Paroubek předsedou ČSSD

17.2.2024 14:28

V Praze se dnes konal mimořádný sjezd České suverenity sociální demokracie (ČSSD). V jeho průběhu byl předsedou strany jednomyslně zvolen bývalý premiér a předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek. Jeho předchůdkyně Jana Volfová se stala 1. místopředsedkyní. Přinášíme vystoupení J. Paroubka, které si účastníci vyslechli před volbou. Připomeňme, že hostem sjezdu byl bývalý prezident republiky Miloš Zeman.

Jiří Paroubek:

Především děkuji krajským organizacím strany, které postupně nabírají na síle anebo nově vznikají, za nominaci na předsedu ČSSD.

Chci v této souvislosti poděkovat také Janě Volfové, která zvedla z prachu značku ČSSD, pod kterou česká sociální demokracie získala tolik skvělých vítězství a zejména vykonala mnoho dobrého pro lidi.

Teď jde o to, obnovit rychle hnutí, které Sobotkové, Hamáčkové a Šmardové postupně demontovali a změnili jej z pozice nejsilnější strany v zemi na pobočku realitní kanceláře Lidový dům.

Dnes jsme se zde ale nesešli, abychom lamentovali nebo ze sentimentality, ale proto, abychom vytvořili novou strukturu ČSSD. Přitom samozřejmě trochu sentimentální všichni jsme, jinak by zde velká část z nás nebyla.

Jde o obnovu hnutí, které bylo dlouhá léta buď hlavní vládní stranou anebo ve významné pozici ve vládě či nejsilnější opoziční stranou. Jde o hnutí, jehož úkolem od jeho počátku v roce 1878 bylo pracovat pro obyčejné lidi, zaměstnance, dělníky, ale také důchodce, živnostníky, prostě všechny lidi práce. Jde o hájení jejich práv za každých okolností a jejich zájmů proti dnešní pravicové, zcela asociální a hloupé vládě.

Dovoluji si tvrdit, že nikdy po roce 1989 tady nebyla vláda personálně tak slabá a přitom tolik podléhající zahraničním vlivům, jako je vláda současná. Do Bruselu, kam jsme dříve jezdili na schůze Evropské rady jako premiéři suverénního státu sebevědomě a se vztyčenou hlavou, dnes premiér Fiala jezdí obrazně řečeno v předklonu. Přitom tato vláda zaznamenala od pádu bývalého režimu nejhorší makroekonomická čísla, jaká si v národním hospodářství lze představit.

V posledních dvou letech vzrostla inflace podle ČSÚ v souhrnu o 15% plus 10%, tedy o čtvrtinu. A pokud bychom nebrali celý široký spotřební koš, jak to dělá ČSÚ, ale soustředili bychom výpočet jen na 30 – 40 opravdu základních položek potravin, služeb, ale také energií, vody, nájemného a pohonných hmot, dostali bychom se na čísla inflace mnohem vyšší. Z toho vyplývá, s ohledem na nízký růst nominálních mezd i důchodů, že v republice poklesla za poslední dva roky životní úroveň lidí oproti roku 2021, tedy roku před fialovou vládou, nejméně o pětinu, spíše ale o čtvrtinu.

Vláda přikládá polénka do ohně a někdy přímo do ohně lije benzín, pokud jde o konflikt na východě Evropy, který v zástupné podobě vypadá jako konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Reálně se však jedná o konflikt mezi Ruskem a Spojenými státy, resp. mezi Ruskem a tím, čemu někdo říká kolektivní Západ. Je to konflikt zbytečný, jako každý válečný konflikt, ve kterém umírají lidé. Vojáci na bojištích, civilisté v zázemí. Jsou zmrzačeny desítky tisíc lidí. Ti budou po desetiletí vyžadovat drahou speciální péči. Jsou nenávratně zničeny obrovské materiální hodnoty. A naši válečníci v čele s ministryní obrany a premiérem by rádi pokračovali v tomto konfliktu nejlépe na věčné časy. Zavedení sankcí, které měly Rusko udolat, je jedním z faktorů, které se významně podepsaly na naší pádivé inflaci.

