Píseň noci 29. října 1918
Píseň noci 29. října
Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se v dálku rozletí.
Jak je to krásné překonati zápor
a býti, růsti, stavěti!
Leč všichi vy, jichž srdce pýchou ztvrdla,
jež opíjí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
Boj teprve nám nastává!
Boj se sebou, se všemi zlými pudy,
se sobectvím, jež vede v sráz.
Nezapomeňte na svých otců bludy,
nezapomeňte běsů v nás!
Vichřici strašnou slyším ještě skučet.
Chraň, čehos nabyl, vlastní říš.
Čas není, bratři, připravovat účet,
jejž rodné zemi předložíš!
Ne na svůj zájem, ale na budoucnost
hleď v moři krve prolité.
A nebude-li v srdci čistá vroucnost,
jak uhájíme dobyté?
Kokardy, jásot, na praporu prapor.
Srdce se až až rozletí.
Jak je to krásné, překonati zápor
a býti, růsti, stavěti!
Leč všichni vy, jichž srdce náhle zhrdla,
jež opíjí dne oslava,
poslyšte výkřik z básníkova hrdla:
Boj teprve nám nastává!
(Viktor Dyk, 1918)
