Pochody smrti, část 15
Pochody smrti, část 15
Na 10 000 buchenwaldských vězňů, mezi nimi i mnoho chlapců nad 14 let, se koncem dubna vydalo na pochod smrti ku Praze, kde měli být postříleni. Mezitím se vedení transportu dovědělo, že se sem blíží sovětská armáda a proto rozhodlo, aby se transport vrátil zpět do KT Flossenbürg. Z Plané šli pěšky do Lesné. Doprovázející stráže byli vězně klacky, pažbami pušek, kopaly a střílely je při vystupování z vlaku po desítkách. Na cestě z Tachova do Lesné bylo ubito a postříleno 216 vězňů. Vězně, kteří padli cestou vysílením, střílely stráže malorážkovou pistolí.
Po odchodu se mrtvoly svážely nákladními auty na židovský hřbitov do Tachova a tam byly společně s už dříve přivezenými 400 mrtvými, za asistence policie a domobrany, během 3 dnů v petroleji a dehtu spáleny. Celkem šlo o 500-600 mrtvol. Podobně bylo spáleno 15 mrtvol za obcí Studánky, dříve Schönbrunn. (str. 105)…
V souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti obyvatel kláštera v Teplé vyšlo najevo, že v dubnu 1945 procházel kolem kláštera pochod smrti politických vězňů. Vedení kláštera nedovolilo, aby vězňové přenocovali v objektu. Ti museli ležet na poli, kde jich 22 zemřelo. Mniši je potom dali zahrabat do jámy na odpadky u zdi klášterního hřbitova.
Podle výpovědi Franze Kroye, klášterního stavitele v Teplé, odešel 24.1.1945 z klášterních stodol transport žen z KT Nová Role, kde po ovanutí příchozích mrtvolným pachem byly nalezeny v slámě 2 ženské mrtvoly, úplně nahé a v naprostém rozkladu. Byly vytaženy a hozeny na hnojiště vedle stodoly. „Byl jsem požádán oberscharfführerem neznámého jména, abych vykázal na hřbitově místo pro 10 vězňů, mezi nimi byla i jedna zastřelená žena. Další transport přišel 25.4.1945 a bylo mi sděleno, že jsou ve stodole další mrtví. Šel jsme se podívat a na hnojném voze tam bylo 8 žen. Nařídil jsem uprchlíkům, kteří bydleli v klášteře, aby mrtví byli pohřbeni za hřbitovem a vykázal jsem jim místo v jámě na odpadky. Bylo zde pohřbeno 18 žen a 5 mužů.“
„Schwerinský les je mlčenlivým svědkem věčného odpočinku tisíců vězňů různých národností, kteří zde krátce před osvobozením položili své životy. Tady nás našel Mezinárodní Červený kříž, tady jsme dostali první jídlo. Skoro dva dny nás nechali SS na příkaz MČK odpočívat, ale po odchodu mezinárodní komise byl znovu vydán rozkaz pokračovat v cestě. Dne 8.5.1945 spojka donesla zprávu, že RA dobyla Berlín, 3 km za námi že jsou sovětští vojáci a několik kilometrů před námi americká armáda. Teď nešlo o život jen vězňům, ale SS dobře věděli, že dožene-li nás sovětská armáda, bude s nimi patřičně zúčtováno. Proto znovu: „Los, los!“ – dostat se co nejrychleji do zajetí k Američanům. I když ve vesnicích na domech jsou bílé vlajky, SS pochod smrti neukončili. Naopak bitím a křikem nás ženou do blízkého lesa. Šeřilo se, les potemněl a kolem ohňů, které nám dovolili po 15 dnech rozdělat, usedá na 200 vězňů. Pojednou zaštěkne automat, po něm druhý, další a další, půl hodiny chrlí SS palbu z automatů a pušek do vězňů, kteří sedí kolem ohně. A pak již nastal úplný klid, mrtvé ticho, jenom sem tam zapraskal oheň, SS utekli. Ráno na blízké silnici pod lesem stálo 12 politických vězňů čtyř národností a poblíž nich leželi další dva ranění.“ (str.106-107)
Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945, výňatky z knihy Františka Nedbálka)