Šíleným tempem se zvyšují výdaje na zbrojení, vláda uměle vyvolává v zemi válečnickou atmosféru. Také v ekonomice platí zákon o zachování hmoty, takže pokud republika nezaznamenává růst HDP a z toho plynoucí růst příjmů státu, vláda tne do živého, takže není dost peněz na školství, zdravotnictví, v obou těchto oborech doutná krize, která se co nevidět rozhoří ve velký plamen. Jasným plamenem budou příští týden hořet protesty našich zemědělců. Ale nejsou ani peníze na sociální služby, na sport, kulturu, prostě na nic kromě nákupu zbraní. Republika se díky fialové vládě stala trapným pěšákem ve hře velmocí, ať už v rámci NATO či Evropské unie. Prezident vyzývá vládu, aby se zbavila respektované národní měny právě teď, kdy je silně podhodnocena jak k dolaru, tak k euru. Seriózní britský The Economist uvedl před pár dny, že česká měna je vůči dolaru podhodnocena o téměř 1/5. A v takové situaci uvažovat o likvidaci vlastní měny může jen prosťáček boží. Prezident také vládu vyzývá, aby se zbavila práva veta, které republika má v Evropské radě. Co už pak zbývá z české suverenity? Chcete žít v chudnoucí periferii Evropy? Já ne.

Vážení přátelé, prakticky každý den přichází nové zprávy, nový příval hrůz, který usvědčuje vládu z její naprosté nekompetentnosti a neschopnosti. Mám ale pro své vystoupení jen určitý omezený časový rámec. A i kdybych chtěl, tak bych všechny přehmaty, hlouposti, nesmyslná rozhodnutí a nesmyslné činy současné vlády v krátkém projevu spočítat nemohl.

Jedním z hlavních problémů současné doby je vysoká inflace. A i když bude na konci tohoto roku inflace nižší než loni, třeba do 5%, tak to, co lidé ztratili ve svých reálných příjmech za poslední dva roky, jim už nikdo nevrátí. A tzv. vládní konsolidační balíček, je paket opatření, která jen prodlouží útlum české ekonomiky, před kterým jsem mimochodem už před rokem touto dobou ve svých článcích a veřejných vystoupeních varoval. Ale o inflaci budu mluvit ještě v souvislosti s naším programem.

Druhým velkým současným problémem, který jsem naznačil, je militarizace státního rozpočtu. Kromě kapitoly ministerstva práce, ve které položkou, která trvale, zaplať pánbůh, roste, jsou důchody, což je pochopitelné, dochází k nárůstům každoročně o desítky miliard korun jen v kapitole ministerstva obrany.

Zejména ministryně obrany je velmi vynalézavá v tom, jak nakupovat co nejdražší zbraňové systémy tak, aby ztížila rozpočtovou situaci ještě několika příštím vládám. Kumulované představy o výdajích na obranu, promiňte, na nákup superdrahých zbraňových systémů jako jsou stíhačky F-35 za stamiliardy korun. Německé tanky Leopard, švédské obrněné transportéry. To vše za další desítky miliard korun a k tomu ještě zbraňový šrot jako jsou helikoptéry za téměř dvě desítky miliard. A mnoho dalších. To vše vytvoří v příštích deseti letech zátěž pro státní rozpočet nejméně v rozsahu jednoho bilionu korun.

A k tomu ještě tato vláda bez jakékoliv ekonomické kompetence sní o tom, že nebude budovat jeden až dva nové jaderné reaktory, ale že budeme mít bloky hned čtyři. Z toho jeden zdarma. No, nekup to! Pokud by takovéto amatérské představy byly kumulativně uplatněny, znamenalo by to, dostat se do konce desetiletí zřejmě až za hranici finanční kapacity českého státu. To jsou další dva biliony korun. A nebohé české obyvatelstvo, které bude za 20 let platit účty v drastické výši.

