Opět o brněnských Němcích 4 - Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.
Opět o brněnských Němcích 4
Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.
A konečně: Pokorný podle výstavní expozice zničil tzv. zelenou kartotéku konfidentů brněnského gestapa. Prozatím není prokázáno, že by gestapo takovou kartotéku v Brně zapomnělo. Rovněž záměna za příruční kartotéku levicového referátu není jistá. Ta není „zelená“ a řeč bude o ní v poslední části. Ale něco ona zelená barva napovídá. Když byl zatčen politik Josef Smrkovský, bylo proti němu vzneseno obvinění z konfidentského závazku pro gestapo v Brně. Jako „důkaz“ byla předložena zelená evidenční karta z N. referátu E. Taudta. Zakrátko však vyšetřovatelé prohlásili kartu za nepravou a jako falzum ji odložili. Když po nějakém čase hledal Smrkovského kartu jiný příslušník StB bylo mu řečeno, že byla neoprávněně skartována. Jestli měl Pokorný podíl na výrobě i skartování falešných zelených karet, pak je třeba nový důkladný výzkum a volit tomu odpovídající metody historického bádání.
Sčítání obětí
Pohořelický pochod byl krutý, to snad nikdo nepopírá, stejně tak by neměl popírat následující opatření k rychlému překonání útrap a k co nejrychlejšímu zrušení tábora. Podle výstavního libreta převzatého z knihy H. Hertla, bylo během evakuace ubito (zastřeleno) na 5.200 osob. Německá literatura uvádí i vyšší čísla. Dnes je toto sdělení překvapující, protože už v roce 1966 otiskl sborník Jižní Morava materiálovou studii, v níž je na konkrétním materiálu úřední provenience dokázáno, že v Pohořelicích zemřelo na následky epidemií a vyčerpání 453-455 osob.V okolních vesnicích pak 194 dalších. Na rakouském území je prokázáno 1066 úmrtí. Tato čísla jsou podložena věrohodným archivním materiálem, mohou být doplňována, avšak nikoliv ignorována, jak to německé spolky s oblibou činí.
Jestliže si někteří publicisté nevědí rady s prokázanými čísly, snaží se démonizovat brněnskou evakuační akci teorií masových hrobů. Podle jejich tvrzení je takových hrobů podél trasy z Brna do Mikulova bezpočet a samozřejmě je v nich bezpočet mrtvých, většinou ubitých a zastřelených. Na téma hromadných hrobů bylo už proneseno mnoho úvah. Jedno však chybí: od konce druhé světové války nebyl žádný takový hrob obnažen, prozkoumán a mrtví exhumováni. Žádný historik, novinář nebo zástupce krajanského spolku neuvedl nějaký terénní znak, polní kříž, skupiny stromů, kapličky, silniční stavby nebo cokoliv jiného, co by umožnilo ustanovení hrobu provést a zveřejnit jeho průzkum. Na jihomoravském bojišti bylo v uplynulém padesátiletí nalezeno mnoho kosterních pozůstatků, převážně vojáků, o nichž se psalo v tisku a které byly patřičně pietně uloženy. Že by se tyto metody vyhýbaly právě jen a pouze německým masovým hrobům? Jestliže tvrzení o masových hrobech stále narůstají a dostávají i knižní podobu, pak je na jejich zastáncích, aby předložili důkazy a půjdeme je společně s patřičnými odborníky prozkoumat. Od slov a spekulacím k činům!
Další mlžící smyšlenky barvitě líčí střílení evakuantů v příkopech kolem silnice, v pohořelickém táboře i v terénu. Tvrzení o údajném střílení Němců ranou do týla se dostala i na mezinárodní fóra. Tím je věc závažnější. Jenže opět jako u těch hrobů: důkazy, důkazy a důkazy. Dosud znám jen tři případy použití zbraní a ty byly popsány ve zmiňované studii v Jižní Moravě. Dochovaný soubor Zpráv o úmrtí vystavovaných stanicí NBS v Pohořelicích jako důvod smrti použití střelné zbraně neuvádí. A sotva kdo bude mít tu odvahu, aby osádku stanice považoval za nezodpovědné osoby mající eminentní zájem na falšování skutečnosti. Abychom se dopracovali pravdy je nezbytné provést exhumaci osob pohřbených v jednotlivých hrobech u Pohořelic a archeologickými metodami zjistit násilné poškození skeletu při brutálním zacházení s lidmi, nebo stopy po jejich zastřelení. S výsledkem takového postupu nebude už možné dál polemizovat, nadto je bude možné publikovat v zahraničí. Česká strana komise exhumaci podporuje, někdo se jí obává … .
