Opět o brněnských Němcích 3 - Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc
Opět o brněnských Němcích 3
Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.
Za všechno mohou komunisté
Je takový výrok žádoucí a dokonce pod ochranou zákona. Výstava tímto zjištěním svou expozici otvírá i končí. Hned na začátku hovoří „ o komunistech s gestapáckou minulostí“. O příslušnících brněnského gestapa, kteří předtím byli členy KS Německa, KS Rakouska, Slovenska i jiných stran se toho moc neví. Snad tedy až jindy. Můžeme ale veřejnost upozornit, že převážnou část osazenstva zpravodajského A referátu tvořili Němci z Brna a okolí. A mezi ostatními známými gestapáky nacházíme Brňany Ernesta Floriana, Karla Woachina, Antona Rottera, MUDr. B. Pilnyho, Johanna Baara, Hanse Goldra a mnohé a mnohé další.
Z evakuační akce brněnských Němců nelze komunisty vyloučit. Podíleli se na veškerém životě města a tedy i na ní mají své podíly na dobrém i špatném. Konkrétní pohled do přípravy vyvedení Němců z města však napovídá něco jiného. Nebyli to komunisté, k vysídlení Němců připravili předem zvláštní rezoluci a domohli její schválení ještě před vlastním jednáním o transferu, nýbrž zástupci národně socialistické strany na radnici. Mladým z MIP uniklo, že rozhodující schůzi ZNV řídil národní socialista F. Loubal a na radnici národně socialistický předák Josef Podsedník za nepřítomného V. Matulu. Také kampaň k odsunu začíná v novinách úvodníkem F. Loubala a teprve potom se připojují další.
Pozoruhodné je nejenom to, co předcházelo, ale také co následovalo po provedené evakuaci. Největší rozruch vyvolal Otto Šling na krajském sekretariátě KSČ. Když poznal, k jaké akci v době své nepřítomnosti došlo, dal si po své stranické linii zavolat místopředsedu ZNV F. Píška, primátora V. Matulu, odborového předáka Josefa Kapouna, zástupce závodů a všem přítomným notně vyčinil. Rezolutně prohlásil, že to, k čemu došlo, se nemělo stát a F. Píšek na ZNV měl přijetí výnosu ZNV zabránit i za cenu toho, že by klub komunistů veřejně hlasoval proti tomu. Tato scéna je ovšem v literatuře popsána a je udivující, že představitelé MIP ji neznají.
Vysídlení Němců z Brna předestřela také před několika léty divákům Česká televize, studio Brno. V promítaném „dokumentu“ zazněla také slova o tom, jak tajemník KSČ O. Šling provázel na konci průvod Němců. U Pohořelic vystoupil na nějakou vyvýšeninu a halasně si pochvaloval, jak ten transfer se jim dobře vydařil. Je to nesmysl, protože Šling k Pohořelicím nejel. Snad došlo k záměně za V. Matulu, ten tam skutečně byl a také jeho náměstek Josef Podsedník s knězem P.P. Lekavým Němce vyprovázeli. Ale i tak zmateně se historie píše.
Tvůrci výstavy uvážili, že do vizuálního i obsahového stylu výstavy bude vhodné instalovat portrét nějakého odporného zločince. Vzor našli v knížce H. Hertla a kol. : Němci ven! Die Deutschen raus ! v kapitole o škpt. Bedřichu Pokorném a tak z ní převelice pilně opisovali. Pokorného biografie teprve na své solidní zpracování čeká, takže v mnohém nelze předbíhat. V souvislosti s vysídlením Němců je nezbytné mládeži z MIP připomenout několik, snad už také dostatečně známých skutečností.
Především to, že v Praze u ministerstva vnitra v hotelu Alcron byla domluvena evakuace Němců v důsledku krizové situace a to do okolí Brna a nikoliv za hranice. Ministr výslovně požadoval, aby nebyli převáděni do Rakouska až do usnesení vlády. K takovémuto usnesení však vláda nikdy nepřistoupila. Když do Prahy 31. května došly zprávy o tom, že evakuační akce se změnila v drastický pochod do Rakouska, uložil ministr Pokornému, aby okamžitě odjel na jižní Moravu a transfer zastavil. Pokorný přijíždí na Pohořelicko až v době, kdy asi polovina transportovaných překročila rakouské hranice. Zastavil tedy zbývající a hledal pro ně řešení ve městě i okolích obcích. Jednal podle příkazu a jeho počínání není v naznačeném smyslu nevysvětlitelné.
Pokorného líčí V. výstavní panel jako konfidenta německé bezpečností služby (sicherheitsdienstu), ovšem bez uvedení důkazu. Toto tvrzení je převzato z knihy H. Hertla a kol. : Němci ven! Die Deutschen raus! A tam je podepřeno výslechovým protokolem se spolupracovníkem gestapa Milošem Krejčím. Jedná se o jeden z tzv. dodatkových protokolů pořízených s odstupem několika let po odsouzení Krejčího. V nich už nešlo o Krejčího, ale o to, aby StB získala dodatečně svědectví proti někomu jinému. Za nějakou úlevu ve vězení byl Krejčí ochoten podepsat fantastické nesmysly. Z toho důvodu je nezbytné Krejčího svědectví řádně ověřit a doložit také z jiných pramenů. Prozatím je konfidentství Pokorného posuzovat s výhradami.