Českou ekonomiku a české občany, a to je čtvrtý velký problém, po inflaci, militarizaci rozpočtu, megalomanských projektech vlády, včetně nákupu vojenské techniky, je oligarchizace ekonomiky.

Co mám tou oligarchizací na mysli? Naši ekonomiku ovládly oligopoly v nejrůznějších oblastech. Ty určují ceny a také tržní podmínky, kterým se musí podvolit jak občané, tak i malí a střední podnikatelé. Takovými oligopoly jsou banky, energetické firmy, obchodní řetězce, ale také třeba telekomunikační společnosti.

O některých věcech dnes není ovšem u nás, vážení přátelé, radno hovořit otevřeně. Maximálně tak si o nich špitat někde mezi přáteli. Vláda a s ní spjatý názorový mainstream a většina mainstreamových médií vytváří v zemi atmosféru hysterie. Takže pokud někdo projeví vlastní názory, které jsou v rozporu s tím, co si máme správně myslet, je zesměšňován, urážen a tu a tam také vyhazován ze zaměstnání nebo dokonce je popotahován soudy. V nejlepším případě ignorován.

V této společenské atmosféře chybí silný hlas levice. Levice je roztříštěna a bohužel všechna jednání, která jsem vedl s předáky obou levicových stran (KSČM a strany Lidového domu) nikam nevedla. Situaci, kdy pravice, silně rozdělená názory, osobními ambicemi i antipatiemi svých politiků, je schopna vytvořit jednotnou předvolební platformu, roztříštěná levice toho schopná není. A s velkou pravděpodobností se i po volbách do Evropského parlamentu dočkáme toho, že ani jedna ze současných levicových stran v něm nebude zastoupena. Alespoň všechny průzkumy veřejného mínění tomu nasvědčují. Žádná z obou levicových stran nemá v průzkumech preference (s bezpečnou rezervou třeba 2%) přesahující hranici 5%.

Do evropských voleb zbývá krátký čas, ale i tak se budeme snažit přesvědčit předáky obou levicových stran ke společnému postupu. A zcela nová situace nastane po volbách do EP. Nechci to dále rozebírat, ale vlastně jsem prve už naznačil, o co půjde.

Půjde nám o to se dobře připravit na krajské volby. Už dnes bychom mohli postavit kandidátku do voleb v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Půjde o to hledat vhodné koaliční politické partnery. Na levici i v politickém středu.

Naším hlavním cílem ovšem budou volby do poslanecké sněmovny. A přípravě do těchto voleb musí předcházet naše úsilí dotvořit celostátní organizační strukturu naší strany. Hledat vhodné odborníky, kteří by nám pomohli zkvalitnit náš program. Hledat aktivisty. Hledat osobnosti. Hledat spojení s neziskovými organizacemi, odbory, organizacemi zemědělců, prostě všemi, kdo chtějí dělat politiku jinak než současná vláda.

Vážení přátelé, my nechceme sloužit ani zahraničnímu velkokapitálu, nadnárodním společnostem, ani nadnárodním strukturám typu Bruselu, ani ministerstvu obrany našeho největšího spojence z NATO, tím méně vojensko-průmyslovému komplexu, který do značné míry ovládá život ve velkých státech Západu. Ale bohužel i u nás.

My chceme být stranou míru a pracovat pro lidi. Říkám to záměrně prostými slovy, abych byl co nejvíce srozumitelný. Mohl bych použít pro vyjádření charakteru naší příští politiky krásné citáty o práci pro veřejné blaho, např. Johna Kennedyho nebo Martina Luthera Kinga, ale v každém případě je potřeba, aby naší politiku prostoupilo světlo idealismu. Nejde přitom o to se vznášet ve vzdušných zámcích, ale dělat každodenní drobnou práci pro lidi. A to je to nejdůležitější a to dnešní české a evropské politice chybí.

Redakce vasevec.cz