Plody nenávisti. V Polsku usekli hlavu soše maršála Rokossovského

Andrej Sidorčik

31. července 2020

V mnoha východoevropských zemích přerostlo přepisování dějin do maniakální války s památníky na všech úrovních.

V polském městě Legnica na západě země někdo neznámý zničil památník sovětského maršála Konstantina Rokossovského. Šestisetkilogramová skulptura zmizela z podstavce. Zástupce starosty města vyzval občany, aby poskytli informace, které by mohly být se záležitostí spojeny. Po čase přišla zpráva, že památník leží na okraji města. Sochu našli policisté bez hlavy a bez maršálské hole.

Památník s těžkým osudem

Byl vytvořen místním sochařem Augustynem Dyrdou a odhalen v listopadu 1987. Nahradil bystu maršála, která z uměleckého pohledu nabyla příliš zdařilá.

V říjnu 1992 schválila místní správa sejmutí bronzového památníku, což se skutečně stalo. Měl být roztaven. Avšak koupil jej místní sběratel Michal Sabadach. Skulpturu umístil do svého soukromého muzea. Na soukromém pozemku byla chráněna před vandaly. Každoročně dne 9. května se u ní scházeli ti, kteří ctili Den vítězství a uvědomovali si zásluhy Rudé armády ve vítězství nad nacismem.

Jak šly roky, rozhodl se stárnoucí Sabadach postarat se o monument a zachovat jej pro budoucnost. Předal jej místní správě. Rokossovského umístili na místním hřbitově vedle hrobů sovětských vojáků. Jeho status byl zvláštní, byl prohlášen za součást místního muzea mědi.

Od carského poddůstojníka po maršála Vítězství

Rokossovský, rodem Polák z Varšavy, měl těžký život. V roce 1917 vstoupil statečný carský poddůstojník mezi bolševiky. Vyznamenal se během občanské války a stal se vojákem z povolání. Jeho kariéra a málem i život skončily v období „Velkého teroru“, kdy byl vězněn. V roce 1940 jej osvobodili, rehabilitovali a obnovili jeho práva.

Ve velké vlastenecké válce začínal jako velitel 9. mechanizovaného sboru. Při náporu v prvních měsících války musel ustupovat. Až v bitvě o Moskvu dostal Leninův řád. Potom se účastnil všech velkých bitev války – Stalingradské, Kurské, operace Bagration i bitvy o Berlín. Jakožto velitel 1. Běloruského frontu vedl osvobozování Polska. Po skončení války vytvořil Severní skupinu sil se štábem v Legnici. Až do roku 1949 byl vrchním velitelem Severní skupiny vojsk.

Ministr obrany

Maršál pomáhal při tvoření nové polské armády a při obnově národního hospodářství. Proto se prezident Bierut obrátil v roce 1949 na Stalina se žádostí o povolení jmenovat Rokossovského ministrem obrany Polska. Byl jím sedm let. Polsky mluvil výborně a mezi Poláky byl populární. Ovšem nacionalisté v ilegalitě a západní media jej považovali za „Stalinova místodržícího“. Za jeho působení se z polského vojska stala mohutná bojová jednotka se základnou vojenských vysokých škol a s efektivním obranným průmyslem. Z funkce odešel na vlně antistalinismu. Nový polský vůdce Gomulka žádal na Moskvě odstranění „stalinského maršála“. Chruščov schválil přání Poláků (ač nebylo jednomyslné) a Rokossovský z Polska odjel.

Rokossovský proti Bór-Komorowskému

Rokossovský je Poláky považován za jednoho z viníků porážky Varšavského povstání v roce 1944 s tím, že prý zastavil vojsko a pozoroval, jak hitlerovci povstalce ničí.

Maršál měl nepříznivý názor na činy vůdce povstání polského generála Bór-Komorowského: „Velení Armiji Krajovej udělalo ohromnou chybu. Vedeme vojenské akce v Polsku, jsme síla, která v nejbližších měsících Polsko osvobodí a Komorowski se svými stoupenci se sem navalí jako zrzavý v cirkuse – jako klaun, který se v aréně objeví v nejnevhodnější chvíli a přijde zabalený do koberce. … Kdyby se tu mluvilo o klauniádě nemělo by to význam, ale jedná se o politickou avantýru a ta stojí Poláky sta tisíce životů. Je to ohromná tragédie a nyní chtějí vinu za ni svalit na nás. Bolí mě pomyslet na tisíce a tisíce lidí padlých v našem boji za osvobození Polska. Samotná myšlenka na to, že se snad bojíme  Armiji Krajovej, je hloupá až po idiotismus.“

A zase hyeny

Fakt, že nezávislost byla Polsku navrácena Rudou armádou a ne formacemi londýnské exilové vlády, nikoho v Polsku neznepokojuje. Stejně jako to, že současná Legnice byla do roku 1945 německým Liegnitzem. Porážka Třetí říše a následné postavení SSSR umožnilo rozšířit polská území na Západ.

Dnes se západní okrsky Polska nazývají „Vrácená země“, ale ve Varšavě nechtějí pamatovat na to, kdo je skutečně vrátil.

Ničení sovětských památníků v Polsku má takový charakter, že se proces jeví jako nezvratný. Pošklebování se nad sochou maršála Rokossovského je čin, který je ponižující především pro Polsko.

Krátká historická paměť vede vždy k opakování nejtěžších chyb. Churchill kdysi nazval Polsko „hyenou Evropy“. Tato reinkarnace polského státu ukončila svoji historii zcela žalostně. Poláci, kteří odřízli hlavu bronzovému Rokossovskému jsou také hyenám podobni. Bylo by dobré, kdyby se seznámili s tím, co se stalo jejich předchůdcům.

Převzato z Aif.ru

outsidermedia.cz