České národní listy

Pátá kolona - znacizovaní Němci

v Československu II.

Generál F. Moravec

Už jsem naznačil, že sudetská otázka byla hned od samého začátku předmětem naší zvláštní pozornosti, a to jak z hlediska pátracího, tak i obranného. Musím říci, že informace, které jsme získávali a povolaným činitelům předkládali, byly tak úplné a vyčerpávající, že dávaly (a včas) přesný obraz toho., se v tomto sektoru naší práce bude dít. Měli jsme spolehlivé prameny zpráv ve vedení sudetoněmecké strany, které nám dávaly informace o jeho úmyslech a konkrétních plánech, měli jsme v německých vládních kruzích informátory, kteří nás uvědomovali o oficiální finanční podpoře o sudetského separatistického hnutí a o instrukcích, které sudetské hnutí dostávalo od nacistického vedení.

Revoluční sudetské hnutí bylo hlavním tématem naší spolupráce s naším nejlepším agentem, A-54, v oboru politickém. Věděli jsme, že je řízeno, podporováno a financováno II. oddělením Abwehru (Abwehr Ausland). Byli jsme si tak velmi dobře a včas informováni o chystaných počinech a plánech podvratné činnosti Henleinovců, svými do. umístěnými vlastními prameny uvnitř vedení strany, a  přínos agenta A-54 byl mimořádně důležitý proto, že tyto zprávy ověřoval a doplňoval. Nadto přínos A-54 osvětloval jinou podstatnou stránku věci, totiž dodával nám důkazy, že       se tohoto spikleneckého hnutí aktivně účastní sousední velmoc.

To na jedné straně dokazovalo hrubé porušování mezinárodního práva, na druhé straně fakt, že spontánnost Henleinova hnutí není taková, jak byla později mezinárodnímu fóru presentována. Dokumentární a ústní materiál ze všech agenturních zdrojů jsme pak vhodným způsobem zpracovali, s ohledem na bezpečnost agentů, a předkládali vládě, hlavně presidentovi, jako podklad pro jeho postup a rozhodování. Ze zpráv z tohoto oboru jasně vyplývalo, že Abwehr Ausland je pověřen obdobnou přípravou německých menšin v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Pobaltských státech a v Jugoslávii, ledy ve všech zemích, které se měly v dohledné době dostat do sféry německé válečné expanse. To bylo organizování tak zvané páté kolony. Naše zprávy nám umožnily varovat ty, kteří byli našimi spojenci. Ostatní jsme varovali nepřímo.

Tyto zprávy ukazovaly jasně a dokumentárně, jak na rozkaz z Berlína byly uměle vyvolávány projevy nespokojenosti sudetského lidu s poměry v Československu. Byly nařizovány demonstrace v určitých místech a v určitém čase, byly nařizovány letákové akce (ukázky letáků jsme od A-54 dostávali několik týdnů před jejich rozšiřováním), byla nařizována místa, čas a způsob provedení nepokojů, které měly dokazovat utisk sudetských Němců pod československým panstvím. V těchto rozkazech se sdělovalo, že na určitém místě a I v určitém čase bude přítomen korespondent toho či onoho berlínského deníku, který hned druhý den přinese autentickou zprávu místního pozorovatele. Věděli jsme z těchto zpráv, jakým způsobem se opatřují fotografie raněných sudetských Němců označených za oběti československé soldatesky, uveřejňované v  říšskoněmeckém tisku. Tyto zprávy byly tak konkrétní a přesvědčivé, že i naše ministerstvo vnitra, které bylo doménou agrární strany a v jehož čele stál později prominentní emigrantský politik, bylo nuceno sice váhavě a ne příliš energicky, avšak nicméně zakročit. Touto cestou jsme také poznali heslo "Es kommt der Tag" ještě dávno před tím, než se jím sudetští Němci začali hromadně zdravit. Věděli jsme, že této činnosti Abwehru se účastní i Sicherheitsdienst, zpravodajská centrála nacistická, vedená později u nás neslavně proslulým Reinhardtem Heydrichem. Věděli jsme také, že mezi Abwehrem a Sicherheitsdienstem dochází při provádění této akce k řadě rozporů. Jedním z nich na příklad byla otázka, komu přidělit vyšší roli ve vedeni sudetských Němců, zda mírnějšímu Henleinovi či radikálnějšímu a bezohlednějšímu K.H. Frankovi. Z našeho hlediska nestáli oba za nic.

