic, my muzikanti!" To si musíte vyřídit s novým vlastníkem domu č. 2 v Loretánská ulici. A kdo je tím vlastníkem? Známý lidumil, pan Z. Bakala. O něm jde jeden hlas, že se mu podařilo zašantročit asi na 40 tisíc bytů, které podle původního jeho vyjádření se měly dostat do rukou jejich nájemníků, ale dodnes jaksi k tomu nedošlo a nemůže dojít. Viník je nedohledán, i když o B. Sobotkovi, známému sociálnímu demokratu zvlášť silně sociálně zaměřeným, se říká, že k tomto zázraku Bakalovi nějak napomohl. Ale, to víte, lidi toho naklábosí, až to někdy škodí. Otázka však je, komu?

A tak jsme byli odkázáni na jednání s dobrodějcem Bakalou. Ale je tady jeden háček. MČ Praha 1 byla zřejmě vlastníkem domu v době, kdy dávala souhlas k instalaci pamětní desky paní Hany Benešové na dům č. 2 v Loteránské ulici. Nynější pan starosta MČ Prahy 1 nám však nesdělil, jak při prodeji tohoto domu právně ošetřily  existenci instalované pamětní desky.

Ale abychom končily "radostně". Dámy, pánové, za vše uvedené budeme bohatě odměněni obnovením  "Mariánského sloupu" na Staroměstském náměstí  a výstavbou pomníku Marii Terezii Prahou 6.  A to nechci ani mluvit o tom, že nám připravují další radostné překvapení - obnovení pomníku maršála Radeckého, o kterém zlí jazykové tvrdí, samozřejmě ti méně vzdělaní, starší  a venkované, jak známo voliči pana prezidenta, že byl mordýřem Italů, kteří usilovali o samostatný jednotný stát. Také o těchto Italech se ví, že byli spíše primitivnější, než vzdělaní. Jak to historie poznala? Přece podle toho, že nechápali dobrodiní rakouské monarchie, která se mohla přetrhnout, aby jim vyšla vstříc.

Dr. O. Tuleškov