Osvětim
Osvětim
Dne 27.ledna 1945 byl osvobozen Rudou armádou koncentrační tábor Osvětim. Bylo osvobozeno 7 tisícům vězňů, kteří v táboře zůstali i po evakuaci jednotkami SS. Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných KT, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a snažili se zničit i písemné důkazy jejich vraždění. I tak ale zůstalo dost nezvratných důkazů o těchto zločinech proti lidskosti.
Kolik lidí zahynulo v nacistických koncentračních táborech od uchvácení moci nacisty v Německu v roce 1933 do konce druhé světové války spočítat nelze. Hrubý odhad se šplhá až k jedenácti miliónům obětí.
Do koncentračních táborů bylo v létech okupace deportováno 270 000 československých občanů, z nichž jen 75 000 se dožilo osvobození a z tohoto počtu 23 000 se jich vrátilo s vážnou újmou na zdraví. Přežil tedy každý čtvrtý vězeň. Tři ze čtyřech vězňů se nevrátili.
Nacisté zřídili od roku 1933 do konce druhé světové války celkem 636 koncentračních táborů, z nichž mnohé se staly velkotovárnami smrti.
„Prosluly“ zejména:
Osvětim (Auschwitz) 3 835 000 obětí
Trebinka 3 000 000 obětí
Majdanek 1 380 000 obětí
Chelm 340 000 obětí
Gross Rosen 180 000 obětí
Mauthausen 122 000 obětí
Oranienburg-Sachsenhausen 100 000 obětí
Ravensbruck 92 700 obětí
Neuengame 82 000 obětí
Stutthof u Gdaňska 80 000 obětí
Flossenbiirg 73 296 obětí
Dachau 66 428 obětí
Buchenwald 52 000 obětí
Bergen - Belsen 46 000 obětí aj.
Koncentrační tábory byly zřízeny i v takzvaných Sudetech a v Protektorátu Čechy a Morava: Terezín, Mirošov u Rokycan, Svatava u Sokolova, Tanvald, Rychnov nad Nisou, Kaunicovy koleje v Brně, Rýnovice u Jablonce nad Nisou, Vimperk, Dětřichovice, Lety a jiné.
Největší z nich byl Terezín. Z terezínského gheta odjelo celkem 63 transportů s 86 954 lidmi, z nichž se skončení války dočkalo pouze 5%.
V samotném Terezíně bylo usmrceno více než 60 000 vězňů - příslušníků 17 států. Skutečný počet, který nelze dobře zjistit, byl ovšem značně vyšší.
V noci z 8. na 9. března 1944 v plynových komorách krematorií II. a III. v Osvětimi - Birkenau došlo k největší masové vraždě československých občanů v historii. Bylo zde za tuto noc zavražděno celkem 3 792 obětí. Je to největší masakr, o němž podává svědectví ve své knize „Ďáblova dílna“ československý občan Adolf Burger, který prožil peklo Osvětimi.
Adolf Burger vzpomíná:
„Vězňové byli vyzváni, aby se svlekli, vždyť přece vědí, že je to jejich poslední hodina. Pláč a výkřiky se mísily s rozkazem ke svlékání. Vězňové se svlékat nechtěli a byli tedy ranami zahnáni do plynové komory. Najednou začal kdosi zpívat, stále silněji a další hlasy se ke zpěvu připojily. Jako sbor tu zazněla Československá státní hymna. Ten zpěv byl posledním protestem proti hrůznému osudu, jemuž propadli a z něhož nebylo úniku.
Cyklon B sypaný šachtami začal smrtelně účinkovat. Zpěv přecházel ve výkřiky. Vězňové bušili pěstmi na dveře. Začínali kašlat a po několika minutách to už bylo jen chroptění. Smrtonosný plyn se dostal do plic a způsobil ochromení dýchacích orgánů. Deset minut od okamžiku, kdy byl plyn nasypán do plynové komory, zavládlo hrobové ticho.46
Tu noc bylo zavražděno 3 792 československých občanů, kteří do Osvětimi přijeli vlakem z Terezína.
Na konci války se začalo s evakuováním východních koncentračních táborů do vnitřního Německa. Esesáci opouštěli koncentrační tábor za táborem. Kdo z vězňů zůstal na živu, byl hnán k smrti vysilujícím pěším pochodem na západ. V nekonečných řadách se valily proudy ubožáků, den za dnem, často celý týden bez jídla, v chatrných vězeňských hadrech v zimě a mrazech. Kdo nemohl dále, byl strážemi SS zastřelen, nebo ubit a ponechán na cestě. Mnoho vězňů uteklo, skrylo se a bylo znovu chyceno německým polním četnictvem a podle momentální chaotické situace rozpadávající se nacistické moci fyzicky zlikvidováno.
Vybrané pasáže jsou z kapitoly „Koncentrační tábory a pochody smrti“
kniha:
„Kalich utrpení“.
sestavili PhDr Stanislava Klímová
Zdeněk Gavalec
vydalo OREGO
Dr. Milan Havlíček
jako svou 194. publikaci
ISBN 80-86741-46-X
2006
Přišlo e-mailem
