České národní listy

Opět o brněnských Němcích 1

 Prof. PhDr. Vojtěch Žampach, CSc.

V roce 2000 vyzvala Mládež pro interkulturní porozumění brněnského primátora a radu města k omluvě a svého druhu pokání za vyvedení části Němců dne 30. a 31. května 1945 mimo město. Volání podnítilo velkou veřejnou diskusi o tom, jestli oslovení mají vůbec výzvu přijmout. Valná část občanů odmítala apel MIP pro jeho nátlakové formulace a nedostatečnou průkaznost vznesených obvinění. Převažoval názor, aby brněnská radnice nejprve iniciovala mnohostranný a důkladný historický výzkum daného tématu, dala seriozně zrekonstruovat dobovou realitu, v níž se evakuace Němců odehrála a teprve potom zvážila odpověď  p. M. Konečnému a O. Liškovi, mluvčím MIP. Občané i leckteré společenské organizace varovali před zvednutím hozené rukavice, protože podle jejich mínění nemohla akce v dané době přinést nic pozitivního. Přes tato varování představitelé města nátlaku podlehli a reagovali na něj vybranými a rozvážně uspořádanými   slovy o všeobecné lítosti nad válečnými oběťmi. Jak realisté a skeptikové předpokládali, tok dalších výhružek, nepodložené kritiky, osočování z brutality a terorizmu, krvežíznivosti Brňanů a Čechů vůbec, neustal a naopak vykazuje zjevné zostření.

V dubnu 2004 zatroubila MIP k novému náporu na uvedenou kapitolu brněnské poválečné historie. Tentokrát volila formu výstavy nazvané „Pochod smrti“, instalované v prostorách Muzea romské kultury. Časopis Reflex, z 26.4. –2.5. 2004, str. 22, který při takové příležitosti nemohl chybět, nazval výstavu – intenzivním pokusem o vyrovnání s tímto traumatem. Ušlechtilý úmysl, nebo opět neomalený konjukturální  výpad? Už letmý pohled napovídá, že výstava je kompilativní sestavou a nejednou také zneužitím účelově vybraných ilustrací brněnského revolučního období v roce 1945. K serioznímu počinu má řeč panelů velice daleko.

Výchozím momentem k výkladu evakuační akce, pomyslným nultým bodem, je pro MIP je až 30. květen 1945. Co všechno předtím formulovalo panské a netolerantní počínání německé městské minority, o tom výstava cudně mlčí. Brutální devastace českého etnika za druhé světové války je odbyta pouhými 19 slovy (včetně spojek) a nestála za to, aby byla odsouzena jako zločinná.

Nadčlověk a nadnárod

Patologická agresivita brněnských Němců nebyla zplozena až pod vlivem hitlerovského režimu. Mládež dychtící pro porozumění by se měla například poohlédnout hodně zpět do dějin, daleko před první světovou válku, po likvidačních etnických programech, které měly vstoupit do praxe ihned po vítězství vilémovského Německa, přestože české země tvořily součást Rakouska-Uherska. Našla by vývody filosofa J.G.Fichta o nadčlověku a nadnárodu i tvrzení zněmčelého Angličana Camberlaina o tom, že mezi rasami je germánská rasa jedinečná. Z těchto a podobných zdrojů čerpal přední přední ideolog nacismu Alfred Rosengerg o ušlechtilé německé krvi a správném boji německého „kulturträgra“ proti méněcenným národům.

Z takových úvah vznikaly praktické politické programy. Anonymní prognostik v brožuře Gross Deutschland z roku 1900 je narýsoval přesně. Po vítězné válce budou nové regiony. Čechy budou rozděleny mezi Bavorsko a Sasko, zatímco Morava připadne ke Slezsku. Moravané dostanou poukázky na majetek, s nimiž budou vysídleny do Ruska. Jiný vizionář  R. Tannenberg (1911) volal: „Potřebujeme prostor! … Slované nebo my!“ A významný historik T. Momsen? „Buďte tvrdí! Lebka Čechů nechápe rozumové důvody …“. Jak lákavé je srovnat tuto literaturu o nadčlověku, výjimečné rase a potřebě ovládnout chorou Evropu čerstvou krví s inauguračním projevem R. Heydricha z 2. října 1941. Je to v něm všechno, až na to, že se obával vystěhovat Čechy do Ruska, protože by se tam mohli zorganizovat v údernou sílu proti hitlerovskému Německu. Heydrich ale na své soukmenovce nezapomněl. Když vyložil svou tvrdou politiku vůči Čechům, uzavřel: „Kdo v taktickém zacházení s Čechy povolí, nemá zde uplatnění, takoví Němci nemají zde co hledat.“ Zajistě zajímavé i pro mládež z MIP.