České národní listy

Podkarpatskou Rus obsadili Maďaři. Němci vpadli do Ostravy

            Okupace Podkarpatské Ukrajiny znamenala pro 183.395 občanů koncentrační tábory, zahynulo v nich 114.982 lidí, většinou v plynu z rasových důvodů. Většina Židů byla usmrcena. Po válce hmotná škoda představovala sumu 3.756.113.400 rublů.

Čs. zpravodajská aktivita měla velmi dobrou úroveň, ale právě v této části republiky se ukázalo, že informace nemohly být plně využity, když chyběly zálohy, když často maďarští důstojníci posílali spojky k našim velitelům, ať nebojují, že v Praze jsou již Němci. Navíc němečtí agenti vyprovokovali v týlu našich jednotek povstání Siče. Také vláda A. Vološina nebyla zárukou pevného zázemí. A. Vološin žádal 14. března po 12. hodině, aby A.Hitler vyhlásil nad Podkarpatskou Ukrajinou protektorát. Nacistické Německo již nemělo zájem stavět se proti maďarským uchvatitelským zájmům. Proto se Vološin obrátil ještě 14. března na Budapešť s prosbou o autonomii v rámci Maďarska. Poslední zoufalá výzva byla odeslána do Rumunska s žádostí o připojení. Vološinova vláda se odebrala na území Rumunska.

Rumunská rozvědka měla neobyčejně velký zájem o naše zkušenosti s maďarskou armádou a pečlivě vyslechla naše vojáky. Chovala se přitom velmi korektně.

Z hlediska strategického čs. rozvědka rozhodně v první polovině března 1939 nezaspala, upozorňovala vládu na nebezpečí nacistického vpádu, ale ta nedbala. Z hlediska taktického byl však v prostoru Ostrava-Místek zaznamenán vážný neúspěch. Nikdo nezjistil přípravu na vpád německé armády, nikdo z profesionálních rozvědčíků. Určitá zpráva došla, ale ironií osudu od civilních osob. Do ostravského rozhlasu přiběhl dodnes nezjištěný Čech a sdělil, že u Hrušova začala nacistická vojska vjíždět na koblovský most. V Hrušově se řadí další tanky k nástupu směrem do Česko-Slovenska. Šuškaná propaganda měla předstih, již odpoledne 14. března se šířily po Ostravě pověsti, že Němci obsadí město. Milan Rusinský, pracovník ostravského rozhlasu, ihned telefonoval na policejní ředitelství. Byl však odbyt poznámkou, že nemá šířit paniku.

V 16,30 hod, přiběhl jiný občan se sdělením, že Němci překračují hranice na petřkovském mostě. Rusinský znova volal policejního ředitele, ale znova byl odmítnut, Tak nezodpovědně jednal profesionální pracovník, ředitel policie. V 17,00 procházel a místy i utíkal po národní třídě v Ostravě zástup lidí, bylo slyšet výkřiky: „Němci nás přepadli, kde je naše armáda, Němci nám táhnou v patách, již přicházejí apod." A skutečně za několik minut  se objevily přední německé hlídky. Teprve potom se ostravský policejní ředitel rozhodl něco dělat. Pražskému policejnímu prezidiu odeslal v 18,25 hod. dálnopis: "Německé vojsko u Hrušova překročilo státní hranici a pochoduje po silnici Radvanice-Michálkovice. V Těšíně je panika. Německé vojsko cestou odzbrojuje československé bezpečnostní orgány..." Dvě hodiny byly zbytečně ztraceny. Nepřítele včas nezjistil ani 8. slezský pěší pluk, napadení hlásila jako první až stráž před vchodem do kasáren.

8. pěší pluk v Místku byl dislokován na několika místech. Druhý prapor byl v Beskydských kasárnách ve Frýdku, pátá rota měla stanoviště v Landsbergově továrně, první prapor byl odsunut do Slezské Ostravy, další jednotky byly ve Slezských kasárnách v Místku. Třetí prapor měl nouzové ubytování v Čajánkově továrně na severovýchodním okraji města poblíž Ostravice. Po 18. hodině vstupovala německá vojska do prostoru třetího praporu 8. slezského pluku. V 18.30 se již bojovalo. Obranu řídil kapitán K. Pavlík a poručík K. Martínek.  Těžké zbraně prapor neměl. Naproti tomu německá jednotka, odhadnutá na sílu pluku, měla posilové prostředky, děla a obrněná auta. Boj byl zastaven až na základě rozkazu velitele pluku podle příkazu z nadřízených míst. Mezi čs. vojáky byli dva zranění. Německé ztráty nebyly přesně zjištěny. Nejrůznější prameny uvádějí 6-18 mrtvých a několik raněných. Teprve 15. dubna 1939 uvedlo německé velení, že zahynulo 21 německých vojáků. Neví se však, zda jsou v tom jen ztráty při boji s třetím praporem, případně ztráty při dopravních nehodách. Nacisté na kapitána Pavlíka nezapomněli, umučili ho 26. ledna 1943 v koncentračním táboře Mauthausenu.

Vpád nacistické armády na naše území ještě před tím než prezident E. Hácha podepsal v Berlíně akt podřízenosti je vhodné zpravodajsky vyhodnotit. Podle nacistické propagandy, určené německému obyvatelstvu, ale i pro zahraničí obsadily německé jednotky ostravsko-karvínskou oblast proto, aby zamezily "útokům české lůzy na Německý dům“. V německém tisku najdete články s titulky "Rudí štváči uprchli, Osvobození od bolševického teroru, Moravská Ostrava osvobozena apod." Přitom ani jedna zpráva nebyla pravdivá. K žádným nepokojům tu nedošlo.

Mnohem blíže k pravdě má verze, že německá armáda spěchala na pomoc slovenské vládě, která vyhlásila samostatnost a prý očekávala odpor čs. jednotek. Ale ani na Slovensku nedošlo k žádným akcím tohoto charakteru. Uvedené tvrzení mělo omluvit německý vpád před mezinárodním veřejným míněním podle hesla: Němci šli na pomoc Slovensku, které o to požádalo.

Stráž obrany státu při obraně republiky 1938-1939, Prof. PhDr. Jiří Frajdl, CSc.