České národní listy

Opět o brněnských Němcích 2

 Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.

Brněnští Němci vstřebávali velkopanskou ideologii plnými doušky. Za své bytostné ohrožení považovali například i úsilí o zřízení druhé české univerzity v Brně a proto mu bránili ze všech sil. Příští rok uplyne 100 let od zavraždění Františka Pavlíka na manifestaci za českou univerzitu. Byla to ouvertura listopadu 1939. Bude tato událost v příštím roce vzpomenuta? Prozatím správa města dala velkým nákladem obnovit pomník Ch. d´Elvertovi, jednomu z hlavních odpůrců univerzity …

Vývoj brněnské německé minority je vskutku výjimečný. Například už tím, jak se v jeho zdech po první světové válce zorganizovali velkoněmečtí ultranacionálové kolem časopisu Aufbruch do pevného jádra německého dění. … Henleinovské hnutí bylo pro ně nedůrazné a příliš regionální. Jejich vidinou byla sjednocená Evropa pod německým diktátem. Někteří z nich ( mimo jiných K. Schwabe) stáli v roce 1923 před soudem pro špionáž ve prospěch cizí moci. Byli to právě příslušníci tzv. Aufbruchkreisu Schwabe, Judex, Tobolar, Kuhn, Branczik, Hahnreich a další, kteří v součinnosti s říšskými politickými a zpravodajskými kruhy provedli 15. března 1939 dokonalý puč a zmocnili se Brna několik hodin před příjezdem wehrmachtu a zvláštních komand gestapa.

Schwabeho pučisté už svou příležitost z ruky nepustili a měnili se v jádro okupační moci a správy, tedy spoluokupanty. Spolu se špičkami delegovanými z říše vytvořili dokonalou teroristickou diktaturu, v níž i ten poslední hájoťák v hnědé košili byl nedotknutelným nadčlověkem terorizujícím své okolí. Čeští Brňané byli pro ně pouhým společenstvím domovníků a služek, spodinou, což ostatně vyjadřovali slovem Unterschicht.

Všechny násilné akty v Brně i širokém okolí prováděli především brněnští Němci, ať již to byly čistky veřejných úřadů od sokolů a legionářů, přes nucené deportování na otrocké práce do Německa, vyhánění obyvatel z Vyškovska, obsazování rolnických usedlostí v pásu od Runářova po Vranovice Němci z východních zemí, až po likvidaci českého středního školství a nahánění studentů do zbrojního průmyslu. Nelze opomenout ani dalekosáhlý pogrom na docenty a profesory brněnských vysokých škol a přeměnu Kounicových kolejí na věznici a katovnu horší středověkého Špilberku. Je tak zcela nepochopitelné, že v době kulminace nacistické agresivní války ta poplivaná, mučená, znevážená a znásilněná česká „spodina“ se vzbouřila a smetla své otrokáře?