Ze zpráv vyplýval jasný závěr, že účelem těchto Berlínem inspirovaných akci bylo dokázat mezinárodni veřejnosti, že Československo neplní závazky mírové smlouvy o ochraně menšin, že připojeni sudetského území k Třetí Říši  a je živelným přáním všeho sudetského lidu, a konečně že pražská vláda není s to zajistit pořádek, bezpečnost a právní stav na území obývaném sudetskými Němci.

Ze všech těchto zpráv bylo možno sestavit podrobné, konkrétní a pravdivé pojednáni o celém pozadí sudetoněmeckého problému, který se postupně ze záležitosti vnitropolitické stal v roce 1938 otázkou mezinárodní. Všichni víme, že nám tato objektivní pravda nebyla nic platná. Proti této pravdě stál německý podvod a falešná propaganda, která nakonec zvítězila. Zvítězila proto, že, jak už se někdy v historii národa i v životě jednotlivců stává, pravda se musela podřídit tak zvanému vyššímu zájmu, za který bylo v té době považováno zachováni světového míru.

Všechny tyto zprávy vedly také k jasnému závěru, že Hitler je rozhodnut zmocnit se sudetského území stůj co stůj, i za cenu risika války. Věděli jsme, že všechna ta jednáni s politickým vedením sudetským nemohou vést k ničemu, že jsou jen propagačním prostředkem, majícím za účel oslabit československou národní prestiž. Věděli jsme, že všechny incidenty v sudetském území jsou nařizovány z Berlína časově i prostorově. To všechno jsme hlásili svým představeným, vojenským i politickým, kteří už dlouho před vyvrcholením krize museli vědět, že existuji jenom dvě cesty, kterými se krize může vyřešit: válka nebo kapitulace. Rozhodnuti pro jedno či druhé se mohlo udělat už dlouho před vyvrcholením krize. a ať už bylo jakékoliv, mohly a měly být učiněny včas náležité přípravy.

Od začátku května 1938 počala pražská centrála dostávat zpravodajská hlášeni. jež oznamovala neobvyklé soustředění německých vojenských jednotek v blízkosti československých hranic v Sasku a ve Slezsku. Byly identifikovány jednotky ze vzdálených německých posádek, včetně motorizovaných divizí z Hamburku a Brém. Ačkoliv květen byl normálně časem výcviku menších jednotek, konala se teď vojenská cvičení velkého rozsahu s jednotkami, jež vykazovaly počet značně vyšší než za normální mírové situace. Tato hlášení byla potvrzena zprávami, jež obdržela a nám předala zpravodajská služba anglická.

Konečně se německé úmysly projevily i v dalším faktu, že totiž policejní radiostanice používající šifry, které byly v našich rukou zásluhou A-54, začaly vydávat rozkazy pro soustředění policejních pluků k našim hranicím, tak jak se to stalo ve východním Bavorsku před vpádem německých armád do Rakouska.

V době, kdy docházela tato hlášení o pohybu německých vojenských jednotek od našich agentů-pozorovatelů, A-54 si vyžádal zvláštní schůzku v sudetském pohraničí. Uskutečnila se 12. května. A-54 nám na ní hlásil, že Němci připravují kampaň, sabotáže a agitace proti Československu, vypočítanou tak, aby vyvrcholila v protičeskoslovenský puč v sudetském pohraničí těsně před sudetskými volbami, jež se měly konat za deset dní, dne 22. května. Také hlásil, že jsou tajně přes hranice přepravovány zbraně, střelivo a výbušniny. Oznámil nám místa, kde je výzbroj shromažďována, a řekl, že jako další část příprav ke vzpouře jsou na našich hranicích soustřeďovány sudetoněmecké jednotky z Říše pod velením důstojníků SA a SS.

A-54 hlásil, že funkcionáři Henleinovy strany v Sudetech mají rozkaz čekat, až uslyší z radia heslo "Altvater", a pak začít sabotáže, ničení železnic, spojů a mostů a útoky na české celnice a policejní stanice. Řekl, že vzpoura je plánována tak, aby vyvrcholila 22. května, v den voleb, kdy sudetoněmečtí "mučedníci" mají požádat o pomoc "své bratry v Říši". - Tato výzva že zase bude signálem pro sudetoněmeckou legii, která je právě v Německu organizována, aby učinila vpád do republiky za podpory určitého počtu jednotek SS. Akce bude řízena Heydrichovou organizací Sicherheitsdienst.