Ples přetvářky
Ples přetvářky
Marek Řezanka
Společnost hraje si – krajně pokrytecká,
na něco – iluzi, jež se směšně jeví.
Stažené závěsy kryjí špínu v neckách,
svázanost při chůzi – pásku na projevy.
Ti, kdo řvou o sketách, právě skety tlačí
s potleskem do křesel, jež jsou sametová.
Lež se jen proplétá střevem v počítači.
Malost se povznese – autentičnost schová.
Žijeme pod hesly, jež nic nepodpírá.
Žijeme pro klamy, na nichž mnohý staví.
Visíme, pokleslí, s hlavou netopýra
dolů – a pod námi nářek pronikavý.
Vše je tak umělé – lak to nezakrývá.
Množí se nánosy nabalené za rzí.
Faleš nám umele motor bez paliva.
Prázdnota klábosí cestou ke katarzi.
Zrakem je slepota – sluchem stěna hluchá.
Pohyby strnuly – rozkazy nám množí.
Vzdor křídly třepotá – normálem ho kuchá
ta nula od nuly, třená na rohoži.
Těsnost nám těsněji k poslušnosti sbalí.
Série stejnosti do oběhu míří.
Vybočit nesmějí z běhu do spirály,
v němž má být předností předklon v plné šíři.
Vybočit nemohou ztotožnění s rolí:
Tak si ji v představě utopicky zkrášlí,
aby šli bez nohou přes most, jenž se drolí,
aby se bezhlavě z něho vrhli v kašli.
Společnost chorá je – aniž si to přizná.
Uznána za zdravou na kapačkách sténá.
Hrozí pád z okraje – v dáli zazní tryzna.
V pozadí nad hlavou vládne karanténa…
Namluveno: http://muamarek.cz/files/mp3/ples-pretvarky.mp3