Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ples přetvářky

7. 2. 2023

Ples přetvářky

Marek Řezanka

 

Společnost hraje si – krajně pokrytecká,

na něco – iluzi, jež se směšně jeví.

Stažené závěsy kryjí špínu v neckách,

svázanost při chůzi – pásku na projevy.

 

Ti, kdo řvou o sketách, právě skety tlačí

s potleskem do křesel, jež jsou sametová.

Lež se jen proplétá střevem v počítači.

Malost se povznese – autentičnost schová.

 

Žijeme pod hesly, jež nic nepodpírá.

Žijeme pro klamy, na nichž mnohý staví.

Visíme, pokleslí, s hlavou netopýra

dolů – a pod námi nářek pronikavý.

 

Vše je tak umělé – lak to nezakrývá.

Množí se nánosy nabalené za rzí.

Faleš nám umele motor bez paliva.

Prázdnota klábosí cestou ke katarzi.

 

Zrakem je slepota – sluchem stěna hluchá.

Pohyby strnuly – rozkazy nám množí.

Vzdor křídly třepotá – normálem ho kuchá

ta nula od nuly, třená na rohoži.

 

Těsnost nám těsněji k poslušnosti sbalí.

Série stejnosti do oběhu míří.

Vybočit nesmějí z běhu do spirály,

v němž má být předností předklon v plné šíři.

 

Vybočit nemohou ztotožnění s rolí:

Tak si ji v představě utopicky zkrášlí,

aby šli bez nohou přes most, jenž se drolí,

aby se bezhlavě z něho vrhli v kašli.

 

Společnost chorá je – aniž si to přizná.

Uznána za zdravou na kapačkách sténá.

Hrozí pád z okraje – v dáli zazní tryzna.

V pozadí nad hlavou vládne karanténa…

 

Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/ples-pretvarky.mp3