České národní listy

Inna Novikova, Jurij Kondratěv

19. srpna 2019

Vůdci zdánlivě nezávislých postsovětských republik se zmítají mezi Ruskem a USA. Snaží se vyjednávat, ale z toho jen pohrávají. Proč Zelenskij zavolal ještě před spojením s americkou metropolí Putinovi? Kdo a proč potřeboval kerčskou provokaci? Američtí stratégové poslali Ukrajince na porážku, ale ti zůstali živí.

K těmto otázkám se vyjadřuje politolog Andrej Suzdalev.

My nezasahujeme do vnitřních věcí jiných zemí. Ale ponecháváme si přece jenom na postsovětském území nějaký vliv?

Je to zajímavé. Skutečně i dnes v tomto prostoru vládu fakticky potvrzuje Moskva. Dokonce i tam, kde jako kdybychom žádný vliv neměli. Třeba v Moldávii. Hlasovali, jak bylo potřeba, a Plachotňuk sbalil kufry a hajdy do Londýna… Není to první případ.

V roce 2010 v Biškeku člověk, který má teď údajně běloruský pas, hlava jedné z větví obchodu s narkotiky Bakijev, vyjednával ohledně dvou základen v Komtu a v Manasu s Ruskem i s USA. Američanům říkal: „Málo, Rusové dají víc.“ A dostal. U Rusů: „Američané přidali.“ Také dostal víc. Opakoval to několikrát, dokud si ruský prezident věc neověřil telefonicky. Bakijev potom utekl do Kazachstánu a nato se přesunul do Běloruska. Ovlivnilo to některé prezidenty.

V Kyrgyzstánu zvolili nového prezidenta. Ve skutečnosti nezvolili, ale rozhodli se určit z místní elity (v tu dobu ještě rozhádaní, prakticky bandité). Roza Otumbajeva, bez klanu, tichá, moudrá žena západního vzdělání. Moskva ji dobře znala. Zvolili si ji, zatelefonoval jí Putin a všechno bylo normální. Telefonátem Putina byla legitimizována.

Obecně se to týkalo všech. Ono je jedno, jaký mají k Rusku vztah. Zdálo by se, že Ukrajina je celá západní. I nyní se připravuje návštěva Zelenského u Trumpa, aby došlo k legitimizaci. Ale bez Putina? Nakonec Zelenskij zatelefonoval Putinovi a nemluvil tak, jak sliboval, že jeho první rozhovor začne slovy: „Děkuji, že jste nám vrátili Krym a Donbas.“ Pro něho byl důležitý už sám telefonát. Ať je vztah jakýkoliv, není možno žít v postsovětském prostoru bez vzájemného vztahu s Moskvou. Snad se něco  získá přes Lukašenka. Skutečně je Zelenskij ve složité situaci,  reálně téměř nevládne. Může sesazovat náčelníky, předvádět se, hrát divadlo, a to ještě ne vždy. Ale vládu a autoritu nemá. Je tam také Kolomojskyj se skvělým rozumem, přemýšlivý a není rád, že na něj pořádají Američané hon. Vliv Kolomojského nelze podceňovat ani přeceňovat, ale existuje. Polovina administrativy Zelenského jsou lidé Kolomojského a ten má kontakty.

Znamená to, že polovina lidí je Kolomojského a druhá polovina „95. kvartálu“?

Ano, v podstatě je tomu tak. Porošenko zde funguje jako takový stabilizátor. Za své vlády se choval chytře. Nikdy neurážel Putina. Urážel Rusko, nadával na ně, vysmíval se, ale nikdy se nedotýkal osoby Putina. Byli v kontaktu, telefonovali si. Zvrat nastal loni 25. listopadu, když Ukrajina připravila provokaci v Kerči. Porošenko okamžitě volal do Kremlu, 24 bojovníků, atd. Podle plánu měli být zabiti. Byl připraven druhý balík amerických sankcí proti ruskému státnímu dluhu, letům Aeroflotu a další, aby Rusku zkomplikovali život. Aby se začalo, museli mít záminku. Přišli s válečnými loděmi naloženými zbraněmi, munice v hlavních byla.

Říkalo se, že někteří námořníci odešli z loďstva, protože tam nechtěli jít. S velkými obtížemi dokázali nějaké šílence obstarat. Samozřejmě, že pokud by jen jeden ukrajinský námořník přišel o život, Ukrajina by se naježila  a vykřikovala, že je to její území, ačkoliv je ruské. Západ by Ukrajinu podpořil, roztruboval by to a zavedl nové sankce. Porošenko by mohl být znovu zvolen. Ovšem jejich zadržení bylo ponižující.

Rada zavedla stanné právo jen na jeden měsíc. Porošenko se snažil domluvit, aby zadržené propustili  a vrátili. Na Moskvu tlačili všemi možnými způsoby, div že ne i přes příbuzné. Potřebovali zadržené vydat do konce března, kdy začínaly volby na Ukrajině. Měl tak být podpořen Porošenko. Moskva nevydala, moc dobře všechno pochopila.

Převzato z Pravda.ru

outsidermedia